Gaviáli v ohrožení

Gaviál je vývojově unikátním krokodýlem, který se v řadě rysů liší od svých příbuzných, ať už specializací na lov ryb nebo pohlavní dvojtvárností – dospělým samcům vyrůstá na čenichu výrazný hrbol. Původně gaviáli obývali povodí velkých řek od Pákistánu po Myanmar (Indus, Ganga, Brahmaputra, Mahánadí, Iravádí). Dnes jsou však kriticky ohroženým druhem. Jediná životaschopná populace v současosti žije na řece Čambal v severní Indii, kde se také podílíme na ochranářských projektech.

Historie úbytku gaviálů

Historicky byly hlavními příčinami úbytku gaviálů stavby přehrad a hrází, neregulovaný lov a úhyny v rybářských sítích. První krize gaviálů sahá do 70. let, kdy byla početnost gaviálů v přírodě odhadnuta na nějakých 200 dospělých jedinců, přičemž ve 40. letech jich žilo v přírodě kolem 5 000–10 000. Okamžitě byly zahájeny záchranné akce, které spočívaly především ve vypouštění řádově stovek až tisíců uměle odchovaných jedinců zpět do přírody. Jejich stavy se podařilo opět zvýšit a v jeden moment byl druh dokonce prohlášen za zachráněný. Jelikož však chyběl komplexní a dlouhodobý program, který by se zaměřil na celkovou ochranu habitatů i práci s místním obyvatelstvem, došlo opět k propadu početnosti a jednotlivé populace z nejrůznějších důvodů kolabovaly.

V polovině nultých let terénní průzkumy odhalily, že stav volně žijících populací gaviálů je nejhorší od 70. let. Z mnoha řek vymizeli zcela, nebo se zde přestali rozmnožovat. Byla tedy spuštěna nová iniciativa na ochranu gaviála s mezinárodní účastí vědců a ochranářů. Do obnovených snah o jeho záchranu přišla na přelomu let 2007-2008 další katastrofa. V řece Čambal, kde žije naprostá většina celosvětové populace gaviálů, došlo k masovému úhynu více než stovky dospělých jedinců. Naprostá většina z nich byla zaznamenána na několik desítek kilometrů dlouhém úseku na dolním toku řeky. Pitva uhynulých zvířat odhalila poškození ledvin a s ním související dnu – postižení kloubů a tkání ukládáním kyseliny močové. Pravděpodobnou příčinou byla otrava, konkrétní toxiny ani jejich zdroj se však zjistit nepodařilo. Jedním z možných vysvětlení je, že gaviáli pozřeli kontaminované ryby. Zároveň v tu dobu na místě panovalo nezvykle chladné počasí, které muselo značně zpomalit metabolismus gaviálů, a tím pádem i schopnost jejich organismu se s otravou vypořádat.

Současná situace

Na řece Čambal dnes žije 80% celosvětové populace gaviálů. Díky ochranářským snahám začala jejich početnost opět narůstat a odhady z roku 2019 hovoří o 800 dospělých jedincích. Pro srovnání – na přelomu milénia bylo na čambalu napočítáno jen 150 dospělých gaviálů. Zároveň je třeba brát v úvahu, že samců je mnohem méně než samic. Kromě Čambalu přežívají gaviáli v malých počtech i na dalších místech v Indii a Nepálu: Katerniaghatu, Corbettově národním parku, na řece Gandak či v obnovených populacích v Hastinapuru a Beasu. V Indii funguje rovněž několik chovných stanic.

Dnes představují největší rizika stávající i plánovaná vodní díla, nelegální těžba písku, rybolov, znečištění a nepůvodní druhy ryb. Zejména těžba písku v posledních letech exponenciálně narostla.

Příčiny ohrožení podrobněji

Vodní díla a změny ve vodním režimu řek. Přehrazování řek má dopad na celý ekosystém. V případě gaviálů je jim znemožněna zejména migrace podél toku. Nepřirozené změny výšky vodní hladiny mají rovněž negativní vliv na pohyb, shánění potravy i hnízdění. Vodní díla zřejmě také přispěla k úplnému vymizení gaviálů

Ilegální těžba písku. Těžba písku narušuje zásadním způsobem říční břehy a připravuje gaviály o pláže, kde kladou vejce. Rozsah těžby je v zásadě v průmyslových měřítkách. Písek je následně prodáván ve městech a využíván na stavbách. Jelikož Čambal tvoří hranici mezi státy, děje se také to, že je písek odtěžen na jednom břehu a přepraven loděmi na druhý, který již spadá pod jinou jurisdikci. Postihy za tuto činnost prakticky neexistují.

Rybolov. V oblasti zřejmě není rybolov natolik intenzivní, aby připravil populaci gaviálů o potravu. Riziko však představují rybářské sítě, do nichž se gaviáli snadno zamotají a utonou. Cáry sítí se jim také mohou omotat kolem čelistí a znemožnit příjem potravy. Gaviáli pak umírají na vyhladovění. Jsou také známy případy, kdy lidé odsekávali čelisti gaviálům zapleteným čenichem do sítí. Taková zranění gaviáli mohou přežít, avšak hynou kvůli nemožnosti ulovit si potravu.

Nepůvodní druhy ryb. Průmyslově chované tilapie jsou původem z Afriky. Na řadě míst unikly do řek, kde tvoří podstatnou část potravy gaviálů. Riziko představují zejména kvůli obsahu škodlivých látek, které se mohou kumulovat v jejich tkáních, ať už jde o hormony, léky, těžké kovy nebo jiné toxiny.

Kromě narušování břehů lidskou činností má na hnízdění gaviálů nepříznivý vliv také zarůstání břehů vegetací. Její odstranění a navezení nového písku se však ukázalo jako cesta, jak na těchto místech znovuobnovit hnízdění gaviálů.