„Návštěvníci budou ohromeni a okouzleni!“

Zdrojové foto Petr Hamerník, úprava Tomáš Duchek

Přípravy na výstavbu našeho nejnovějšího pavilonu začaly v den, kdy jsem se před lety poprvé a bohužel také naposledy setkal s panem Stanislavem Rákosem. Tento nadšený chovatel exotického ptactva se krátce před smrtí rozhodl odkázat podstatnou část svého majetku Zoo Praha. Když jsme si povídali o tom, jak bychom nabyté prostředky mohli využít, zmínil jsem i jednu z  našich úvah: vybudovat na místě stísněných voliér z počátku 30. let zbrusu nový pavilon určený zejména pro papoušky. Pana Rákose tato idea nadchla do té míry, že mi ještě během naší schůzky položil otázku, jakou částku bychom pro tento účel asi potřebovali - a vzápětí nám ji poukázal.

Pojetí pavilonu, který jsme samozřejmě nemohli pojmenovat jinak než Rákosův, je především dílem našeho kurátora chovu ptáků Antonína Vaidla. Díky němu se tu papoušci představí v prostředí, které rostlinstvem, modelací terénu i výmalbou téměř dokonale odpovídá lokalitám, kde žijí ve volné přírodě. V Rákosově pavilonu máme osm různých biotopů, jež obývají ty nej nej nej druhy: arové kobaltoví neboli Learovi, trichové orlí, madové modrotemenní, amazoňané jamajští, kakaduové palmoví, kognové dlouhozobí, arové hyacintoví a další.

Zní to teď jednoduše, možná až samozřejmě, jenže výstavbu tohoto pavilonu provázely nejrůznější problémy. Byly mnohdy obtížně řešitelné a vždycky frustrující, ale dnes už si troufám říci, že na konečném výsledku se neprojevily. To potvrzují i recenze špičkových odborníků, jimž jsme návštěvu Rákosova pavilonu umožnili jako prvním.

„Je novátorské chovat papoušky v prostředí s rostlinami,“ napsal švýcarský expert Lars Lepperhof, který na Rákosově pavilonu ocenil také to, jak zapadá do okolního prostředí, nebo skutečnost, že lze otevírat jeho střechu, takže papoušci mohou být na přímém slunečním světle a zároveň v bezpečí interiéru.

Jiná v  oboru významná osobnost, Rosemary Low z Velké Británie, zase uvedla, že biotop ary kobaltového v Rákosově pavilonu vypadá tak dokonale, že je na fotografiích k nerozeznání od skutečné scenérie v Brazílii. Věřím, že pan Rákos by měl radost.

A právě slovy Rosemary Low svůj dnešní sloupek také uzavřu: „Expozice pražského pavilonu papoušků jsou ty nejrealističtější a nejpříjemnější, jaké jsem kdy v kterékoli zoo viděla – a že jsem jich viděla mnoho. Jsem si jista, že návštěvníci Zoo Praha budou ohromeni a okouzleni!“