Nejen koala. Více australským druhům hrozí, že zaniknou

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  13. 01. 2020


Koala na pozadí plamenů. Vyčerpaný koala, který dychtivě pije vodu z lahve. Popálený koala. Koala na poslední chvíli zachráněný z ohně… Koala medvídkovitý se stal jedním ze symbolů nynějšího boje s tragickými požáry v Austrálii a současně hlavním symbolem úsilí o záchranu volně žijících zvířat, která tyto požáry postihly. Ostatně i my jsme obrázek koaly použili na banneru, jímž upozorňujeme na možnost přispět prostřednictvím Zoo Praha australským ochráncům přírody.

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Situace koalů byla na pováženou již před tím, než v Austrálii propuklo dnešní ohnivé inferno. Jejich početnost dosahovala pouhého zlomku původních stavů a jednotlivé populace byly natolik fragmentované, že někteří pesimisté začali o koalovi medvídkovitém hovořit jako o funkčně vyhynulém druhu. V posledních měsících, týdnech a dnech se pak míra ohrožení tohoto výjimečného a pro veřejnost atraktivního vačnatce ještě výrazně zvýšila. Nejenže uhynul neznámý počet koalů na australské pevnině a zanikly porosty, které obývali, ale velmi silně byla postižena také jejich populace na Klokaním ostrově – jediná, kterou na rozdíl od populací pevninských nesužuje zhoubná nákaza chlamydiemi.

Řada živočišných druhů se však zániku přiblížila ještě neskonale víc než koala medvídkovitý. Nejzřejmější příklad najdeme na zmíněném Klokaním ostrově. Před současnými požáry tam přežívalo posledních několik set jedinců hmyzožravé vakomyši Aitkenovy. Nyní panují velké a podle všeho opodstatněné obavy, že ohnivá smršť je zcela vyhubila.

V případě jiného ohroženého endemitu Klokaního ostrova, místního poddruhu kakadu hnědohlavého, přicházejí poněkud příznivější zprávy, ale pochybnosti přesto zůstávají. Podařilo se sice již pozorovat nevelké hejno přeživších kakadu – jenže na Klokaním ostrově nyní hrozí nedostatek přesličníků, jejichž semeny se tito krásní papoušci živí.

Podíváme-li se zpět na australskou pevninu, zjistíme, že např. v jižním Queenslandu zasáhly požáry většinu území, kde žije jiný druh endemické vakomyši, nebo že stejným způsobem byl ve významné části svého areálu – konkrétně ve východním Gippslandu – postižen klokánek dlouhoprstý. A v podobném výčtu by bohužel šlo pokračovat.

Z Austrálie přicházejí zprávy, jak hasiči, ochránci přírody i dobrovolníci ve dne v noci bojují o životy zvířat i zachování jejich prostředí. Ještě víc práce však čeká v budoucnosti. Jedinečná australská příroda vyjde z nynější krize bezpochyby ochuzena, je ovšem naší povinností se ze všech sil snažit, aby byla ochuzena co nejméně. Zapojit se může opravdu každý – třeba příspěvkem na některé ze sbírkových kont, včetně toho, které spravuje naše zoologická zahrada.

 

Související sloupky ředitele Zoo Praha

Dopis z Lipenců

Boj o záchranu žabí ikony Austrálie

Poslední útočiště

Zázraky se ještě dějí

Související stránka

Pomoc pro Austrálii


Foto: Petr Jan Juračka

Vědecká práce, kterou loni publikovali Timothy T. Taylor a Christina I. Barrón‐Ortiz, má nepříliš poutavý název. Jmenuje se Rethinking the evidence for early horse domestication at Botai. Jenže je velmi zajímavá. Když jsem si ji...

Seriema, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Trochu mi to připomnělo kapitolu Pád rodu Votických v Čapkových Povídkách z jedné kapsy. Policejního úředníka dr. Mejzlíka navštíví archivář pan Divíšek, aby ho požádal o vyšetření zločinu z roku 1465. Dr. Mejzlík záhadu...




Přihlášení k newsletteru