Proč v Zoo Praha nechceme delfinárium

Sloupky Miroslava Bobka


Na počátku 70. let vznikl generel Zoo Praha, který počítal mimo jiné s vybudováním delfinária. Přestože si tehdejší ředitel Zdeněk Veselovský delfíny skákavé velice přál, postavil se k jeho stavbě odmítavě. Nevěřil, že lze pro delfíny vytvořit odpovídající podmínky.

Na počátku 70. let vznikl generel Zoo Praha, který počítal mimo jiné s vybudováním delfinária. Přestože si tehdejší ředitel Zdeněk Veselovský delfíny skákavé velice přál, postavil se k jeho stavbě odmítavě. Nevěřil, že lze pro delfíny vytvořit odpovídající podmínky.

Po čtyřiceti letech jsme se k otázce stavby delfinária vrátili. A došli jsme ke stejnému závěru. Delfinárium nechceme.

Není náhoda, že většina západoevropských delfinárií se nachází u moře; vnitrozemská vznikla vesměs už před desítkami let a i přes zásadní přestavby bývají ještě častěji než přímořská zařízení předmětem ostré kritiky.

Rovněž není náhoda, že delfíny se daří rozmnožovat zejména v delfináriích, která mají k dispozici vodu z moře. A přes všechnu snahu delfíni chovaní v lidské péči často vykazují různé poruchy chování a dožívají se nižšího věku než v přírodě.

Vybudování delfinária, které by sloužilo alespoň dvacet nebo třicet let, by znamenaIo vynaložení astronomických investičních prostředků a posléze i enormní provozní náklady. Delfíni jsou společenští tvorové a pro jejich početnější skupinu by byly nezbytné ohromné nádrže. Ne dvě, ale pět nebo i víc. Velikost těchto nádrží by se s ohledem na budoucnost, kdy se požadavky na chov kytovců ještě zpřísní, musela silně naddimenzovat. Zázemí s technologií na produkci a čištění takovýchto objemů náhrady mořské vody by sneslo srovnání se středně velkou chemičkou (například v Zoo Norimberk sahá 12 metrů do podzemí; dlouhé chodby a portálové jeřáby, spousty dveří a za nimi ohromné nádrže, spleti potrubí, kohouty a řídící panely, to všechno dohromady připomíná podzemní továrny z bondovek).

Moderní a požadavkům doby odpovídající delfinárium by stálo hodně přes půl miliardy korun. Možná sedm set, možná osm set milionů. A možná ještě víc. Delfíny bychom v něm vzhledem k vysokým provozním nákladům ukazovali za velmi vysoké vstupné a nebyli bychom si přitom jisti, že jsou spokojení a že se nám začnou rozmnožovat.
Vědět, že nemůžu mít všechno, je znakem dospělosti. A Zoo Praha ve svých dvaaosmdesáti již dospělá je.

 
Psáno pro Deníky VLP

 


 

Kontrolní výlov sádek v Zoo Praha. Na snímku je kurátor plazů, obojživelníků a ryb Petr Velenský. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Zoo Praha hlásí další úspěch v záchraně karase obecného. Do nedávna běžnou, avšak dnes u nás kriticky ohroženou rybu se v rybnících Českého rybářského svazu podařilo rozmnožit na desítky tisíc jedinců. Vedle neustálých...

Ďábly medvědovité alias „tasmánské čerty“ můžete pozorovat ve venkovní expozici Darwinova kráteru ve spodní části zahrady. Foto: Petr Hamerník

V sobotu 24. října bude program v Zoo Praha patřit zvířecím obyvatelům Austrálie a Tasmánie. Přijďte poznat zblízka zástupce některých ikonických druhů nejmenšího kontinentu, získat mnoho nových poznatků a nebo si vyzkoušet,...





Foto: Jaroslav Šimek

Zoo Praha se intenzivně věnuje ochraně druhů v lidské péči i v místech jejich přirozeného výskytu.

 

 

Přihlášení k newsletteru