Mravenci se vracejí

Slavní plechoví mravenci v zatáčce poblíž hlavního vchodu do Zoo Praha. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Původní Mravence prý někdy začátkem 70. let vyrobil jakýsi kovář, který pracoval pro „kolotočáře“ usídlené v Dolních Chabrech. Alespoň se to tak v zoo dlouho tradovalo. Jak jsem se ovšem nedávno dozvěděl, měl je vytvořit Jan Bárta, který pocházel z rodiny majitelů hotelu Šroubek, ale pracoval v dělnické profesi na Kladně a přivydělával si svářením.

V každém případě prvotní Mravenci vypadali poněkud jinak než ti dnešní, mimo jiné se honosili pouťově krajkovými zadečky, a byli jen čtyři. Postupem let se však proměňovali a obměňovali, přibývali i ubývali. Kdybychom podobu dnešních pěti plechových mravenců srovnali s fotografií starou pětačtyřicet let, asi bychom byli velmi překvapeni. Jenže až tak starý snímek nemáme. Bohužel…

Kunsthistorici by pro naše Mravence nejspíš příliš pochopení nenašli, ale nehledě na to jde o skutečně výjimečné dílo. Již čtyři a půl desetiletí probouzí obdiv i obavy u dětí a nostalgické vzpomínky u dospělých. Za vznik Mravenců přitom vděčíme autorovi, jehož jméno bezmála upadlo v zapomnění, a jeho početným následovníkům, kteří nejenom opravovali a upravovali původní mravence, ale také vytvářeli nové. Díky všem těmto tvůrcům jsou naši Mravenci ojedinělí ještě v dalším ohledu: Na rozdíl od ostatních sochařských děl se proměňují v čase. Jako by byli živí.

Psáno pro víkendové vydání MF Dnes