Gerald Durrell a jeho růžoví holubi

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  04. 01. 2025


V úterý uplyne sto let od narození Geralda Durrella (1925–1995), velkého vzoru mnoha pracovníků zoologických zahrad, přírodovědce, který se proslavil jak svým úsilím o záchranu ohrožených druhů zvířat, tak skvělými knihami.

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Geralda Durrella dnes nemohu připomenout jinak než ve spojení s „jeho“ holubem růžovým, jehož záchraně věnoval spoustu úsilí a koneckonců i nezanedbatelnou část své knihy Zlatí netopýři a růžoví holubi. Ke svému textu připojuji snímek jednoho ze šesti holoubat tohoto druhu, která jsme loni odchovali v naší zoo. Gerald Durrell by z nich měl určitě velikou radost – ostatně jejich předky dovezl do Evropy on sám.

Ostrov Mauricius je neodmyslitelně spojen s dronte mauricijským neboli blbounem nejapným, kterého se Evropanům podařilo velmi rychle vyhubit. Dronte však nebyl zdaleka jediným tvorem, který na jejich přítomnost na Mauriciu doplatil. Z dalších holubovitých ptáků byl jejich přičiněním vyhuben holub lesní – a bezmála také holub růžový. Jeho početnost v přírodě hned dvakrát klesla k pouhým deseti jedincům, a to v 70. a znovu v 90. letech minulého století.

Když Gerald Durrell v roce 1976 poprvé navštívil Mauricius, učinil tak mimo jiné se záměrem dovézt holuby růžové do své zoo na ostrově Jersey. To se mu podařilo, a jak prozíravý čin to byl, se plně ukazuje až v současnosti. Krom toho Gerald Durrell prostřednictvím svého Jersey Wildlife Preservation Trust podporoval záchranu holuba růžového přímo na ostrově. Dodnes tam s podporou tohoto trustu – nyní již nikoli Jerseyského, nýbrž Durrellova – funguje svou činností zcela zásadní Gerald Durrell Endemic Wildlife Sanctuary.

Příčin, proč se mauricijský holub růžový ocitl na pokraji vyhubení, bylo víc. Z původní plochy horských stálezelených lesů, na nichž je závislý, jich zůstala pouhá dvě procenta. Jeho hnízda likvidují kočky a další zavlečené druhy. Ohrožuje ho trichomonóza atd. Počet jedinců ve volnosti sice postupně vzrostl na šest set a z druhu kriticky ohroženého sestoupil do kategorie zranitelný, ale jak se nedávno ukázalo, dochází u něho k rychlé ztrátě genetické rozmanitosti, což by mohlo vést až k jeho vyhynutí. Příčinou jsou dva průchody „hrdlem láhve” v minulém století a důsledkem například velmi nízká odolnost vůči zmíněné trichomonóze. Naštěstí máme díky Geraldu Durrellovi holuby růžové také v zoologických zahradách. Ti mají genetický materiál, který chybí ve volně žijící populaci, a je proto mimořádně důležité je rozmnožovat a vracet na Mauricius.

Chov holubů růžových v lidské péči je však komplikovaný. Proto jsou naše mláďata tak cenná. V chovu holuba růžového jsme nyní spolu s britskými zoologickými zahradami svého druhu „velmocí“, a dokonce se nyní jedná o tom, že by se odchovaní holubi růžoví posílali z Evropy na Mauricius přes Prahu. Pokud by k tomu skutečně došlo, byla by to určitě ta nejlepší splátka vděku, který vůči Geraldu Durrellovi pociťujeme.

 

 

 


Palmový salon na dobové pohlednici z italského hotelu Florence. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Ta stará pohlednice mi evokuje dobu sklonku 19. a počátku 20. století, kdy pro společenskou smetánku vznikaly na obou stranách Atlantiku přepychové hotely a kdy ho brázdily stále větší parníky. Nejlepšími příklady mohou být...

Samice bonga horského s mládětem v oboře spravované Mount Kenya Wildlife Conservancy. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Jedním ze zvířat, která představujeme v naší letošní kampani Vzácní a jedineční, je krásná africká antilopa bongo horský. Její výběr byl od prvního okamžiku naprosto jasný. Ve volné přírodě přežívá poslední populace v...




Přihlášení k newsletteru