Přirozené prostředí těchto inteligentních a trpělivých savců mizí alarmujícím tempem zejména kvůli odlesňování a přeměně odlesněných ploch na neudržitelné plantáže pro pěstování palmy olejné. Zbylé plochy vhodné pro život orangutanů sužuje sucho a lesní požáry. Ztráta prostředí znamená pro orangutany zejména ztrátu zdrojů potravy. Zvířata tak často navštěvují plantáže palmy olejné, kde jsou však považována za škůdce a zabita lidmi. Lidé orangutany také loví pro maso a samice s mláďaty jsou loveny se záměrem mládě prodat na černém trhu.

Orangutani žijí samotářským způsobem života. Mládě se od své matky musí naučit vše důležité pro pozdější samostatný život a proto je na ní dlouho závislé. Samice může své mládě kojit až 8 let. Vzhledem k tomu, že se v přírodě orangutani dožívají věku mezi 44 až 58 lety a že samice pohlavně dospívají v průměru mezi 12. a 13. rokem života, stihne za svůj život samice odchovat maximálně 4 mláďata.

Orangutani jsou vysloveně stromoví savci, dokonce jsou považováni za největší stromové savce na světě. Na zem tato zvířata slézají jen zcela výjimečně. V korunách stromů si hledají potravu, odchovávají mláďata, spí dokonce se tu i páří.

Zoo Praha chová orangutany sumaterské od roku 1961. Chov tehdy začal příchodem samice Soni a záhy k ní přibyl i samec Bimbo. Obě zvířata pocházela z volné přírody a jednalo se o zakladatele chovu orangutanů, který pokračuje dodnes. Za celou dobu chovu se v Zoo Praha narodila 4 zdravá mláďata, přičemž u dvou posledních odchov stále ještě probíhá. V pavilonu Indonéské džungle je k vidění čtyřletý Pustakawan (Kawi) ve společnosti své matky Mawar a v loňském roce narozený Harapan s matkou Diri a otcem Pagym.