Je čas vyrábět ptačí budky

Hodinu jsem brouzdal internetem, až jsem došel k závěru, že nejlépe bude zajet pro pár prken, vytáhnout kufr s nářadím a pustit se do vyměřování, řezání, vrtání a sbíjení. Nastal totiž čas vhodný pro vyvěšování ptačích budek – a já se rozhodl, že nejlepší bude, když je nebudu kupovat, ale stejně jako dřív jich aspoň pár vlastnoručně vyrobím.

Tedy ne že by jich na prodej nebylo až až, a to v těch nejrůznějších provedeních. Právě naopak. Je překvapivé, co jich různí prodejci nabízejí. K dispozici jsou dokonce i různé designové kousky; kdo ví, jestli nějaký budkový butik už nefunguje i v Pařížské. Jen si u těch nabízených budek nejsem vždycky jist, jestli je jejich koupě opravdu to nejlepší, co se dá udělat. Některé z nich jsou vyrobeny hlavně na efekt, bez větších ohledů na účelnost a trvanlivost.

Marná sláva, pořádné budky mají mít desítkami let prověřené tvary i rozměry; žádný designér ani architekt už je nevylepší. Nejvhodnějším materiálem – přinejmenším pro běžné typy – rozhodně není žádný plast, nýbrž dva centimetry tlustá prkna, zevnitř nehoblovaná, jež dobře izolují a umožní mláďatům vylézt k vletovému otvoru. Ptačí budky by také neměly být příliš nápadné a jejich vyzdobení podobnými motivy kytiček, zvířátek a domečků, jaké lze vídat v mateřských školách, není úplně na místě. Podobně bych mohl pokračovat, ale podrobný návod se mi sem stejně nevejde; doporučuji například web Birdlife.cz.

Tím samozřejmě neříkám, že nelze zakoupit i správně vyrobené ptačí budky nebo jejich stavebnice. Určitě ano. Ale jejich vlastnoruční výroba, nejlépe s dětmi, má zkrátka něco do sebe. Vyměřovat, řezat, vrtat, sbíjet, natírat – a pak jít budky vyvěšovat, to je neoddiskutovatelně správná a někdy i docela zábavná aktivita. A dá se na ni vzpomínat. Tak do toho!

Psáno pro MF Dnes