Největší želví detektivka

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  19. 11. 2012


V naší tiskové zprávě a posléze v médiích bylo řečeno vše podstatné. Přesto možná to nejzajímavější zůstalo skryto.

Mám na mysli jedinečný úspěch kolegy Petra Velenského: objev zcela nečekaného způsobu rozmnožování indické želvy korunkaté (Hardella thurjii) a její světový prvoodchov. Jenže - jak Petr přišel na to, že vejce této ohrožené želvy mají být nejprve půldruhého měsíce ve vodní lázni, poté tři měsíce na suchu a v chladnu, nato dva měsíce v teple a nakonec opět nakrátko ve vodě? 

Nalezení správného postupu mu trvalo čtyři roky.

Že by některá želva mohla klást vejce volně do vody, si dosud herpetologové nedokázali představit. Vývoj vajec totiž bez přístupu vzduchu není možný; nemluvě o tom, že snůšky želv korunkatých byly podle odborné literatury v Indii nacházeny na souši.

„Pak jsem ale u nás v zoo jednu hardelku viděl, jak pouští vejce do vody,“ vzpomíná Petr Velenský. „A připadlo mi, že to není chyba.“

Líhnoucí se želva korunkatá. Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

Líhnoucí se želva korunkatá. Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

 

Obrátil se proto na indického herpetologa Dhruvajyotiho Basu. Ten mu napsal, že místní rybáři říkají něco podobného. Nesmysl – ovšem jen zdánlivě. Dnes už můžeme pokládat za jisté, že želvy korunkaté skutečně svá vajíčka kladou během podzimu do mělčin. Teprve později se s poklesem říční hladiny jejich vejce v chomáči řas nebo detritu ocitnou na souši. Jeden ze želvařských kánonů byl prolomen.

I tento převratný poznatek však byl teprve prvním klíčem k úspěchu. Druhým bylo to, že Petr zohlednil specifický vodní režim severoindických řek, které jsou napájeny z himálajských ledovců. V zimě jejich hladina poklesne a vajíčka se tak ocitnou na souši; nejprve v chladnu a posléze v jarním teple. Postupný nárůst teploty ovšem vede k tání ledovců, hladina řek se opět zvedne – a malé želvičky se tak líhnou do vody. Takhle to možná zní celkem jednoduše, ale přišli byste na to?

Kurátor plazù Petr Velenský s želvou korunkatou. Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Kurátor plazù Petr Velenský s želvou korunkatou. Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

 

Petr Velenský dokázal z Prahy, tedy na vzdálenost šesti tisíc kilometrů, popsat, jak se rozmnožují želvy korunkaté v severní Indii. Ani Sherlock Holmes nepředvedl ze svého bytu v Baker Street úctyhodnější výkon. Petr ovšem navíc napodobil přírodní podmínky a podařilo se mu tyto želvy rozmnožit! Sám mluví o svém největším odborném úspěchu. Já mohu dodat, že současně jde o jeden z největších úspěchů pražské zoo.

Malé želvy korunkaté můžete nyní vidět každou sobotu a neděli v rámci pravidelného komentovaného setkání v Pavilonu velkých želv. Myslím, že když se na ně přijdete podívat, bude to pro Petra Velenského nejcennější odměna.

 

Psáno pro deníky VLP


Jedním z „velvyslanců divoké přírody“ je v Zoo Praha i gorilí mládě, které se narodilo před měsícem. Dnes v 11 hodin jej zde pokřtí slavná primatoložka a ochránkyně přírody Jane Goodall. Foto Kateřina Jíšová

Podle knihy Genesis měla Noemova archa 300 stop na délku a 50 stop na šířku. Převedeno do současných jednotek měřila zhruba 135 krát 22 metrů. Vtěsnat na ni po páru, či dokonce sedmi párech každého zvířecího druhu musel být...

Mládě orangutana sumaterského, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Další mládě! Letos jsem již potřetí oznámil narození lidoopa v Zoo Praha. Po dvou gorilách nížinných přišlo předevčírem po poledni na svět mládě orangutana sumaterského! Jde přitom o vnouče slavného a...




Přihlášení k newsletteru