Wagnerové i Vágnerové, pozor!

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  20. 05. 2019


Předpokládalo se, že vyhynul nebo byl vyhuben spolu s obřími lenochody a pásovci či s mastodonty. Pro vědu byl popsán na základě pozůstatků nalezených během vykopávek předkolumbovských kultur v argentinské části Gran Chaca. Stalo se tak roku 1930 a z té doby pochází i jeho vědecké jméno Catagonus wagneri, česky pekari Wagnerův.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

O čtyři dekády později, na počátku 70. let, přišel americký zoolog Ralph Wetzels překvapivým sdělením: V Gran Chacu objevil žijící zástupce tohoto domněle vyhynulého/vyhubeného sudokopytníka! V té době se pekari Wagnerův nepříliš početně vyskytoval pouze v suchých trnitých lesích Gran Chaca a postupem času se vinou odlesňování a mnoha dalších, s lidskou činností souvisejících, faktorů zařadil mezi ohrožené druhy. Jeho současné stavy v přírodě nejsou známy; v nejlepším případě půjde o tisíce jedinců. Proto také v Paraguayi funguje výzkumná a chovná stanice pro pekariho Wagnerova – Proyecto Taguá – a v rámci evropských zoologických zahrad probíhá od roku 2015 záchovný program tohoto druhu. Zapojila se do něj i Zoo Praha, pro kterou kurátorka Barbora Dobiášová získala v roce 2016 čtyři pekari Wagnerovy.

Získání pekariů Wagnerových bylo prestižní záležitostí, ale příliš jsme nečekali, že by vzbudili větší zájem veřejnosti. Jde sice o výjimečné a ohrožené, ale přece jenom „prase“. Ukázalo se, že to byly liché obavy. Svou roli sehrála vedle zajímavého příběhu a pozoruhodného vzhledu pekariho Wagnerova rovněž skutečnost, že v České republice žije 2 689 Wagnerů a Wagnerových, 668 Wágnerů a Wágnerových, 3 738 Vágnerů a Vágnerových a 454 Vagnerů a Vagnerových. Myslím, že právě díky svým jmenovcům a zejména jejich (škodolibým?) přátelům a známým je pekari Wagnerův v počtu sponzorů a adoptivních rodičů hned za velice populární gorilou nížinnou.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

A nyní, milí Wagnerové, Vágnerové a vůbec všichni čtenáři, je tu další příležitost. Naši pekari mají dva potomky. Narodili se přesně před dvěma týdny. Jsme přitom po Berlíně a Plankendaelu teprve třetí evropská zoo, kde se to podařilo! Navíc narození těchto mláďat přišlo shodou okolností jenom několik měsíců poté, co desítky pekariů v paraguayské chovné stanici Proyecto Taguá nedávno podlehly doposud neznámé smrtící chorobě, která patrně sužuje i volně žijící populaci. Význam chovu v amerických a evropských zoologických zahradách tím nabyl na významu. Ať se jmenujete jakkoliv, budeme vám vděčni, když jej podpoříte! Podrobnosti najdete na www.zoopraha.cz/wagner

Psáno pro MF Dnes


Slavnostní předávání terénního auta a motocyklu. Zleva: pracovník organizace Pomáháme jim přežít – Mongolsko S. Dalajceren, ředitel národního parku Nömrög D. Naranbátar, Miroslav Bobek, guvernér okresu Chalchgol E. Bjambadžargal, mongolistka Veronika Kapišovská, předseda okresního zastupitelstva P. Itgeltögs, ředitel Pomáháme jim přežít – Mongolsko O. Ganbátar. Foto: David Broda, Zoo Praha

Na samém východě Mongolska, v Chalchgolu, nás při naší srpnové návštěvě čekalo překvapení. Poté, co od nás ředitel národního parku Nömrög D. Naranbátar převzal nového Land Cruisera 79, který bude pomáhat při budování...

Ptakopysk v Meander River na Tasmánii. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

V prosinci 2012 jsem napsal sloupek s titulkem Zvíře, které nemůžeme mít. Pojednával o ptakopyskovi a uváděl jsem v něm důvody, proč bychom ho mít měli. Ve stručnosti bych z tohoto svého textu připomněl ty...




Přihlášení k newsletteru