České učitelky a jadranští žraloci

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  11. 07. 2016


Prázdniny pro mne doopravdy začínají teprve tehdy, když na Jadranu sežere žralok první českou učitelku. Ne, že bych měl něco proti učitelkám, naopak, ale k prázdninám zkrátka patří horké počasí, šťavnaté rychlokvašky - a novinové zprávy o učitelkách sežraných žraloky.

Prázdniny pro mne doopravdy začínají teprve tehdy, když na Jadranu sežere žralok první českou učitelku. Ne, že bych měl něco proti učitelkám, naopak, ale k prázdninám zkrátka patří horké počasí, šťavnaté rychlokvašky - a novinové zprávy o učitelkách sežraných žraloky.

A jak jsem i letos vyhlížel první takový článek, nedalo mi to, a pustil jsem se do hledání, jaký má tahle kachna původ.

Brzo se mi podařilo zjistit, že uštěpačné poznámky na adresu českých učitelek se objevovaly už za 1. republiky. Jako příklad mohu uvést Humoristické listy ze 13. srpna 1926: „Jistou českou učitelku, koupající se v moři, napadl žralok, a že ji nepolknul, stalo se jenom tím, že za tehdejší gáže učitelka byla soustem přec jen hubeným a nelákavým.“

Vzápětí jsem se dostal ještě hlouběji do minulosti. Na titulní straně Národní politiky ze 17. srpna 1913 se píše: „Ještě že to zachránil ten žralok, jinak bychom nepoznali, že je léto. Račte znáti? Žralok jaderský! Má své zůstávání mezi Terstem a Dubrovníkem a každý rok sežere jednu učitelku.“

Ano, české učitelky měli jadranští žraloci na svém jídelníčku už za monarchie… Jenže kde se to celé vzalo? Nápovědou by snad mohly být Národní listy z 11. září 1908. Objevuje se v nich zmínka o učitelce, která byla v červenci 1907 napadena a roztrhána žralokem poblíž Terstu. Jistě, může to být výmysl, ale stálo by za to, podívat se do tamních archívů. Třeba by se tam nějaká učitelka nakonec přece jen našla...

Už jsem si říkal, že tomuto pátrání zasvětím letošní dovolenou u Jadranu. Ale vzápětí jsem si to rozmyslel. Raději budu s manželkou a s dětmi u moře a dohlédnu na ně. Přece jen, moje žena má i učitelský úvazek.

Psáno pro sobotní vydání MF Dnes.

Vyfotografovat hroznýška tatarského byla výzva: okamžitě mizel v písku. Foto Miroslav Bobek

Bájný olgoj chorchoj má připomínat střevo naplněné krví. Píše se o něm také jako o písečném červu. Obojí je ostatně obsaženo v jeho mongolském jménu: „olgoj“ znamená tlusté střevo a „chorchoj“ červa. Těmto...

Ovíječ skvrnitý. Foto Miroslav Bobek

Prý to celé vzniklo tak, že když Holanďané začali na Jávě s pěstováním kávovníku a vcelku pochopitelně nepřáli polnímu pychu, pražili si místní obyvatelé kávová zrnka, která prošla trávicím traktem ovíječů skvrnitých....




Přihlášení k newsletteru