Gaviál indický se řadí k nejvzácnějším velkým živočichům indického subkontinentu a nejohroženějším krokodýlům světa. Celková početnost jeho populace je odhadována na pouhých několik stovek dospělých jedinců. Tak kriticky ohrožený není v Indii ani tygr, vlajkový druh indické ochrany přírody!

Gaviál na řece Čambal. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Gaviál je vývojově unikátním krokodýlem s mimořádnou vědeckou, ekologickou a kulturní hodnotou. Je to poslední příslušník prastaré a velice svébytné skupiny krokodýlů, která na Zemi žila před miliony let. Od svých příbuzných se v řadě rysů liší, ať už specializací na lov ryb, jež se mimo jiné odráží v mimořádně dlouhých, tenkých čelistech, nebo pohlavní dvojtvárností – dospělým samcům vyrůstá na čenichu výrazný hrbol. Úctyhodná tělesná délka až šesti metrů staví gaviála nejen do pozice jednoho z největších krokodýlů světa, ale také největšího masožravce indických řek.

Samci gaviálů mají v dospělosti na špičce čenichu nápadný chrupavčitý výrůstek zvaný ghara. Zásadní roli hraje zejména během námluv: při okázalém předvádění samců, demonstrační tvorbě gejzírů a bublin a při zesilování a modulování hlasových projevů. Foto: Ivan Rehák, Zoo Praha 

Původně gaviáli obývali povodí velkých řek jižní a jihovýchodní Asie, od Pákistánu po Myanmar (řeky Indus, Ganga, Brahmaputra, Mahánadí, Iravádí). Dnes jsou však kriticky ohroženým druhem. Jedna z posledních populací v současnosti žije na řece Čambal v severní Indii, a právě zde se podílíme na ochranářských projektech.

Historie úbytku gaviálů

Výstavba přehrad a zavlažovacích kanálů, úpravy vodních toků, betonování břehů, znečišťování vody průmyslovými splachy, to vše přispělo k tomu, že gaviálové dnes téměř nemají kde žít. Na historických poklesech jejich početnosti se navíc významně podepsal neregulovaný lov a úhyny v rybářských sítích.

První krize gaviálů sahá do 70. let 20. století, kdy byla početnost gaviálů v přírodě odhadnuta na nějakých 200 dospělých jedinců, přičemž ještě ve 40. letech jich žilo v přírodě kolem 5 000–10 000. Okamžitě byly zahájeny záchranné akce, které spočívaly především ve vypouštění řádově stovek až tisíců uměle odchovaných jedinců zpět do přírody. Jejich stavy se podařilo opět zvýšit a v jeden moment byl druh dokonce prohlášen za zachráněný. Jelikož však chyběl komplexní a dlouhodobý program, který by se zaměřil na celkovou ochranu habitatů i práci s místním obyvatelstvem, došlo opět k propadu početnosti a jednotlivé populace z nejrůznějších důvodů kolabovaly.

Neregulovaný rybolov i ilegální lov samotných gaviálů byl (především) v minulosti jednou z příčin ohrožení těchto krokodýlů. Dnes místní rybáři pomáhají při odchytu gaviálů, aby na ně v rámci zoologického průzkumu mohly být připevněny vysílačky. Přispívají tak k jejich ochraně a zároveň vnáší do komunity místních lidí zájem o ohrožené druhy. Foto: Gharial Ecology Project

V polovině první dekády 21. století terénní průzkumy odhalily, že stav volně žijících populací gaviálů je nejhorší od 70. let. Z mnoha řek vymizeli zcela, nebo se zde přestali rozmnožovat. Byla tedy spuštěna nová iniciativa na ochranu gaviála s mezinárodní účastí vědců a ochranářů. Do obnovených snah o jeho záchranu přišla na přelomu let 2007–2008 další katastrofa. Na řece Čambal, kde žije naprostá většina celosvětové populace gaviálů, došlo k masovému úhynu více než stovky dospělých jedinců. Zaznamenány byly primárně na několik desítek kilometrů dlouhém úseku na dolním toku řeky. Pitva uhynulých zvířat odhalila poškození ledvin a s ním související dnu – postižení kloubů a tkání ukládáním kyseliny močové. Pravděpodobnou příčinou byla otrava, konkrétní toxiny ani jejich zdroj se však zjistit nepodařilo. Jedním z možných vysvětlení je, že gaviáli pozřeli kontaminované ryby. Zároveň v tu dobu na místě panovalo nezvykle chladné počasí, které muselo značně zpomalit metabolismus gaviálů, a tím pádem i schopnost jejich organismu se s otravou vypořádat.

Současná situace

Na řece Čambal dnes žije 80 % celosvětové populace gaviálů. Díky ochranářským snahám začala jejich početnost opět narůstat a odhady z roku 2024 hovoří o 700 dospělých jedincích. Pro srovnání – na přelomu milénia bylo na Čambalu napočítáno jen 150 dospělých gaviálů. Zároveň je třeba brát v úvahu, že samců je mnohem méně než samic. Kromě Čambalu přežívají gaviáli v malých počtech i na dalších místech v Indii a Nepálu: Katerniaghatu, Corbettově národním parku, na řece Gandak či v obnovených populacích v Hastinapuru a Beasu. V Indii funguje rovněž několik chovných stanic.

Bohužel ani v chráněných oblastech se gaviálům problémy zcela nevyhýbají. Nedovolený rybolov je připravuje o potravu, rybářské sítě jsou pro ně smrtelnou pastí, znečištění i nepůvodní druhy ryb také představují riziko. Obrovským problémem je nelegální těžba písku z říčních břehů, při které jsou mimoděk ničena kladiště.

Zcela svébytnou kapitolou je pak postupující rozvoj, který se nevyhnul ani Čambalu. Na mnoha místech, kde měli dříve gaviálové zaručen klid, nyní probíhá čilý dopravní ruch, kolem břehů byly vybudovány komunikace a gaviálové se nevyhnou úzkému kontaktu s lidmi. Ti přitom mají o svých říčních sousedech leckdy značně zkreslené představy, což myšlence ochrany nijak nepomáhá.

Ilegální těžba písku. Foto: Gharial Ecology Project

Příčiny ohrožení podrobněji

Vodní díla a změny ve vodním režimu řek. Přehrazování řek má dopad na celý ekosystém. V případě gaviálů je jim znemožněna zejména migrace podél toku. Nepřirozené změny výšky vodní hladiny mají rovněž negativní vliv na pohyb, shánění potravy i hnízdění. Vodní díla zřejmě také přispěla k úplnému vymizení gaviálů z některých oblastí jejich dřívějšího výskytu.

Ilegální těžba písku. Těžba písku narušuje zásadním způsobem říční břehy a připravuje nejen gaviály, ale také ohrožené druhy vodních želv, o pláže, kde kladou vejce. Rozsah těžby je v zásadě v průmyslových měřítkách. Písek je následně prodáván ve městech a využíván na stavbách. Jelikož Čambal tvoří hranici mezi státy, děje se také to, že je písek odtěžen na jednom břehu a přepraven loděmi na druhý, který již spadá pod jinou jurisdikci. Postihy za tuto činnost prakticky neexistují.

Rybolov. Riziko představují především rybářské sítě, do nichž se gaviáli snadno zamotají a utonou. Cáry sítí se jim také mohou omotat kolem čelistí a znemožnit příjem potravy. Gaviáli pak umírají na vyhladovění. Jsou také známy případy, kdy lidé odsekávali čelisti gaviálům zapleteným čenichem do sítí. Taková zranění gaviáli mohou přežít, avšak hynou kvůli neschopnosti ulovit si potravu. Kromě toho jsou i sami gaviáli cílem zájmu pytláků – z jejich kůže se vyrábějí luxusní výrobky a vejce jsou považována za lahůdku.

Nepůvodní druhy ryb. Průmyslově chované tilápie jsou původem z Afriky. Na řadě míst unikly do řek, kde tvoří podstatnou část potravy gaviálů. Riziko představují zejména kvůli obsahu škodlivých látek, které se mohou kumulovat v jejich tkáních, ať už jde o hormony, léky, těžké kovy nebo jiné toxiny.

Kromě narušování břehů lidskou činností má na hnízdění gaviálů nepříznivý vliv také zarůstání břehů vegetací. Její odstranění a navezení nového písku se však ukázalo jako cesta, jak na těchto místech znovuobnovit hnízdění gaviálů.