Zoo Praha obnovila chov šnekožravých ještěrů dracén krokodýlovitých

Silné čelisti vybavené krátkými, dlaždicovitými „stoličkami“ slouží dracénám jako louskáček. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

„Přirovnal bych to k vyleštění rodinného stříbra,“ říká kurátor plazů Petr Velenský. „V srpnu uplyne přesně třicet let od začátku našeho chovu dracén. Tehdy šlo o tvora známého spíš z učebnic a muzeí, přičemž údajů o jeho životě či dokonce fotografií bylo málo. Když se nám je v roce 1998 podařilo rozmnožit a metodiku chovu jsme publikovali v odborném časopise Zoo Praha Gazella, jednalo se o první zdokumentované rozmnožení tohoto druhu v lidské péči a opravdovou senzaci. Naše mláďata putovala například do Indie jako součást výměny za gaviály.“

V Zoo Praha však donedávna zbývala pouze jedna stará samička, které musejí chovatelé hlemýždě vyloupávat z ulity a podávat přímo do tlamy. Aby nebyla přerušena důležitá kontinuita chovu, bylo třeba získat mladé, nepříbuzné jedince.

Pět mladých dracén – tři samce a dvě samice vylíhnuté loni v červenci – získala Zoo Praha od kolegů ze švýcarské Zoo Basilej. Zbývající samici, která si nově užívá klidné stáří v zázemí zahrady, nahradila tato skupina vitálních mladíků v mohutné expozici v pavilonu Terárium. Tam mohou lidé na vlastní oči spatřit jejich bizarní stravování.

Jazykem dracény své kluzké sousto několikrát šikovně obrátí a oddělí ostré úlomky rozdrcené skořápky, které vyplivnou. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

„Dracény krokodýlovité vyhledávají téměř bez výjimky plže s ulitou. Krmíme je zpravidla obden hlemýždi kropenatými, kteří se u nás běžně chovají na farmách pro lidský konzum. Na posezení spořádají až pět hlemýžďů, které od nás dostávají rozmražené a zahřáté, samozřejmě vcelku. Ulity pak dracény louskají za doprovodu hlasitého praskání a mlaskání, jak otáčí sousto v tlamě, odstraňují jazykem úlomky skořápky a připravují kluzké tělo ke spolknutí,“ líčí Velenský.

Dracény krokodýlovité patří mezi tejovité ještěry a navzdory svému českému druhovému názvu mají s krokodýly jen pramálo společného, snad jen s výjimkou řady šupin s nízkými hrbolky a také obliby vody. Ve vodě hledají úkryt před predátory i potravu. Tento druh se vyskytuje v amazonských lesích Jižní Ameriky. Vzhledem ke skrytému způsobu života se o nich stále ví poměrně málo, a proto se nedá dobře odhadnout ani šíře a stav volně žijící populace.

Skupina ročních ještěrů v pavilonu Terárium v dolní části Zoo Praha má nyní zhruba 60 cm na délku, avšak v dospělosti mohou narůst až do dvojnásobné délky a vážit kolem čtyř kilogramů. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha