Zoo Peking a Zoo Praha

Historie

Zoo Praha  |  22. 07. 2013


Pražská zoologická zahrada navázala krátce po vyhlášení Čínské lidové republiky v roce 1949 velmi přátelské styky se zoologickou zahradou v Pekingu. Ty vedly především k vzájemné výměně a darům zvířat. Pekingská zoo tak darovala pražské zoo řadu vzácných divokých zvířat, žijících na území Číny. Některé druhy čínských zvířat chovala tak pražská zoo v historii poprvé (dary z Čínské lidové republiky podle protokolu oficiálně poskytoval Mao Ce-tung). 

Serval, foto (c) Archiv Zoo Praha Serval, foto (c) Archiv Zoo Praha

V roce 1952 navštívila pražskou zoo delegace Čínské lidové republiky a přivezla jako dar kolekci neobyčejných zvířat, která se stala atrakcí pražské zoo. Byl to především levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis), samice, pár aligátorů čínských, dva velemloci čínští a 5 papoušků (2,0 alexandr malý - Psittacula krameri, 1,0 alexandr růžový - Psittacula alexandri a 1,1 alexandr šedý - Psittacula columboides), a další zvířata. Bylo to 22. listopadu 1952. O rok později, 13. 11. 1953, posílá pekingská zoo pražské zoo početnou zásilku zvířat, v níž je zvláště mladý samec tygra ussurijského, 3 makaci medvědí, 3 makaci tibetští, 3 jeleni sika, krajta tmavá, 2 bažanti stříbrní, 2 bažanti pestří (P. versicolor), 2 kobry indické a 5 velemloků čínských. 

O rok později, 29. 11. 1954, posílá pekingská zoo mimo jiné samici tygra ussurijského pocházející z odchytu ze severního Mandžuska, dva páry alexandrů čínských, další krajtu tmavou atd. 

V září 1956 se koná v pražské zoo slavnost 25. výročí otevření (28. září 1931). Na sympozium k tomuto výročí přijíždí také ředitel pekingské zoo Tsui Chan-p´ing a je srdečně uvítán ředitelem pražské zoo dr. Cyrilem Purkyněm, který sám doprovází vzácného hosta na prohlídce pražské zoo i města Prahy. Delegace pekingské zoo přiváží s sebou i mimořádný dar, samce pandy červené, vzácného čínského poddruhu Ailurus fulgens styani. K daru patří také další dva velemloci čínští (Andrias davidianus), 4 mandarinky (Aix galericulata) z přírody, a 2 luskouni krátkoocasí, zvaní pangolini, z jihu Číny (Manis pentadactyla). V roce 1956 posílá také pražská zoo pekingské zoo řadu zvířat, mimo jiné 1 nandu, 1,1 kondor velký, 2 hroznýš královský, 1 serval, 2 tukani obrovští a další zvířata, později také desítky chovných kanárů atd. 

V roce 1957 získala pražská zoo z pekingské zoo 2 kobry královské, největší jedovaté hady světa. 30. 11. 1957 posílá také pekingská zoo pražské pár pand červených. 

A potom poskytla pekingská zoo pražské i světový primát. Poslala totiž 19. 7. 1958 dva samce bažanta tibetského (Crossoptilon crossoptilon drouyni) a posléze, 26. 7. 1958, i samici. Do té doby totiž tento vzácný poddruh nebyl mimo čínské území nikde na světě chován. Bažant tibetský je znám vědě od roku 1868, ale teprve v roce 1956 byl odchycen první živý jedinec výpravou zoo Peking v provincii Kam z oblasti horního toku řeky Mekongu. 

V červenci 1958 také z Číny přibylo poprvé do pražské zoo i 5 jedinců podivuhodné želvy hlavce plochého (Platysternon megacephalum).
V roce 1959 jsem se při cestě do Vietnamu zastavil v Pekingu a dva dny jsem pobyl v pekingské zoo, kde jsem byl srdečně přijat ředitelem zoo Tsui Chan-p´ingem a jeho dvěma náměstky. 

Pekingská zoo v současnosti patří mezi největší na světě. Navíc slouží i jako vědecká instituce, kde pracuje řada zoologů a veterinářů. Při příchodu do zoo zaujme působivý vchod a každého překvapí, že byl vlastně vybudován už více jak před 90 lety, tehdy císařskou dynastií Guing. Podívejme se tedy také na zajímavou historii pekingské zoo. 

Beijing zoo (Peking) byla založena v roce 1906 (otevřena v roce 1908) a byla to prakticky první zoo v Číně. Byla vlastně zprvu určena pro zábavu císařovny Tse Hul čínské dynastie Guing (Ch´ing) a používaná také jako pokusná farma pro chov bource morušového a pěstování bavlny. A byla to i zahrada nesčetných domácích zvířat. Původně se zoo rozprostírala na rozloze pouhých 3,5 hektaru. Založení výzkumné farmy bylo jedno z posledních činů dynastie Ch´ing, jejíž moc byla ukončena pádem v roce 1911. 

Pekingská zoo byla slavnostně uvedena do provozu 18. června 1908. Na tuto příležitost bylo objednáno 134 zvířat v 58 druzích z Hamburgu od Carl Hagenbecka. Tato zvířata tvořila počáteční stav (pro zajímavost uvádím, že 10. 7. 1957 posílá přes pražskou zoo do Pekingské zoo opět firma Hagenbeck zvířata, trio paviánů čakma, pár drilů a pár mandrilů). S vyhlášením Čínské republiky v lednu 1912 dolehly na zoo těžké časy. Nebyla jednota a v částech Číny se chopily moci různé skupiny. 

Po okupaci Číny Japonskem v letech 1937 až 1945 a po občanské válce se opět Peking stal hlavním městem Čínské lidové republiky, vyhlášené v roce 1949. 

V té době zbylo v zoo doslova pár zvířat, jeden slepý emu, tři papoušci a tucet opic, převážně rhezusů. Pekingská zoo byla vyhlášena za národní instituci a zároveň byly vyčleněny prostředky na její budování. K zoo byly přidruženy parky a lesíky z bývalé farmy. V roce 1958 už se zoo rozrostla na 35 hektarů. V roce 1952 byl vybudován sloninec na místě bývalého bavlníkového pole. V roce 1955 byla zoo oficiálně pojmenována Pekingská zoo. 

Pekingská zoo chová především zvířata, žijící na území Čínské lidové republiky. 

Ve své kolekci představuje přes 600 druhů savců, ptáků, plazů a obojživelníků. Navíc v rozsáhlém akváriu chová několik desítek tisíc živočichů včetně bezobratlých, v 1300 druzích ze všech světadílů. Mimo pavilonů pro živá zvířata si může návštěvník prohlédnout i preparované živočichy v čínském nejstarším přírodovědném muzeu, které je součástí zoo. Je to rozsáhlá budova s mnoha sály a zvířata tu jsou vystavována ve výsecích přírody, ve kterých žijí. 

Ještě jednu originalitu vlastní pekingská zoo. Zaměstnává skupinu chytačů, kteří jezdí do vzdálených, ještě málo prozkoumaných oblastí Číny a zabývají se odchytem zvířat pro pekingskou zoo, která je pak rozesílá i do jiných zoologických zahrad. Tak například skupina pochytala už řadu pand velkých atd. (v současnosti je v Čínské lidové republice přes 40 větších zoologických zahrad. V roce 1985 byla také založena čínská asociace zoologických zahrad). 

Pro zoo čínského hlavního města obvykle různé vládní delegace také přivážejí zvířecí dary, a tak se do pekingské zoo dostala tímto způsobem také řada „cizokrajných” zvířat. Tak třeba z Indie to byl nosorožec indický (Rhinoceros unicornis), z USA pižmoň (Ovibos moschatus), z Mexika kapustňák širokonosý (Trichechus manatus), atd. Naopak vládní delegace z Čínské lidové republiky darovaly mnoha zoologickým zahradám hlavních měst různých států pandy velké, například do USA, Mexika, Španělska, do Moskvy, atd. 

Jak už bylo řečeno, pekingská zoo se specializuje zvláště na druhy místní a mnohé z nich pravidelně také rozmnožuje. Řadu druhů chová na celém světě v zajetí jen ona. Tak je to třeba velbloud dvouhrbý (Camelus ferus), samec divoké formy, jediný exemplář chovaný na celém světě v zajetí. Z dalších velkých savců patří mezi rarity dva poddruhy takina, takin čínský (Budorcas taxicolor bedfordi) a takin tibetský (B. t. tibetana). Dále je to gazela tibetská (Procapra picticaudata), džigitaj jihomongolský (Equus hemionus luteus), sika ussurijský (Cervus nipon hortulorum), srnec čínský (Capreolus pygargus bedfordi) ze severní Číny nebo jelen bělohubý (Cervus albirostris) a další. Ze šelem je to například tygr čínský (Panthera tigris amoyensis), kočka šedá (Felis bieti), atd. Především pak ovšem panda velká (Ailuropoda melanoleuca), kterou v pekingské zoo chovají od roku 1957, kdy expedice zoo odchytila v horách S-čchuanu 9 jedinců, z nichž 6 bylo dopraveno právě sem. A 9. září 1963 se narodilo v pekingské zoo první mládě v historii v zajetí. Od té doby, do roku 2000 odchovala pekingská zoo 18 mláďat. V roce 1990 byl postaven druhý, větší a modernější pavilon pro pandy velké. 

Nejstarší stavba pro zvířata je „opičí kopec”, vystavěný roku 1906 pro rhezuse (Macaca mulata), kteří tu byli chováni zřejmě od roku 1907. Tyto opice dodal pravděpodobně C. Hagenbeck, který otevřel zoologickou zahradu v Hamburgu právě tohoto roku. Z dalších primátů chová pekingská zoo řadu vyhynutím ohrožených druhů, vyskytujících se na čínském území. Je to například langur čínský (Pygatrix roxellana), chovaný předtím v zajetí pouze v londýnské zoo v roce 1939. Pekingská zoo vlastní chovnou skupinu. Dále je to langur Bietův (Pygatrix bieti), který se tu také množí a je tady chován od roku 1988, pak langur Brelichův (P. brelichi) a zvláště hulman bělohlavý (Trachypithecus leucocephalus), objevený teprve v roce 1953, a další. 

Také bažantnice patří k nejstarším expozicím. Pekingská zoo chová téměř všechny poddruhy bažanta ušatého bílého (Crossoptilon c.). K pozoruhodným druhům bažantů, chovaným ve zdejší zoo patří bažant zelenoocasý (Lophophorus lhuysii). Pár zde vyhnízdil, poprvé vůbec v zajetí. K nejvzácnějším druhům patří bažant Sclaterův (Lophophorus sclateri), chovaný v zajetí jen tady a poprvé na světě. 

Zoo Peking zřídila také záchrannou stanici pro vzácné jeřáby černokrké (Grus nigricollis), původem z Tibetských náhorních plošin. Hnízdní skupina pochází z odchytu z přírody v roce 1988, kdy zoo získala 3 páry. Od té doby odchovala už asi 100 jedinců. 

To je ovšem jen malý výčet bohatství druhů zvířat a činnosti Pekingské zoologické zahrady. Zoo Peking stojí opravdu za zhlédnutí. Pekingská zoologická zahrada se v současnosti rozšířila na 90 hektarů a její návštěvnost mluví za všechno, přes 8 milionů návštěvníků za rok, v posledních letech také až 10 milionů!

J. Felix