Typickým znakem plameňáků chilských jsou šedé nohy se sytě růžovými klouby a černé zbarvení na zobáku, sahající až k ohybu.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

PLAMEŇÁCI OBENĚ: Díky vysokým nohám, dlouhému krku a především růžovému zbarvení si plameňáky nelze splést s jinými ptáky. Všechny druhy jsou vázány na stojaté vody, hlavně na velká jezera včetně slaných a vysokohorských. Obývají dokonce i nehostinné, silně alkalické vody, ve kterých většině jiných živočichů hrozí poleptání. Dospělí plameňáci procezují z vody drobné řasy a korýšky, kteří díky obsaženým karotenům dodávají jejich peří růžové zbarvení. Zobák je zahnutý a dolní čelist je větší než horní. Obsahuje jemné lamely, které fungují jako síto. Mláďata se nicméně líhnou s rovným a krátkým zobáčkem, protože je rodiče zpočátku krmí zvláštním vodnatým výměškem z volete. V té době také dospělí „vyblednou“, protože část barviva předávají svým ochmýřeným potomkům a sami ho pak nemají dostatek pro nová pera, která jim rostou během výchovy mláďat. Plameňáci jsou pospolití ptáci, jejichž početné kolonie sestávají z jednotlivých párů i dosud nezadaných jedinců. Působivé je jejich hromadný tok, při kterém mnoho tisíc ptáků jako obří růžový proud prochází mělkou vodou s nohama propnutýma a s hlavou vysoko vztyčenou, přičemž na sebe upozorňují trhavými pohyby hlavou ze strany na stranu. V době hnízdění vybudují rodiče z bláta homolovitou hnízdní kupu s jamkou na vrcholku a oba se pak střídají v zahřívání vajec. Jeho početní stavy sice klesají, ale stále patří k hojným druhům jihoamerických plameňáků. Hnízdí často ve smíšených koloniích s plameňáky andskými a Jamesovými. PLAMEŇÁK CHILSKÝ: Představuje jeden ze tří druhů jihoamerických plameňáků. Vyskytuje se kolem alkalických a slaných jezer, a to i vysoko v horách v polohách do 4500 m n. m. Toto pusté a nehostinné prostředí má tuvýhodu, že zde žije jen málo větších predátorů.

Ochrana

Téměř ohrožený druh

Chov v Zoo Praha

Plameňáky chilské chováme od 80. let minulého století, ovšem záznamy o pohybu zvířat jsou z této doby velmi neúplné. Doložené je vylíhnutí mláděte v roce 1986. V součastnosti je můžete pozorovat ve společné expozici s plameňáky kubánskými v celku Vodní svět a opičí ostrovy vedle tapírů.