Velemlokárium

Ještě na jaře ho začneme u nás, v pražské zoo, stavět. Velemlokárium. Unikátní pavilonek, který bude skryt v umělém pahorku. Nemůžu se dočkat, až bude příští rok hotov.

I obyčejní mloci, salamandři, mají svou magii – a co teprve čínští VELEmloci! Každého musí fascinovat už svou velikostí. Vždyť jejich délka přesahuje půldruhého metru – a jsou tak největšími žijícími obojživelníky (na tyto rekordní velikosti si ovšem budeme v Praze muset počkat, protože do našeho velemlokária umístíme mladé jedince – zato bude možné si je prohlédnout opravdu ze všech stran). Velemloci jsou mimořádně zajímaví i svým vzhledem a způsobem života – přesto však rozhodnutí vybudovat pro ně speciální stavbu a nelehce je získávat mělo ještě jiné důvody. Navzdory svému čínskému původu mají totiž blízko k Čechám i k Praze.

První fosilii velemloka popsal Švýcar Johann Jacob Scheuchzer, který ji ale pokládal za pozůstatky předpotopního člověka, Homo diluvii testis (replika této fosilie bude součástí Geostezky, kterou v Zoo Praha otevřeme letos na jaře). Později byly fosilie velemloků nalezeny také u nás v Čechách a popsány jako Andrias bohemicus, velemlok český, i když ve skutečnosti se patrně neliší od fosilií ze Švýcarska a dalších zemí střední Evropy.

Především se ovšem velemloci stali inspirací a v jistém smyslu také předlohou pro jedno z nejslavnějších děl Karla Čapka – pro Válku s mloky. Právě tento román by měl být v nejrůznějších souvislostech přítomen i v naší nové „velemločí“ expozici. Co víc bychom si mohli přát, než představovat jedinečného a fascinujícího tvora současně s jím inspirovaným světoznámým románem českého autora? Navíc románem,který se z části odehrává i v Praze a který byl v Praze napsán… Mimochodem, teprve nedávno jsem se z článku Marca Stelly dozvěděl, že Karel Čapek se patrně seznámil i s živými velemloky, a to přímo v Praze. Dva byli v první polovině 30. let po nějakou dobu k vidění ve viváriu v Havlíčkových sadech. Kupodivu však ani tito velemloci nebyli prvními zástupci svého druhu v Praze. Už na sklonku 19. století choval ve svém krámě dva jedince obchodník s čínským čajem a porcelánem V. Staněk.

Přiznávám však, že k velemlokům mám i osobní vztah, stejně jako většina absolventů katedry zoologie z Viničné ulice. V tamním sklepě byli totiž po desítky let chováni dva velemloci, které v 50. letech darovala pražské zoo Čínská lidová republika. Tito velemloci, z nichž druhý uhynul až v roce 2001, se sice do zoo nikdy nedostali, ale zato pro učitele, studenty i absolventy zoologie z Viničné měli a dodnes mají doslova ikonický význam. A také díky němu se jiní čínští velemloci zanedlouho konečně představí v Zoo Praha.