Nejtěžší chvíle

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  30. 07. 2012


Když jsem ve čtvrtek listoval v Trojském koníkovi věnovaném povodním 2002, běhal mi mráz po zádech. Ten absolutní zmar a smrt slona Kadíry, lachtana Gastona, gorilího samečka Ponga, hrošice Lentilky a mnoha dalších zvířat…

Ve snu by mě nenapadlo, že o necelých čtyřiadvacet hodin později se budeme vyrovnávat s vůbec nejtragičtější událostí od těchto povodní. Se smrtí gorilího samečka Tatua.

Tatu zahynul nešťastnou náhodou v pátek ráno. Stalo se tak, když si hrál v malé „ložnici“, rozpletl lano a jeden z pramenů si obtočil kolem krku. Vše proběhlo během krátké chvíle, kdy chovatelé pracovali v jiné části pavilonu.

V devět hodin chovatelka Gabriela Kopecká našla Kambu, jak drží Tatua zavěšeného na laně. Okamžitě zavolala ostatní chovatele a veterináře MVDr. Romana Vodičku. Nejprve museli pomocí tlakové vody oddělit ostatní gorily; zejména Kamba odmítala od Tatua odejít. Tatu v tu dobu již nejevil známky života. Bezprostředně po jeho vyproštění začali naši pracovníci s jeho resuscitací. Masáž srdce a dýchání z úst do úst však již bohužel byly zbytečné.

Mně a nám všem je nesmírně těžko. Tatu byl druhým gorilím mládětem narozeným v České republice a po celých pět let nám dělal radost. Díky své dobrodružné povaze udržoval gorilí skupinu aktivní, protože k divokým hrám provokoval nejen ostatní mláďata, ale také dospělé. A byl to právě Tatu, kdo v uplynulých měsících začal intenzivně kontaktovat samici Bikiru a pomohl jí lépe zapadnout do rodiny.

Právě Tatuova dobrodružná povaha se mu stala osudnou – ale o to těžší je si připustit, že už ho neuvidíme skotačit v lanoví pavilonu. A nic na to nemění skutečnost, že není v lidských silách podobným nehodám zabránit…

Psáno pro deníky VLP  


Ačkoli jsem byl ohlášen týden předem, musel jsem se na místě legitimovat, podepsat se, odevzdat telefon a projít několika turnikety. Nacházel jsem se ve Státní tiskárně cenin.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Budou to už tři roky, co jsem na tomto místě položil a vzápětí se i pokusil zodpovědět otázku, proč stojí plameňáci na jedné noze. Moje odpověď tehdy zněla: „Výzkumy posledních let ukazují, že nejspíš půjde o to, aby...




Přihlášení k newsletteru