Nešťastná Jiřinka

Jiřinka s aerodynamickou kapotáží v roce 1951 na pražském Výstavišti…

Ten snímek jsem od historičky Kateřiny Jíšové, která mi občas pošle nějakou zajímavost související se zoologickou zahradou, dostal ve středu. A hned v neděli jsem při návštěvě výstavy „Holešovice-Bubny. V objetí Vltavy“ natrefil na jiný, podobný záběr. Byl na něm tentýž vlak, tentokrát u nástupiště plného lidí. V popisku této fotografie se uvádělo, že byla pořízena v roce 1951 na Výstavišti během 52. Pražského veletrhu.

Pionýrská železnice a zejména ona futuristická lokomotiva, která se přestěhovala z jednoho břehu Vltavy na druhý, vzbudila mou zvědavost. A to jsem ještě netušil, na jak pozoruhodný příběh jsem natrefil!

Díky kolegovi Zbyňku Šíšovi se mi vzápětí do rukou dostal rukopis obsáhlého článku Zdeňka Hrdiny pojednávajícího právě o lokomotivě, jež nějakou dobu sloužila i v naší zoologické zahradě.

Šlo o dvounápravovou parní lokomotivu o rozchodu 600 mm, kterou pod továrním číslem 11353 postavila v roce 1927 berlínská strojírna Orenstein & Koppel. Patrně ještě v témže roce ji zakoupil stavitel Emilián Bartoš z Kostelce u Holešova a podle jeho manželky dostala jméno Jiřinka. Že to bude Nešťastná Jiřinka, zpočátku asi nikoho nenapadlo.

Jiřinka, která tehdy měla vzhled poctivé parní lokomotivy s kotlem, pořádným komínem a budkou pro strojvůdce, asi po řadu let dobře sloužila na různých Bartošových stavbách. Koncem 30. let se pak měla dokonce podílet na budování části dálnice z Prahy do Brna, ale jak víme, nestalo se. Jiřinka naopak putovala do cizích služeb a až do konce války střídala různé stavby i stavební firmy.

Po osvobození tak tak že si ji sovětská vojska neodvezla jako válečnou kořist někam k Uralu. Zachránilo ji jenom jméno napsané na boku. Nápis Jiřinka upozornil české železničáře a přesvědčil Sověty, že není německým majetkem, a díky tomu byla z kořistního transportu na poslední chvíli vyjmuta.

Po válce sloužila v různých městech na dočasných zábavných tratích, které se s postupem času měnily v pionýrské železnice. První návrh na tu pražskou se zrodil hned v roce 1948 a byl nesmírně ambiciózní. Postupně prošel mnoha podobami a v jedné fázi plánoval propojit Výstaviště, zoo a Šárku, což nebyl vůbec špatný nápad. Stejně jako mnoho jiných plánů se však neuskutečnil a realizován z něj byl jenom nepatrný zlomek. Jiřinka tak v roce 1951 jezdila po 1500 metrů dlouhé trati na Výstavišti. V té době už byla od paní Jiřiny Bartošové, po níž kdysi dostala jméno, vykoupena a přejmenována na Pionýra. Navíc po vzoru lokomotiv na sovětských pionýrských železnicích dostala v Nymburce aerodynamickou kapotáž.

S 52. Pražským veletrhem skončil i provoz pionýrské železnice na Výstavišti, avšak hned v roce následujícím, 28. září 1952, byl znovu zahájen v jižní části naší zoo. Jiřinka zde jezdila na oválu dlouhém asi 700 metrů, po čase opět bez moderní kapotáže.

Ani to ale netrvalo dlouho. Po třech sezónách začala ve spodní části zoologické zahrady stavba přeložky kanalizační stoky E a složky Civilní obrany proto trať demontovaly. Bohužel, Jiřinku řádně neuskladnily. Už v následujícím roce se ukázalo, že jí chybí všechny lehce odnímatelné díly, má vadný napaječ a propálený kotel. Skončila potupně ve šrotu. Nešťastná Jiřinka!

Provoz dětské železnice nebyl v zoo nikdy obnoven. Historie jiné kolejové atrakce, dětské tramvajky, se začala psát až mnohem později. Ale to už je jiný, byť také zajímavý příběh.