Významné odchovy v Zoo Praha v roce 2020

Samice dvojzoborožce nosorožčího v Zoo Praha od letošního roku drží celosvětový rekord v počtu odchovaných mláďat. V loňském roce chovatelé použili při odchovu „maňáska“, protože samice o mláďata již při jejich líhnutí ztratila zájem. O své dva letošní potomky se již samice Markéta opět příkladně starala. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha.

„Do poloviny prosince se v Zoo Praha narodilo nebo vylíhlo 1 360 mláďat 216 druhů a další k nim stále přibývají,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Některá z nich – jako například malá slůňata nebo mládě orangutana sumaterského vzbudila zájem médií i veřejnosti, zatímco jiná zůstala trochu v pozadí. Neprávem. Jsou mezi nimi opravdu skvělé odchovy spojené s velmi zajímavými příběhy.“

TAPÍR ČABRAKOVÝ

Tapirus indicus

K nejatraktivnějším přírůstkům sezóny se zařadil tapír čabrakový, jenž je v historii pražské zoo teprve druhým odchovávaným mládětem tohoto ohroženého druhu. Malý tapír čabrakový byl pokřtěn 27. dubna, tedy v den opětovného otevření Zoo Praha veřejnosti po koronavirové uzavírce. Dostal jméno Morse, a to v upomínku toho, že právě na tento den připadá jak Den Morseovy abecedy, tak Světový den tapírů, jejichž srst je v mládí poseta tečkami a čárkami.

Chov tapírů čabrakových v zoologických zahradách je opravdovou raritou. V Evropě se aktuálně nachází jen 43 jedinců a dva pražští tapíři – Indah s Nikem – jsou jedni z mála tapírů čabrakových v České republice. Rozhodně nejde o běžný odchov, v evropských zoo se narodí v průměru čtyři mláďata ročně. Zoo Praha se v novodobé historii zapojila do Evropského záchovného programu tapírů čabrakových v roce 2010. Tapír čabrakový je jediným druhem tapíra, který žije v jihovýchodní Asii, všechny ostatní druhy najdeme v Americe. Vzhledem k destrukci původního prostředí – deštných lesů – je tapír čabrakový zařazen v červeném seznamu IUCN v kategorii ohrožený (endangered). Celkový počet zvířat v přírodě se podle odhadů pohybuje okolo 2500 dospělých jedinců, přežívajících v Myanmaru, Thajsku, Malajsii a na Sumatře.

Morse přivedla na svět samice Indah po více než čtrnácti měsících březosti.

Typické kávově hnědé zbarvení s podélným bílým pruhováním a skvrněním, připomínajícím právě Morseovu abecedu, začal malý sameček ztrácet zhruba po dvou měsících od narození a postupně se přebarvil do černobílé podoby dospělých. Morseovým otcem je samec Niko a pro oba rodiče se jedná o jejich již druhého společného potomka. Prvním byl v roce 2015 slavný Budak Puntja, přezdívaný Punťa, který dnes pod jménem Moke žije ve vyhlášené Zoo Tchaj-pej na Tchaj-wanu a letos se sám stal otcem.

DVOJZOBOROŽEC NOSOROŽČÍ

Buceros rhinoceros

Jde o jednoho z nejvýraznějších a největších asijských stromových zoborožců. Samice Markéta v Zoo Praha v letošním roce odchovala své šestnácté a sedmnácté mládě a vytvořila tak v rámci příslušníků svého druhu chovaných v zoologických zahradách i celosvětový rekord v počtu odchovaných potomků.

S ohledem na klesající početní stavy v přírodě byl dvojzoborožec nosorožčí v roce 2018 zařazen v červených seznamech IUCN mezi ohrožené druhy do kategorie zranitelný (vulnerable). Ani jemu se nevyhnuly hrozby způsobené civilizačními tlaky v souvislosti s nárůstem počtu obyvatel v jihovýchodní Asii. Zoo Praha v současné době chová největší skupinu dvojzoborožců nosorožčích na světě, čítající 9 jedinců.

Chov dvojzoborožců nosorožčích v Zoo Praha se datuje od roku 2003, kdy zoo získala samici Markétu, původem z přírody. O dva roky později přišel první samec z německého ptačího parku Niendorf. Již v roce 2007 se pražská zoo radovala z prvního českého odchovu. V loňském roce chovatelé poprvé použili při odchovu maňáska imitujícího vzhled hlavy dospělého dvojzoborožce, protože Markéta, ač jinak zkušená matka, ztratila o vejce před líhnutím zájem. Její úlohu museli zastoupit chovatelé, kteří mláďata krmili v umělé hnízdní dutině prostřednictvím maňáska, bez kontaktu s člověkem, aby předešli takzvanému vtištění (imprintingu). O své letošní potomky se již Markéta opět příkladně starala. Překonala nejen vlastní rekord v počtu odchovaných mláďat od jedné samice dvojzoborožce nosorožčího v Evropě, ale dokonce pokořila světový rekord šestnácti odchovaných mláďat, který dosud držel pár hnízdící v Audubon Zoo v USA v letech 1985–2000.

GEKONČÍK VÝCHODOAFRICKÝ

Holodactylus africanus

Chovateli je označovaný jako superobtížný druh. V lidské péči, ať už v soukromých chovech, nebo v rámci zoologických zahrad, se téměř nevyskytuje. To je dáno choulostivostí na terarijní mikroklima. Zoo Praha drží v úspěšnosti jeho chovu světový primát a letošní mládě je jejím již patnáctým úspěšným odchovem.

Tento velmi drobný ještěr patří mezi sezónní zvířata: nejaktivnější je v období, kdy se ve volné přírodě rojí všekazi (známí jako termiti). Ti tvoří v přírodě jeho téměř výlučnou potravu. I proto patří v teráriích k náročným a choulostivým chovancům. Pražská zoo je jedinou evropskou zoologickou zahradou, kde lze tento druh spatřit, a to již od roku 2004.

Na lov se gekončík východoafrický vydává v noci, zatímco den tráví zahrabaný v písku, který musí mít správnou teplotu. Hlubokou vrstvu písku mají proto gekončíci i v expozici v Zoo Praha. Krátký silný ocas, ve kterém se ukládá tuk, slouží těmto ještěrům jako zásobárna, z níž dokážou čerpat energii dlouhé týdny. Právě krátké období aktivity je důvodem velmi složitého rozmnožování. Zoo Praha se v roce 2008 podařilo gekončíky východoafrické rozmnožit jako vůbec první instituci na světě.

ZMIJE OBECNÁ

Vipera berus

Již třetí generaci jediného jedovatého hada žijícího na našem území – zmije obecné – letos odchovala Zoo Praha. Mláďata se narodila ve venkovní expozici na Zakázance a byla úspěšně od-chována v zázemí ve speciálně upravené a pro zmije ideální kli-matizované místnosti. Část zmijí z celkových dvaceti čtyř mláďat již z pražské zoo putovala do dalších zahrad.

Odchov zmije obecné v umělých podmínkách je velmi náročný. Vyžaduje přesnou kombinaci tepla, chladu a vlhka, mladé zmije jsou navíc velmi vy-bíravé v potravě. Péče o mláďata v zázemí vyžaduje místnost s relativně nízkou teplotou, ideální vlhkostí a se speciálními lampami vyzařujícími pl-né sluneční světlo. Chovatelé se od počátku museli věnovat takzvanému umělému rozkrmení mláďat, než se osamostatnila. Ze stávajících devíti je-dinců jsou čtyři ještě stále krmeni chovateli. Část z nich čeká na svůj převoz do Dánska, který je prozatím odložen kvůli současné situaci v souvislosti s covid-19. Zmiji obecnou najdou návštěvníci v expozici na stezce Zakázan-ce, která spojuje horní a dolní část zoo, od jara 2014. Zde je představena v kontextu s ostatními druhy plazů žijících na území ČR. Některá letošní mláďata, která nemíří do jiných zoo, ale návštěvníci v budoucnu spatří v připravované expozici v teráriu v Rezervaci Bororo. Právě zde je budou moct lépe pozorovat a dozvědět se zajímavé informace o životě zmijí obec-ných ve volné přírodě a jejich ochraně.

ŽELVA SMITHOVA

Pangshura smithii

V roce 2008 byla Zoo Praha vůbec první na světě, kde se podařilo tuto vzácnou a chovatelsky mimořádně náročnou želvu odcho-vat. V letošním roce se povedl odchov druhé generace, a to díky výzkumu inkubace, který ukázal, jaká přesná teplota rozhoduje o pohlaví želv.

V roce 2018 zařadila IUCN želvu Smithovu mezi ohrožené druhy do katego-rie téměř ohrožený (near threatened). V přírodě severu Indie preferuje tato želva pomalu tekoucí řeky s hustou vegetací. V Evropě je k vidění pouze ve třech institucích, v České republice výhradně v Zoo Praha.

Tajemstvím úspěšného odchovu želv Smithových je zchlazování na-kladených vajec v prostředí vinotéky. Tento proces, simulující pří-rodní podmínky, nastartuje vývoj zárodků. Chovatelé kromě velmi citlivého zachlazení musí vejcím zajistit také přesný poměr sucha. Bez tohoto klidového období se vejce nevylíhnou. Až po přemístění vajec z vinotéky do líhně začíná inkubace, která u letošních mláďat, pocházejících ze dvou snůšek, trvala přesně dvaasedmdesát dní. Krátce po narození vážily malé želvičky zhruba osm gramů, v dospělosti dorostou do váhy 200 až 1000 gramů. Samci jsou vždy menší než samice.

KETUPA MALAJSKÁ

Ketupa ketupu

Tato tropická sova se velikostí i zřetelnými chvostky na hlavě po-dobá výrům, je však štíhlejší, nemá opeřené prsty ani běháky a létá na sovu poměrně hlučně. V Česku je chována pouze v Zoo Praha. V žádné jiné české zoo tento druh nebyl nikdy chován a právě v Praze se letos těší chovatelé z dalšího mláděte.

Ketupy ve volné přírodě zvolna přeletují nad hladinou a chytají ryby svými silnými prsty s dlouhými drápy a rohovinovými lištami. Právě pro svou po-travní specializaci byla ketupa dříve nazývána sovou rybí. Pro úspěšný od-chov se ketupám simuluje období dešťů, během něhož dochází v přírodě k hnízdění.

Ketupy malajské byly chovány již v letech 1972–1993. Úspěšný chov tohoto druhu sovy v Zoo Praha započal v roce 2002, kdy se podařilo získat pár z Myanmaru. Po sedmi letech se zoo radovala z prvního odchovu. Šlo o vů-bec první úspěšný přirozený odchov v historii evropských zoologických za-hrad. Proto také mládě dostalo jméno Evropa, odkazující na tento úspěch. Následovaly odchovy i v dalších letech a v roce 2018 se podařilo odchovat první mládě druhé generace. Až v letošním roce se podařilo odchovat druhé mládě druhé generace, které je v rámci zoologických zahrad zároveň jedi-nou letos odchovanou ketupou malajskou na světě. Celkem se v Zoo Praha podařilo úspěšně odchovat šest mláďat.

KRASKA JÁVSKÁ

Cissa thalassina

Pěvec, který patří nejen mezi nejkrásnější, ale především nejvíce ohrožené ptačí druhy. Spolu se dvěma britskými zoo je Zoo Pra-ha jedinou v Evropě, která dokáže krasky odchovávat.

Kraska je klasickou obětí obchodu s ptačími druhy v Indonésii. Chov ptáků a pěvecké soutěže jsou v této části světa dlouhodobě velmi populární a neu-stálá poptávka přivedla tento pestře zbarvený druh až na pokraj vyhubení. V červeném seznamu IUCN je kraska jávská vedena jako kriticky ohrožený druh (critically endangered). Podle odhadů přežívá ve volné přírodě méně než 50 jedinců.

Pražská zoo se pyšní nejen nejpočetnější zdokumentovanou snůškou tohoto druhu na světě, ale také velmi ceněným odchovem. Ten zde letos proběhl zcela novou, unikátní metodou – „adopcí“ vlastními rodiči. Nejprve bylo mládě odchováváno v inkubátoru a krmeno chovateli pomocí maňáska, kte-rý imituje vzhled rodičů. U krkavcovitých ptáků, mezi které patří i krasky, totiž dochází k takzvanému vtištění (imprintingu), kdy se mládě učí klíčové znaky svého druhu. Při umělém odchovu by se mláděti vtisknul člověk a pro další chov by bylo ztraceno, protože by v dospělosti požadovalo za part-nera právě člověka. Při použití maňáska imitujícího dospělou krasku k to-muto chybnému vtištění nedochází a může se tak podařit odchovat mládě se správnými návyky. Pražské mládě bylo poté v klícce umístěno do rodi-čovské voliéry, kde začalo téměř okamžitě žadonit o potravu. Toto žadonění bylo silným stimulem k tomu, aby samec začal nejprve ochraňovat okolí klícky. Po dvou dnech již plně převzal rodičovské povinnosti a krmil mládě přes mřížku klícky. Když mládě přestalo reagovat na maňáska, přistoupili chovatelé k otevření klícky a rodiče se začali předhánět, který z nich nakrmí mládě dříve.

KRYSA OBROVSKÁ

Cricetomys gambianus

Tento statný hlodavec typicky „myšího“ vzhledu s mohutnou hla-vou, malýma očima a velkými boltci bývá také nazýván křečko-myš obrovská. Na rozdíl od myší má totiž rozměrné lícní torby, podobně jako křečci. Zoo Praha má v současnosti dva nové páry, které se v letošním roce oba poprvé rozmnožily, a na svět přišlo sedm mláďat.

Krysa obrovská patří v zoo k vzácně chovaným druhům. V listopadu 2019 byla chována ve třinácti evropských zoologických zahradách. Z českých zoo ji vloni v září získala právě Zoo Praha od soukromého chovatele. Letošní mláďata jsou podle dostupných údajů prvními odchovanými potomky krysy obrovské v pražské zoo.

Velcí afričtí hlodavci z rodu Cricetomys (křečkomyš), mezi něž krysa obrov-ská náleží, jsou opravdu pozoruhodná zvířata. Vzhledem k vynikajícímu čichu a značné učenlivosti jsou tyto krysy cvičeny k vyhledávání min. Jsou lehké a díky tomu se mohou po minových polích pohybovat mnohem bez-pečněji než psi nebo lidé. Využívány jsou i k detekci tuberkulózy. V letošním roce dokonce jeden příslušník tohoto druhu, samec jménem Magawa, získal zlatou medaili PDSA (People's Dispensary for Sick Anima-ls), tedy vůbec nejvyšší civilní vyznamenání pro zvířata ve službách člověka. K výcviku krysy obrovské byla v Tanzanii v roce 1998 založena organizace APOPO, podporovaná belgickou vládou a ženevským centrem pro humani-tární odminování GICHD (Geneva International Centre for Humanitarian Demining). Krysy obrovské hrají roli v obchodu se zvěřinou (bushmeatem) v Africe, a pokud by se je podařilo chovat farmovým způsobem, mohly by přispět ke snížení intenzity lovu divokých zvířat. V Zoo Praha jsou prozatím chovány v zázemí, návštěvníkům budou představeny až v novém pavilonu goril.

SLON INDICKÝ

Elephas maximus

Dvě sloní princezny v Zoo Praha nesou jména Lakuna a Amalee. Dlouho očekávaná mláďata se narodila v březnu a v květnu le-tošního roku. Pro jejich matky, samice slona indického Tamaru a Janitu, to jsou již druzí potomci.

Slon indický je považován za ohrožený druh (endangered). Dle IUCN jeho populace dlouhodobě, možná už stovky let klesá. Zoo Praha patří k vý-znamným evropským chovatelům slonů: Lakuna a Amalee jsou již čtvrtým a pátým pražským slůnětem. Aktuálně čítá pražská skupina devět zvířat a je největší v českých zoo. Doma je v expozici pojmenované Údolí slonů, která byla otevřena v roce 2013.

Oba letošní porody proběhly přirozeně a bez komplikací, nebyla nutná asis-tence chovatelů. Radost v Zoo Praha byla o to větší, že obě slůňata jsou sa-mičky, protože ty ve stádě zůstávají i v dospělosti – na rozdíl od svých star-ších bratrů tak budou sloní princezny moci v Praze zůstat natrvalo. Již krát-ce po porodu začala pít slůňata od matek a rovnoměrným tempem přibývat na váze. Dnes již přijímají i veškerou pevnou stravu jako dospělí sloni. V tomto týdnu dosáhly malé samičky hmotnosti 364, respektive 376 kilo-gramů.

Údolí slonů, kde pražští sloni žijí, bylo budováno s velkým důrazem na rozmnožování a odchov slonů indických. Pavilon je určen až pro deset je-dinců a navazuje na něj trojice výběhů o celkové ploše přes 0,8 ha. Právě v Údolí slonů se narodila všechna pražská mláďata.

ORANGUTAN SUMATERSKÝ

Pongo abelii

Pouze v Zoo Praha je v Česku k vidění tento vzácný lidoop. Od 17. listopadu se navíc může pražská zoo chlubit mládětem, které se narodilo samici Mawar a samci Pagymu. Historicky třetí mládě orangutana v naší zahradě je zároveň jediným pravnoučetem orangutanů, kteří do zoo přišli z volné přírody, což dělá z malého samce geneticky velmi cenného jedince.

V přehledu EDGE, který hodnotí ohroženost a zároveň evoluční vývojovou významnost, připadlo orangutanovi sumaterskému v roce 2018 43. místo mezi savci. Chov orangutanů sumaterských v Zoo Praha má více než pade-sátiletou tradici, a to od roku 1961. Pražská zoo je jediným dlouhodobým chovatelem tohoto druhu v Česku a jedním z necelé třicítky v Evropě. Do-sud se nám podařilo odchovat dvě mláďata, další dvě se dřívějšímu praž-skému páru narodila v jiné zoo během přestavby pražské expozice.

Prvním orangutanem v Zoo Praha byla samička Soňa. Právě jí se v roce 1971 narodil první orangutan na území tehdejšího Československa. Soňa a její partner Bimbo byli velmi cenní, protože pocházeli přímo z indonéského ostrova Sumatra. Jejich syn dostal jméno Kama a odchován byl člověkem, tedy takzvaně uměle, neboť Soňa nebyla schopná zvládnout své mateřské povinnosti. Paní Božena Gottfriedová pak Kamu mimo jiné vozila i v kočár-ku. Po letech se však také Kama stal chovným samcem, což nebývá u uměle odchovaných jedinců pravidlem. Se samicí Upitou zplodil dva potomky: samce Filipa a Pagyho. Pro Pagyho je letošní mládě prvním potomkem. Mawařina dcera Diri, narozená v Praze v roce 2013, má jiného otce.