„Lidské zoo“ v Praze

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  19. 02. 2018


  Když jsem si v novinovém titulku přečetl, že „Zoo Praha slibuje Eskymáky“, trochu mi zatrnulo. Aby bylo jasno: Nebudeme ukazovat skutečné Eskymáky, to jen se světoznámým výtvarníkem Petrem Sísem plánujeme pro novou expozici ledních medvědů výtvarný doprovod na motivy jeho knihy o dobrodruhovi a pábiteli Janu Eskymo Welzlovi – a tímto způsobem se do naší zoo patrně dostanou i Eskymáci. Na Sísových obrázcích.

Když pominu žertovné akce typu expozice Homo sapiens nightworki, Zoo Praha lidi nikdy nevystavovala. Díky tomu, že byla otevřena až v roce 1931, není stigmatizována spojením s „lidskou zoo“, kdy příslušníci různých exotických etnik byli předváděni jako atrakce, mnohdy vedle zvířat. Asi nejznámější je v tomto ohledu tragický příběh Oty Bengy z „pygmejského“ etnika Mbuti, který byl v září roku 1906 vystavován v kleci Bronx Zoo v New Yorku a posléze svůj život ukončil sebevraždou.

Průkopníkem a velkým organizátorem „lidských zoo“ byl obchodník a budovatel zoologických zahrad Carl Hagenbeck. Roku 1874 předvedl v Hamburku skupinu Laponců a domorodců ze Samoy. Po velkém úspěchu následovala turné mnoha a mnoha dalších etnik. Jeho nápad začali časem vytěžovat i další podnikavci, včetně dobrodruha Samuela Philipse Vernera, který do New Yorku přivezl zmíněného Otu Bengu.

A zejména tragický osud Oty Bengy spolu s dnešním paušálním označením „lidská zoo“ vrhají špatné světlo na veškeré produkce, při kterých se obyvatelům Západu představovaly pro ně exotické kmeny a národy. Ve skutečnosti tyto produkce neprobíhaly jenom v zoologických zahradách, ale také na různých výstavách či ve varieté anebo byly organizovány zcela samostatně. Mnohé z nich bychom docela dobře mohli označit za vystoupení folklórních souborů. A pokud lze věřit dobovým svědectvím, někteří z jejich protagonistů si v průběhu let přišli na slušné peníze a vrátili se do svých domovů jako boháči.

V dobách předcházejících vzniku naší zoo proběhla celá řada takovýchto akcí i v Praze. Prošli jí mimo jiné Samojedi, „Čingalci“ (Sinhálci), „Suahelci“ (Svahilci), Dahomejci, Ašanti, Kabylové, Malabarové nebo Somálci. Tyto exotické folklórní produkce by zcela jistě stály za podrobnější zmapování. A co teprve kdyby se někdo pokusil vysledovat osudy jejich protagonistů! Já se ovšem po tomto výletu do historie opět vrátím k práci pro Zoo Praha, mimo jiné k Eskymákům v pojetí Petra Síse.

 


Skřivan, kterého jsem na jaře a v létě vídal, jak se za hlasitého zpěvu třepotá nad polem, již brzo zamíří kamsi do Francie, anebo přes Francii na Pyrenejský poloostrov. Budu mu držet palce.

Po jednom tisíci a padesáti kilometrech cesty jsme zastavili v rumunském městě Drobeta-Turnu Severin a v zapadajícím slunci začali přenášet věci z auta do pokojů hotelu Continental. Tento hotel vybral kolega Antonín Vaidl...




Přihlášení k newsletteru