2001 - Africký důmX

Žirafy jsou nejvyšší savci naší planety, a přece mají zdánlivě nízký pavilon. To je však jen vnější dojem, protože celá stavba je zapuštěna do terénu a vyčnívá pouze malá část. Do afrického domu, kde v zimě najdete nejen žirafy, ale také štětkouny, hrabáče, snovače a saranče, se dostanete po lávce, která se klene nad silnicí do Podhoří. Už to je nezapomenutelný zážitek, jenž poskytne návštěvníkům pohled z nevšední perspektivy. Částečně krytá lávka Vás přivede na terasu, odkud je výhled do pětihektarového výběhu. Terasa je řešena jako přírodní areál s kamennými zídkami a morénami, s výsadbou i herními a informačními prvky. První pohled na žirafy je právě odtud, přes skleněná okna vedoucí do vnitřní expozice.

Poté Vás cesta (celá trasa je pochopitelně bezbariérová) zavede do vlastního pavilonu. Ještě před vstupem se můžete pobavit skupinkou surikat, malých afrických šelem. Interiér pavilonu je řešen tak, abyste měli pocit, že se z prostředí africké vesnice díváte do prosluněné savany. Výtvarníci se tu opravu „vyřádili“ a všechny povrchy jsou modelovány a barveny ručně. Tři oválné vnitřní ubikace pro žirafy měří celkem na délku 90 metrů a v případě potřeby lze jednu z nich oddělit a zakrýt. Hned vedle žiraf na Vás čeká setkání se štětkouny, africkými příbuznými našich prasat divokých a hrabáči, zvířaty natolik zvláštními, že mají v zoologické soustavě svůj vlastní řád. Kulisu africké savany dokreslují poletující snovači, expozice sarančí a prosvětlený model termitiště.

Podobně jako v pavilonu goril i v Africkém domě jsou povrchy návštěvnických cest vytvořeny sice z betonu, ale tak, aby navozovaly pocit, že jdete po ušlapané lesní cestě. Podlahy v ubikacích zvířat jsou opět ražené dlažby, v níž jsou otisknuty stopy nejen žiraf, ale i zeber, antilop a pštrosů.

V blízkosti Afrického domu nemáme k dispozici žádný vrt, a tak je pavilon vytápěn plynem s možností přejít na lehký topný olej pro případ, že by došlo k výpadku dodávky plynu. Zatímco prostor pro návštěvníky i zázemí jsou vyhřívány radiátory, je u zvířat stěnové částečně i podlahové topení. Zbytek se „dotápí“ pomocí vzduchotechniky. I v tomto případě jsme se snažili ušetřit, a tak využíváme takzvané rekuperace. V podstatě to znamená, že teplý vzduch „vydechovaný“ z pavilonu ven odevzdává ve zvláštním zařízení část své tepelné energie vzduchu chladnému, nasávanému z okolí. Ten pak už pochopitelně nemusíme tolik ohřívat.