Šestnáctiletý brněnský rodák Tom u nás od úhynu Berty loni v září zůstává sám. V prosinci koordinátorka evropského chovného programu rozhodla o jeho přesunu do zoo v Almaty v Kazachstánu. To vůbec není špatná destinace. Almaty – dříve Alma-Ata, otec jablek – má díky své poloze poměrně příznivé klima a v zoologické zahradě mají pro lední medvědy tři výběhy plus klimatizovaný vnitřní prostor. Tom by tam měl dostat šanci zanechat po sobě potomka či raději potomky (Bertu během dlouholetého soužití sice pravidelně pářil, ale žádné z mláďat se nepodařilo odchovat). Podstatná je i skutečnost, že Tomův otec Umca se narodil právě v Almaty, takže pro tamní zoo bude jeho příchod podobně významný, jako byl pro nás příchod Mojiny dcery Duni… To není spekulace, s rozzářenýma očima mi to řekla kolegyně z Almaty.

Jak jsem předeslal, Toma u nás na doporučení koordinátorky nahradí bratři Aleut a Gregor, takže k naší radosti ani v době, kdy budeme stavět novou Arktidu, bez ledních medvědů nezůstaneme. Na rozdíl od Varšavy, kde pro lední medvědy také potřebují a chtějí nový prostor, ale jeho stavba je tam ještě vzdálená.

Nedalo mi, abych se na medvědí bratry nezajel do Varšavy podívat. Musím podotknout, že ještě dřív, než jsem je uviděl, dozvěděl jsem se o nich dvě věci: 1. Že spolu dobře vycházejí. 2. Že milují majonézu. Druhý bod náměstkyně varšavského ředitele rozšířila o informaci, že musí jít o polskou značku Roleski.

Samotná návštěva u Aleuta a Gregora (po polsku Aliho a Grzese) mi jejich zálibu v majonéze skutečně potvrdila; chovatelka jim ji podávala lžičkou. Ovšem vzhledem k informaci, že prý si tento (zlo)zvyk přivezli už z Norimberka, bych si troufal tvrdit, že zmínka o majonéze Roleski byla pouhou snahou o propagaci polských potravin. Co je ale podstatnější: vyšší Aleut a mohutnější Gregor spolu fungují opravdu výborně a moc se těším, až k nám tihle krásní norimberští bratři koncem jara přijedou.