Přitažliví vombati a odhalení na závěr

Sloupky Miroslava Bobka


Vždycky mě trochu překvapovalo, jak často se mě lidé ptali, jestli v naší zoologické zahradě budeme mít vombaty. A jak si mnozí přáli, abychom je měli. Ale vlastně mě to vůbec překvapovat nemělo. Vombat – jeden ze symbolů Austrálie – je opravdu zvláštní a současně přitažlivé zvíře.

Vombat obecný Cooper ze Zoo Hannover, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Vombat obecný Cooper ze Zoo Hannover, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Vždycky mě trochu překvapovalo, jak často se mě lidé ptali, jestli v naší zoologické zahradě budeme mít vombaty. A jak si mnozí přáli, abychom je měli. Ale vlastně mě to vůbec překvapovat nemělo. Vombat – jeden ze symbolů Austrálie – je opravdu zvláštní a současně přitažlivé zvíře.

Obrozenec Jan Svatopluk Presl mu původně přiřkl české jméno drápoš a ve svém spise Ssawectwo (1834) o něm mimo jiné napsal: „Pazaury ostré, přednj sijněgšj hrabacj. Chůze náramné ljknawá. Chlupy dlauhé. Wak nábřišný. Zwjřata ljná, nemotorná.“ Když si odmyslíme starou češtinu a vyšší míru antropomorfizace, jde o výstižný popis zavalitého a svým způsobem roztomilého vačnatce, tak trochu plyšáka.

Jako o drápošovi hovoří o vombatovi rovněž o půl století později vydaný český překlad Brehmova života zvířat. Ten již připouští, že „drápoš vypadá neohrabaněji, než skutečně jest“, a také zmiňuje, že „v zemi Vandiemově jest prý obyčejným průvodcem rybářův a jako pes pobíhá mezi chatami“. Tato zmínka mi připomněla můj asi největší zážitek s vombaty. Mám ho právě ze „země Vandiemovy“, tedy z Tasmánie, a to z Maria Islandu, kde jsem si řadu úplně krotkých vombatů fotografoval na místě bývalé trestanecké kolonie. V tomto případě šlo o relativně nejběžnějšího ze tří druhů vombatů, vombata obecného, a to o jeho tasmánský poddruh.

Abych se však neobracel jenom do minulosti, měl bych připomenout, že v celkem nedávné době vombati velmi úspěšně pronikli i do našich médií, a to v souvislosti s tím, že „vědci konečně odhalili, proč mají výkaly ve tvaru kvádrů“. Je skutečně zajímavé, že vombatí trus má tvar kostek o straně asi dvou centimetrů. Vombati ho často pokládají na vyvýšená místa a označují tak své teritorium – a jak se předpokládá, tvar trusu brání tomu, aby se snadno rozkutálel. Další věcí je, jak vombati své kostky ve střevě tvarují, ale to už by bylo nad rámec mého sloupku.

Na závěr mám jiné důležité sdělení: Nejen o kostkovitosti vombatích bobků, ale o všem, co jsem tu napsal a citoval, se již brzo budete moci sami přesvědčit v Zoo Praha. Prvního vombata obecného jsme do našeho Darwinova kráteru přivezli tuto středu – a k vidění bude hned po uplynutí měsíční karantény.

 

Psáno pro MF Dnes


 

Zatímco při partenogenetickém rozmnožování dosahuje líhnivost až 80 %, při pohlavním rozmnožování s oplozením klesá tato šance i pod 60 %. Nově dorazivší vajíčka byla nakladena v květnu a červnu, jejich inkubace bude trvat zhruba sedm měsíců. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Další významný milník v chovu až patnácticentimetrových „stromových humrů“. Zoo Praha získala ze San Diego Zoo tři sta vajíček kriticky ohrožených strašilek humřích – a ne ledajakých. Pocházejí totiž z pohlavního...

Mládě loríčka oranžovoprsého je evropskou raritou. Jeho pohlaví je patrné pouhým okem díky objevující se oranžové náprsence, která je doménou samců. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

V Zoo Praha vyrůstá historicky první mládě loríčka oranžovoprsého. Tohoto choulostivého papouška se zde podařilo rozmnožit poprvé v rámci českých zoo. Raritou je nejen samotný odchov druhu, kterého v Evropě chovají jen tři...





Foto: Jaroslav Šimek

Zoo Praha se intenzivně věnuje ochraně druhů v lidské péči i v místech jejich přirozeného výskytu.

 

 

Přihlášení k newsletteru