Ďábel medvědovitý

Černé zbarvení obvykle doplňují bílé skvrny, podle jejichž rozsahu a tvaru lze jednotlivé ďábly individuálně rozlišit. Jméno odráží jednak jeho hlasité vrčení, které je ale běžnou komunikací, jednak zbarvení uší, které v případě podráždění výrazně zrudnou. Jedná se o nočního vačnatce, který se živí převážně mršinami, zejména klokanů a kusu liščích. V oblastech, kde je mršin nedostatek, však ďáblové svou kořist aktivně loví. Stisk čelistí je v poměru k velikosti těla velmi silný a je přirovnáván ke stisku čelistí krokodýla mořského. Ekologicky jsou ďáblové obdobou hyen. Rodí velký počet drobných nevyvinutých mláďat, z nichž ale maximálně čtyři dosáhnou pozice u struků v matčině vaku.

Populace ďáblů v přírodě dramaticky poklesla. Zatímco v devadesátých letech minulého století byla odhadována na 150 000 jedinců, současný odhad hovoří o zhruba 10 000. Lokálně je pokles na některých místech ještě větší, až o 95%. Hlavní příčinou dramatického poklesu početnosti je infekční rakovina obličeje (DFTD), poprvé zaznamenaná v roce 1996, a střety ďáblů s vozidly na silnicích. Ke střetům s vozidly dochází nejen když ďáblové hledají u silnic mršiny sražených vačnatců, ale také v období kdy mladí jedinci migrují a dospělí vyhledávají partnery k reprodukci. Rakovinu mezi sebou sdílejí v podobě buněčných štěpů, které se šíří ze zasažených na zdravé jedince při šarvátkách u společného krmení. Většina ďáblů tak podlehne jednomu či druhému nebezpečí.

V „Červeném seznamu“ IUCN jsou zařazeni do kategorie „Endangered“ – ohrožený druh. V rámci záchranného programu „Save the Tasmanian Devil Program“ bylo několik desítek zdravých jedinců vysazeno na Mariin ostrov čtyři kilometry od tasmánského pobřeží. Ostrov je neosídlený a celý chráněný coby národní park. Ďáblové na Mariině ostrově žijí volně, takže si zachovají všechny přirozené projevy a instinkty a mohou být využiti ke znovuosídlení vybraných míst na Tasmánii. K projektu na Mariině ostrově se připojila i Zoo Praha. Podporujeme i další zařízení programu, chovné stanice v Cressy a Bridportu. Podílíme se například na údržbě a provozu terénních vozidel a fotopastí. Dále podporujeme vývoj vakcíny proti infekční rakovině obličeje, který probíhá na University of Tasmania v Hobartu.

V zoologických zahradách mimo Austrálii jsou ďáblové medvědovití velmi vzácní. Austrálie je poskytuje pouze vybraným zoologickým zahradám v rámci projektu „Ambassador program“ jako vyslance australské fauny, jejichž rolí je šířit povědomí o kritické situaci, ve které se tento druh nachází. V Zoo Praha žijí ďáblové od prosince 2019. Tehdy z chovné stanice v Cressy přicestovaly tři samice a jeden samec. Protože jde o zvířata velmi krátkověká (obvykle se dožívají pouze 6-7 let), následovala je v prosinci 2024 další čtveřice, tentokrát dva samci a dvě samice. I tito jedinci dorazili z chovné stanice v Cressy na Tasmánii, narodili se však v australském Aussie Ark. Před nimi jsme ještě v naší expozici Darwinova kráteru ubytovali dvojici starších samic, pocházejících z Kodaně.