Přítomnost Vltavy i pestrá mozaika vegetačních typů na okolních svazích nabízejí zdroj potravy, možnost úkrytu i místa k odpočinku pro mnoho živočichů včetně ptáků. Červenka obecná (Erithacus rubecula

Červenka obecná (Erithacus rubecula)

Ptáci skalního srázu
Samotná skalní step poskytuje ptákům především možnost najít si tu potravu – semena, bobule i drobné živočichy. K hnízdění a odpočinku ale využívají spíše okolní stromové porosty a hustší křoviny.

Některé ptáky proto spíš uslyšíte, než uvidíte, zvláště na jaře. Samečkové si zpěvem označují hnízdní teritorium a v mnoha případech při tom vysedávají na vrcholku keře nebo jiném vyvýšeném místě.

Většina druhů obývajících skalní sráz žije na území zoo celoročně, i když se někdy stěhuje v rámci areálu, jako to dělají volavky. Jiné druhy, například budníčci nebo drozdi, na zimu odlétají, protože by se v chladných měsících neuživily.

Pěnkava obecná
Fringilla coelebs
Po celý rok spatříte pěnkavy, jak hledají nejrůznější semena, která tvoří základ jejich jídelníčku Sameček s šedou hlavou a růžovou hrudí a břichem i hnědavá samička mají na křídlech svítivě bílý pásek. Hluboké miskovité hnízdo z mechu, lišejníku a chmýří staví na stromech, hnízdí často dvakrát za sezonu. Od jara do léta se sameček ozývá příjemným zpěvem, zakončeným typickým trylkem.

Foto: P. Filippov

Budníček menší
Phylloscopus collybita
Je to nenápadný zelenavý ptáček, jehož přítomnost snadno poznáte podle hlasitého, i když trochu jednotvárného zpěvu. Dal by se přepsat jako stále se opakující cip-cap, cip-cap a ozývá se od časného jara. Budníčci jsou tažní, protože se živí drobným hmyzem a pavouky. Kulovité hnízdo splétají z trávy a listů. Je umístěné v trávě a dokonale maskované.

Foto: M. Barby

Sýkora koňadra
Parus major
Naši největší sýkoru zastihnete po celý rok. Zvláště čilé jsou v době hnízdění, kdy rodiče nosí neúnavně svým potomkům drobný hmyz a jeho larvy. Hnízdí v sutinách a rády vezmou zavděk připravenou budkou. Dospělé koňadry se živí v létě hlavně hmyzem, v zimě semeny. Často přilétají na krmítka, kde je snadno poznáte podle žluté hrudi s širokým černým pruhem.

Foto: L. Viatour

Pěnice černohlavá
Sylvia atricapilla
Od dubna do začátku září u nás hnízdí a vychovává mláďata nenápadná pěnice černohlavá. Český název platí jen pro samečka, protože samička má temeno hlavy hnědé, ne černé. Pěnice si stavějí nepříliš složité hnízdo z trávy, které umístí do vidlice větví v hustých keřích. Sameček si připraví ještě jedno hnízdo, ze kterého zpívá. Dospělí ptáci sbírají různý hmyz nebo pavouky, ale nepohrdnou ani bobulemi.

Foto: A. Ronning

Kos černý
Turdus merula
Je to bezesporu náš nejznámější pták. Sytě černý samec i hnědavější samice neúnavně poskakují po zemi a pátrají po žížalách, larvách hmyzu i dalších pochoutkách. Když dozrávají bobule, rádi si pochutnají i na nich. Na jaře se začne ozývat bohatý, hlasitý zpěv, kterým samci označují z vyvýšeného místa své území. Hnízdo stavějí na stromech, v křovinách i na zdech, hnízdí i dvakrát za sezonu.

Foto: H. Reiholdson

Drozd zpěvný
Turdus philomelos
Je sice tažný, ale patří k otužilcům. Nejprve přilétají z afrických zimovišť samci – dorazí v březnu a hned se pustí do zpěvu. Vysedávají na vrcholku stromu a hlasitě, melodicky si označují hnízdní území. Když pak přilétnou i samičky a vytvoří páry, postaví na stromě nebo v křovinách pevné hnízdo s hladce vymazanými vnitřními stěnami. Drozdy poznáte snadno podle hnědého hřbetu a skvrnitého břicha i hrudi.

Foto: T. Wills

Volavka popelavá
Ardea cinerea
Na území zoo ji zastihnete po celý rok. Během léta se zdržuje spíš kolem Vltavy, ale na skalní sráz zalétá večer, protože nocuje na stromech. V zimě ji zahlédnete, jak zvolna prolétá nad vodními plochami a pátrá po rybách. V letu má krk esovitě prohnutý a zatažený, čímž se liší od příbuzného čápa bílého. Volavky přilétají do zoo hlavně při hledání potravy a k odpočinku, zahnízdily tu zatím jen jednou.

Poštolka obecná
Falco tinnunculus
Lovící poštolku poznáte velmi snadno. Má špičatá, mírně zahnutá křídla a vějířovitě roztažený ocas. Často se třepetavě vznáší na jednom místě a vyhlíží malé hlodavce nebo velký hmyz, hlavně saranče a kobylky. Prozradí se také hlasem – jasné, zvonivé kli-kli-kli… se nese poměrně daleko. Do zoo zalétají poštolky lovit, ale hnízdí v okolních lesích nebo na sídlištích.