Zoo Praha

E-vstupenka
Menu

Tak trochu jiná expozice

Miroslav Bobek  |  21. 11. 2011


Letošní statistiky vypadají pro Zoo Praha velmi dobře. V počtu odchovaných zvířat pravděpodobně překonáme výsledky uplynulých let, dosáhli jsme historicky nejvyšší návštěvnosti a publicita zahrady je oproti roku 2009 dvojnásobná.

Zaznamenáváme však i ztráty. Jak jsem zjistil minulý týden, o jeden taxon – byť nebyl veden ve statistikách – jsme podle všeho přišli. Nejspíš u nás vyhynul. Na našich slonech se poslední dobou nedaří najít třeba jen jediného všiváka sloního!

Všiváci žili na slonech v zoo po desítky let, během nichž se jich vystřídaly stovky generací. Teď jsou pryč. Svým způsobem mě to – jistě na rozdíl od slonů - mrzí. A nejen mne. Když jsem se o ztrátě všiváků zmínil na Facebooku, vynořili se jejich příznivci, spojení pod heslem Equal rights for parasites – Rovná práva pro parazity. Jak se ovšem ukázalo, šlo o parazitology, kterým paraziti zajišťují obživu.

Už dříve jsem se však s mimořádně pozitivním vztahem k parazitům setkal i u běžných návštěvníků.

„Víte, jaká je moje první vzpomínka na zoo?“ napsal mi jeden z nich. „Jak před vchodem nějací rošťáci prodávají vši v krabičce od sirek za 5 Kčs. Kdo je měl ve vlasech, nemusel do školy. Nic jiného si z toho školního výletu nepamatuji.

Když si to tak dávám dohromady, docela by mě zajímalo, co by s našimi statistikami udělalo, kdybychom vybudovali speciální expozici parazitů… Ale ne. Vzhledem k množství jiných, podstatně serióznějších plánů, se k ničemu podobnému určitě nedostaneme dřív, než někdy v roce 2020.

Miroslav Bobek, psáno pro deníky VLP

 


Na izolaci a charakterizaci pederinu prý bylo v 80. letech minulého století třeba nasbírat 25 milionů drabčíků Paederus fuscipes. Dnes je již možné tento jed syntetizovat v laboratoři. Foto Dragiša Savić

Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.

Foto: Ami Vitale

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.