Fascinující kudlanky

Kudlanka Hierodula pulchripes. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

OBSAH ČLÁNKU

• Vývoj kudlanek
• Rozmnožování – ootéky
• Mistři kamufláže
• Když kamufláž selže
• Stromové přízraky
• Skryté mezi květy i kameny
• Nemilosrdní lovci
• Chov v lidské péči
• Kudlanka nábožná – hmyz roku 2026
• Evropské kudlank
• Zážitkový program: Za kudlankou nábožnou na Sklenářku

Rozmanitost kudlanek

Díky svému nevšednímu vzhledu, lovecké adaptaci i tradovaným pověrám se kudlanky těší pro hmyz nezvyklé popularitě. Ikonickým a působivým znakem tohoto dravého hmyzu jsou přední nohy, přeměněné z kráčivých na lapavé, které budí dojem, jakoby se kudlanka modlila. Tak vznikl i název nejznámější z nich – kudlanky nábožné. Také v mnoha dalších jazycích nese celá skupina název spojený s touto symbolikou.
Neblaze proslavený je sexuální kanibalismus kudlanek, který je umocněn vzhledem dokonalého predátora. S trojúhelníkovitou hlavou, obrovskýma očima a nohami vyzbrojenými bodci jsou kudlanky nezřídka předlohou pro tvory z říše sci-fi. Jakkoli budí dojem bytostí z jiného světa, jsou kudlanky skuteční, obávaní lovci hmyzí říše.

Popis těla kudlanky: hlava (A), oči (B), tykadla (C), lapavé přední nohy s trny (D), hruď (E), kráčivé nohy (F), horní křídlo (G), spodní křídlo (H), zadeček (CH). Ilustrace: Eva Göndörová, Zoo Praha

 

Kudlanky se vyskytují převážně v tropech a subtropech celého světa, pronikají však i do mírného pásu. Celkem známe přes 2 500 druhů řazených do zhruba 430 rodů. Všechny kudlanky jsou dravé, liší se velikostí, tvarem a pochopitelně barvami. Přestože některé vzhledem připomínají strašilky či pakobylky, jejich nejbližší příbuzní jsou ve skutečnosti švábi.

Velikost kudlanek je stejně rozmanitá jako jejich vzhled. Ilustrace: Eva Göndörová, Zoo Praha

Vývoj kudlanek

Kudlanky patří mezi hmyz s proměnou nedokonalou. To znamená, že procházejí vývojovými stádii vajíčka, nymfy a dospělce a nemají stádium kukly. Nymfy kudlanek svlékají během růstu horní ochrannou vrstvu těla, tzv. kutikulu. Tento proces zopakují před dosažením dospělosti šestkrát až desetkrát, v závislosti na druhu a pohlaví.

Samice kudlanek mají robustnější tělo než samci a zpravidla bývají větší. Ilustrace: Eva Göndörová, Zoo Praha

 

Během svleku se kudlanka zavěsí vzhůru nohama, stará kutikula jí za hlavou napraskne a ona se postupně vysouká ven. Krátce po svlečení je kudlanka měkká a zranitelná, nová kutikula však rychle ztvrdne a kudlanka začne být opět aktivní. Několik týdnů po dosažení dospělosti začnou samci kudlanek vyhledávat samice.

Při páření se samec vozí samici na zádech a snaží se k ní co nejtěsněji přitisknout. I tak se někdy stane, že samice samce pozře. Není to však pravidlem, ve dvou třetinách případů samec páření přežije. Zpravidla má větší šanci vyváznout bez úhony, když je samice dobře nasycená.

Líhnutí z ootéky. Ilustrace: Eva Göndörová, Zoo Praha

 

Nymfa. Ilustrace: Eva Göndörová, Zoo Praha

 

Svlékání kutikuly. Ilustrace: Eva Göndörová, Zoo Praha

 

Dospělá kudlanka. Ilustrace: Eva Göndörová, Zoo Praha

 

Páření. Ilustrace: Eva Göndörová, Zoo Praha

Rozmnožování – ootéky

Samice kudlanky ukládá vajíčka do pěnovité schránky zvané ootéka. Ta je nejdříve měkká, ale na vzduchu tato proteinová hmota rychle tuhne a vytváří vnější pevnou vrstvu – vlastnostmi i vzhledem ji lze přirovnat k montážní pěně. Vajíčka uložená uvnitř jsou chráněna proti vnějším vlivům. Vysoká odolnost těchto schránek napomáhá kudlankám přežít zimu či kolonizovat nová území.

Kladení ootéky. Ilustrace: Eva Göndörová, Zoo Praha

 

Ootéky jsou umisťovány pod kameny nebo na spodní stranu větví či listů rostlin. V jedné schránce může být v závislosti na druhu kudlanky od několika málo vajíček až po zhruba pět set. Rekordmany v tomto ohledu jsou velké druhy rodu Rhombodera, které díky kombinaci objemných ooték a malých mláďat produkují velké množství potomstva. Jedna samice vytvoří zpravidla jednu až tři, vzácně však i více než pět ooték.

Řez ootékou: vnější ochranná vrstva (A), vnitřní ochranná vrstva (B), vajíčko (C). Ilustrace: Eva Göndörová, Zoo Praha

 

Zajímavostí těchto schránek je jejich velmi proměnlivý tvar. Většinou jsou kulovité a velké dva až tři centimetry, ale mohou být až dvakrát větší, protáhlé či různě tvarované. Mnohé druhy kudlanek lze vcelku spolehlivě určit už podle tvaru ootéky.

Ootéky různých druhů kudlanek. Ilustrace: Eva Göndörová, Zoo Praha

Mistři kamufláže

Kudlanky jsou lovci ze zálohy a jejich schopnost splynout s prostředím a stát se pro kořist neviditelnými je řadí mezi nejpůsobivější predátory hmyzí říše. Právě nepřeberná škála tvarů a barev vedoucí k perfektnímu maskování dělá z kudlanek mimořádně pozoruhodné tvory.

Není bez zajímavosti, že mnoho „typů“ kudlanek došlo ke konvergentní evoluci, tedy že se jednotlivé skupiny nezávisle na sobě adaptovaly na stejný způsob maskování. Takto kupříkladu můžeme najít v jihoamerické oblasti květinové kudlanky, které vypadají naprosto identicky jako některé africké či asijské rody, s nimiž však nejsou nijak příbuzné. Přiložené fotografie jsou dokonalou ukázkou jedné takové konvergence.

Zástupce asijského kontinentu: Theopropus elegans. Foto: Lauren Suryanata / Shutterstock

 

Kudlanka z Jižní Ameriky: Callibia diana. Foto: gonzalonazati / iNaturlist CC BY-NC 4.0

 

Africká kudlanka: Pseudocreobotra wahlbergii. Foto: suncana / iNaturlist CC BY 4.0

Když kamufláž selže

Pokud maskování selže a kudlanka je odhalena, přichází na řadu aktivní obrana. Kudlanka se v tomto případě snaží zmást predátora výstražným zbarvením – mnohdy jde o kombinaci vzorů napodobujících oči, jež mají útočníka odradit.

Výrazné kontrastní vzory mívají kudlanky na vnitřní straně lapavých nohou. U okřídlených druhů jsou pak zpravidla nápadně zbarvena vnitřní křídla a u vnějších křídel pouze jejich spodní strana. Toto rozložení krycích a výstražných barev umožňuje kudlance zůstat neviditelnou až do momentu, kdy roztažením křídel vyšle varovný signál.

 

Zastrašující postoj kudlanky Pseudempusa pinnapavonis. Foto: sippakorn / Shutterstock

 

Zastrašující postoj kudlanky Prohierodula picta. Foto: serg_bimbirekov / Shutterstock

 

Zastrašující postoj kudlanky Deroplatys trigonodera. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Stromové přízraky

Mnoho kudlanek se maskuje v prostředí stromů. Velké robustní zemní kudlanky rodu Deroplatys či Brancsikia naprosto detailně imitují opadané listí v podrostu, subtilnější kudlanky rodu Phyllocrania zase menší suché neopadané listy na větvičkách. Jiné rody kudlanek se maskují na živých listech rostlin. Jsou mezi nimi jak drobné druhy, tak i velké kudlanky rodu Choeradodis, které posedávají přitisknuté na velkých listech, jež zvládnou unést jejich váhu.

Jiné kudlanky se v tomto prostředí adaptovaly na větvičky. Na rozdíl od předchozí skupiny kudlanek s výraznými hrudními štíty jsou tyto tenké a protáhlé. Na silných větvích či kmenech stromů číhají další kudlanky, pro změnu maskované jako kůra. Jde o vcelku nenápadné druhy, avšak úspěšnost jejich strategie dokládá rozšíření napříč nížinnými pralesy i jejich relativní početnost. Podobný životní styl i tělesné proporce si osvojil také asijský rod Metallyticus, jeho taktika je však odlišná – namísto splynutí s kůrou dává na odiv výstražné kovově lesklé zbarvení, jímž zřejmě napodobuje bodavý hmyz.

 

Deroplatys lobata napodobuje v podrostu suché opadané listy. Foto: JenuineLtd / Shutterstock

 

Theopompa servillei naprosto dokonale splývá s kůrou stromu. Foto: Wuttipon / Shutterstock

 

Kudlanky rodu Choeradodis vypadají jako živé listy. Foto: Ryan M. Bolton / Shutterstock

 

Asijská kudlanka Metallyticus splendidus imituje bodavý hmyz. Foto: Norjipin Saidi / Shutterstock

Skryté mezi květy i kameny

Maskování je součástí strategie téměř všech kudlanek a některé druhy, ve snaze dokonale splynout s preferovaným místem, dotáhly tuto adaptaci do ohromujících podob. K nejznámějším z nich patří kudlanky napodobující květy, mezi kterými vyniká populární kudlanka korunková, označovaná též jako orchidejová. Není však jediným druhem, který zvolil tuto taktiku. Přestože výrazné barvy mohou působit nápadným dojmem, v květech rostlin jsou perfektní kamufláží.

Úzké adaptace vznikly i v dalších biotopech. Kupříkladu savany či travnaté oblasti hostí kudlanky, jež svým mimořádně úzkým tělem vypadají spíše jako pakobylky a úspěšně se maskují v trsech trav. V pouštích severní Afriky a Arabského poloostrova se vyskytují zavalité zemní kudlanky rodu Eremiaphila. Dokud se tato kudlanka nerozeběhne, vypadá jako jeden z nesčetně kamínků ležících na písčité zemi. Jiné druhy kudlanek se díky barvě a struktuře povrchu těla dokonale ztrácejí v porostech lišejníků.

Zástupce rodu Eremiaphila v poušti velice snadno přehlédnete. Foto: Vojtěch Víta, Zoo Praha

 

Mezi větvičkami se stávají neviditelnými kudlanky rodu Pareuthyphlebs. Foto: Vojtěch Víta, Zoo Praha

 

S travním porostem splývají pakobylkám podobné kudlanky rodu Schizocephala. Foto: Vojtěch Víta, Zoo Praha

 

Kudlanky rodu Hymenopus jsou jedněmi z druhů, které napodobují květy. Foto: Pong Wira / Shutterstock

Nemilosrdní lovci

Kudlanky jsou skvěle vyzbrojení predátoři. První pár kráčivých nohou je u nich přeměněný na nohy lapavé. Ty jsou zesílené tak, aby v nich kudlanka dokázala vyvinout dostatečný stisk pro pevné sevření kořisti. Zároveň jsou vybaveny řadou různě velkých trnů, které se liší nejen počtem a velikostí, ale také specifickými adaptacemi na preferovanou kořist.

Pevný stisk otrněných nohou nedává kořisti šanci. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

 

Ač je velká část kudlanek v potravě nevybíravá, přece jen jsou mezi nimi i úzce zaměření potravní specialisté. Například květinové kudlanky se zaměřují na létavý hmyz, a to včetně bodavého. Velké zemní kudlanky zase cílí na potravu, kterou mají v dosahu, jsou tedy pravým opakem – létavý hmyz loví málo, zato cvrček či šváb jsou jejich přirozenou kořistí.

Kusadla kudlanek si poradí s úlovkem beze zbytku. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

 

Standardně jsou v hledáčku kudlanek zejména různí bezobratlí v přiměřené velikosti. Někdy si však troufnou i na kořist stejně velkou, jako jsou samy, a to včetně menších obratlovců (např. na drobné plazy). Na jídelníčku kudlanek mohou být i jiné kudlanky, a netýká se to pouze notoricky známého sexuálního kanibalismu. Vysoká míra agresivity, nezbytná pro lov, se projevuje už u čerstvě vylíhlých nymf, které se mohou požírat navzájem, menší jedinci se běžně stávají kořistí větších.

Otočná hlava a složené oči poskytují predátorovi dokonalý rozhled: Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Chov v lidské péči

Kudlanky právem patří k oblíbeným druhům v zájmových chovech. Pro začínající chovatele jsou některé druhy vhodnější, s trochou znalostí a citu však lze chovat celou škálu dalších druhů. Jen část kudlanek má vyhraněné a obtížněji splnitelné nároky na podmínky.

Ubikace pro chov kudlanek by měla být vždy dobře větraná, orientovaná na výšku a ideálně alespoň třikrát vyšší než délka kudlanky. Pro dospělé jedince lze použít skleněná terária vybavená tak, aby připomínala přirozené prostředí. Další vhodnou alternativou jsou vzdušná síťová terária.

Chovatel Vojtěch Víta při péči o kudlanky v chovném zázemí pavilonu Indonéská džungle. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

 

Jako krmivo poslouží mouchy bzučivky či masařky. Jejich larvy se dají běžně zakoupit a rychle se kuklí. Kukly se vkládají do ubikace, kde se z nich následně líhnou mouchy. Dalším vhodným krmným hmyzem jsou švábi turkistánští, případně cvrčci. Pro drobná mláďata jsou optimálním krmivem mušky octomilky.

Citlivým obdobím při chovu kudlanek je příprava kudlanky na svlékání, kdy je vhodné mírně zvýšit vlhkost. Problémy se svlekem jsou často indikátorem právě nedostatečné vzdušné vlhkosti.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

 

Kudlanky nezbývá než doporučit jako fascinující chovance a jako průvodce prvními kroky před jejich pořízením dobře poslouží publikace Kudlanky z edice Abeceda teraristy.

Kudlanka nábožná – hmyz roku 2026

Mýty opředená kudlanka nábožná (Mantis religiosa) patří k ikonickým druhům hmyzu žijícím na našem území. I díky tomu byla vyhlášena hmyzem roku 2026. Jde o středně velký druh – samice dosahuje velikosti do osmi centimetrů, samec je menší a útlejší. Zbarvení je variabilní, zřejmě s ohledem na mikroklimatické podmínky a stav vegetace. Ve svěží vegetaci převládají spíše zeleně zbarvení jedinci, na suchých místech pak hnědí či žlutohnědí. Jen zřídka lze pozorovat i velmi tmavé zbarvení a úplnou raritou je barva citronově žlutá.

Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) ve volné přírodě na pražské Sklenářce. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

 

Ve světě patří kudlanka nábožná k nejrozšířenějším hmyzím druhům. Její areál zasahuje na jih až do Jihoafrické republiky a na východ až do Japonska. V Evropě žije i v tak severských zemích, jako je Litva či Dánsko. Jako nepůvodní se tento druh dostal dokonce i na území Severní Ameriky, kde se stal invazním. U nás se dříve vyskytovala jen v nejteplejších oblastech jižní Moravy, to však již dávno neplatí (viz mapa). S oteplováním krajiny se intenzivně šíří, zejména na východě našeho území. Nálezy z jižních a západních Čech jsou sporadické, ale i tam zřejmě v dohledné době doputuje. V České republice je kudlanka nábožná stále legislativně chráněna, což odráží spíše situaci v době před více než dvaceti lety.

Výskyt kudlanky nábožné na území ČR dle Nálezové databáze AOPK ČR. Zdroj: Kartografická prezentace AOPK ČR 2026, podkladová data ČÚZK

 

Typickým místem výskytu kudlanky nábožné v naší krajině jsou stepní biotopy či výhřevné stráně, s kolonizací nových území však bere zavděk i méně příhodnými biotopy. Můžeme ji proto nalézt i na zahradách či v městských parcích. Přezimuje zde ve formě vajec uložených v ootéce – vaječné schránce, která vajíčka chrání před nepřízní teplot. Mláďata se líhnou na jaře a dospívají koncem léta, kdy je také nejvhodnější doba na jejich pozorování ve volné přírodě. V průběhu září a října kladou samice jednu až tři ootéky a do každé z nich mohou uložit až 200 vajec. S příchodem chladných a sychravých dní dospělci hynou a celý cyklus se opakuje.

Evropské kudlanky

Kudlanka nábožná není jediným druhem kudlanky, který se v Evropě aktuálně šíří, ať již přirozeně, či zavlečením. Přirozené šíření je postupné rozšiřování areálu výskytu v důsledku například klimatických změn. K nepřirozenému šíření dochází nejčastěji nevědomým transportem ooték s vajíčky zachycených na různých materiálech v rámci automobilové a železniční dopravy.

Zavlečením se do Evropy dostalo několik velkých druhů, z nichž je z našeho pohledu asi nejpodstatnější kudlanka zakavkazská (Hierodula transcaucasica). Pochází z podhůří Kavkazu a Střední Asie, nyní je však invazní ve velké části jižní Evropy, pravidelně se vyskytuje v Maďarsku či v okolí Vídně a je pravděpodobné, že doputuje i k nám. Další příbuzný a nepůvodní druh vyskytující se na jihu Evropy je Hierodula patellifera původem z Asie. Ve Španělsku, Portugalsku a Řecku se šíří velká, původem severoafrická kudlanka zelená (Sphodromantis viridis).

Mezi druhy, které rozšiřují svůj areál spíše přirozeně, patří původní jihoevropská drobnější kudlanka Spallanzaniova (Ameles spallanzania). V současnosti se vyskytuje na Slovensku v okolí Bratislavy a lze předpokládat, že v následujících letech doputuje i na území našeho státu.

Evropa hostí také několik původních druhů kudlanek, které stojí za pozornost. Asi nejatraktivnější evropské kudlanky jsou dva druhy rodu Empusa a na Kypr zasahující kudlanka arabská (Blepharopsis mendica).

Iris oratoria

Ameles spallanzania

ZÁŽITKOVÝ PROGRAM: Vycházka za kudlankami na Sklenářku

Vydejte se s námi za kudlankami do míst, kam se běžný návštěvník zoo nepodívá! Během hodinové komentované vycházky objevíte tajemství Sklenářky – unikátní stepní stráně, která je domovem kudlanky nábožné.
Dozvíte se, jak kudlanka nábožná žije, kde se u nás vzala, jak se šíří a proč se jí právě v okolí pražské zoo daří. Společně se vydáme po jejích stopách a možná se nám podaří některou z kudlanek i objevit.

Kudlanka ale není jediným zajímavým obyvatelem Sklenářky. Povíme si také o ochraně zdejší stráně, podpoře vzácných bezobratlých a snaze o návrat modráska východního. Při pozorném hledání můžeme narazit také na ještěrky nebo další zajímavé druhy. Dívejte se proto pozorně – nikdy nevíte, co se v trávě před vámi ukrývá!

Termíny: vždy v sobotu 5. září, 12. září, 19. září a 26. září
Začátek programu: ve 13.00 u vchodu Sklenářka (dostavte se 10 minut před začátkem programu)
Délka programu: cca 60 minut
Kapacita: maximálně 12 osob
Cena: 200 Kč / osoba (vstupné do Zoo Praha není součástí programu)

Objednání a zaplacení

Na program je nutné se předem objednat na e-mailu denisa.matuskova@zoopraha.cz. Platba probíhá na pokladně u vstupu Sklenářka, a to v hotovosti nebo kartou před začátkem programu.
Na místě si účastníky u vstupních turniketů vyzvedne chovatel, který je následně provede celým programem.

Důležité informace

Oblečení a obuv: Čeká vás vycházka přírodním terénem, proto doporučujeme pohodlné oblečení a pevnou obuv vhodnou do přírody.
Kočárky: Trasa vede přírodním terénem a není vhodná pro kočárky.
Co s sebou: Můžete si vzít fotoaparát nebo dalekohled.

 Volně žijící kudlanka nábožná na Sklenářce. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha