Pražská slůňata dělají nebývalé pokroky ve veterinárním tréninku

Vrchní chovatel Martin Kristen při kontrole tlamy sloní samičky Lakuny. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

„Pravidelný veterinární trénink je důležitý kvůli prevenci, kdy každodenní kontrolou můžeme odhalit potenciální zdravotní problém, navíc nacvičené veterinární úkony jsou pak pro zvířata pouhou rutinou, a nikoli stresujícím podnětem,“ vysvětluje význam práce se slony jejich vrchní chovatel Martin Kristen.

Nácvik probíhá v chráněném kontaktu, kdy chovatele a slona dělí ochranná přepážka. Ta byla pro slůňata speciálně navržena s flexibilními výměnnými úpony, aby mohla „růst“ spolu s nimi. Výhodou je i to, že je otevřena a plně propojena se stájí sloních samic. Trénink matky a slůněte díky tomu může probíhat současně a samice má možnost si svého potomka kdykoli zkontrolovat. Spolupráce se zvířaty je zcela dobrovolná, pokud se jim zrovna cvičit nechce, tak od kontaktní stěny jednoduše odejdou.

„Abychom je motivovali, odměňujeme slůňata v průběhu tréninku kousky ovoce, především oblíbenými banány. K lepšímu pochopení povelů používáme například klikr, jehož zvučné kliknutí upozorní zvíře na správné splnění povelu, či tzv. target, pomocí kterého dotykem naznačíme, co má slon udělat,“ nastiňuje průběh tréninku Kristen.

Nejdůležitější je každodenní mytí slonů pomocí tlakové sprchy, která nejen pečuje o citlivou sloní pokožku, ale rovněž umožňuje chovatelům prohlédnout celé tělo zvířete a vyhodnotit i jeho zdravotní stav. Každé ráno proto kontrolují slonům uši, tlamu i nehty. Pohybovým tréninkem zase poznají, zda nemá slon problém s klouby. Součástí cvičení je také odběr vzorků krve z ucha a vody z vypláchnutého chobotu. Samozřejmostí je úprava kopyt a klů.

„Kly mladým samičkám teprve rostou a jejich prořezávání tak může pro ně být bolestivé, podobně jako je tomu při prvních zubech u dětí. Jejich zanícení proto bráníme desinfekcí,“ dodává Kristen.

Slůňata Lakunu a Amalee mohou návštěvníci v Údolí slonů nejlépe pozorovat hned ráno po desáté hodině v travnatém výběhu, jak si pochutnávají na své ranní dávce sena, nebo ve dvě hodiny odpoledne v prostředním výběhu, kde dostávají větve s listím na okus.