Největší želví detektivka

Sloupky Miroslava Bobka


V naší tiskové zprávě a posléze v médiích bylo řečeno vše podstatné. Přesto možná to nejzajímavější zůstalo skryto.

V naší tiskové zprávě a posléze v médiích bylo řečeno vše podstatné. Přesto možná to nejzajímavější zůstalo skryto.

Mám na mysli jedinečný úspěch kolegy Petra Velenského: objev zcela nečekaného způsobu rozmnožování indické želvy korunkaté (Hardella thurjii) a její světový prvoodchov. Jenže - jak Petr přišel na to, že vejce této ohrožené želvy mají být nejprve půldruhého měsíce ve vodní lázni, poté tři měsíce na suchu a v chladnu, nato dva měsíce v teple a nakonec opět nakrátko ve vodě? 

Nalezení správného postupu mu trvalo čtyři roky.

Že by některá želva mohla klást vejce volně do vody, si dosud herpetologové nedokázali představit. Vývoj vajec totiž bez přístupu vzduchu není možný; nemluvě o tom, že snůšky želv korunkatých byly podle odborné literatury v Indii nacházeny na souši.

„Pak jsem ale u nás v zoo jednu hardelku viděl, jak pouští vejce do vody,“ vzpomíná Petr Velenský. „A připadlo mi, že to není chyba.“

Líhnoucí se želva korunkatá. Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

Líhnoucí se želva korunkatá. Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

 

Obrátil se proto na indického herpetologa Dhruvajyotiho Basu. Ten mu napsal, že místní rybáři říkají něco podobného. Nesmysl – ovšem jen zdánlivě. Dnes už můžeme pokládat za jisté, že želvy korunkaté skutečně svá vajíčka kladou během podzimu do mělčin. Teprve později se s poklesem říční hladiny jejich vejce v chomáči řas nebo detritu ocitnou na souši. Jeden ze želvařských kánonů byl prolomen.

I tento převratný poznatek však byl teprve prvním klíčem k úspěchu. Druhým bylo to, že Petr zohlednil specifický vodní režim severoindických řek, které jsou napájeny z himálajských ledovců. V zimě jejich hladina poklesne a vajíčka se tak ocitnou na souši; nejprve v chladnu a posléze v jarním teple. Postupný nárůst teploty ovšem vede k tání ledovců, hladina řek se opět zvedne – a malé želvičky se tak líhnou do vody. Takhle to možná zní celkem jednoduše, ale přišli byste na to?

Kurátor plazù Petr Velenský s želvou korunkatou. Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Kurátor plazù Petr Velenský s želvou korunkatou. Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

 

Petr Velenský dokázal z Prahy, tedy na vzdálenost šesti tisíc kilometrů, popsat, jak se rozmnožují želvy korunkaté v severní Indii. Ani Sherlock Holmes nepředvedl ze svého bytu v Baker Street úctyhodnější výkon. Petr ovšem navíc napodobil přírodní podmínky a podařilo se mu tyto želvy rozmnožit! Sám mluví o svém největším odborném úspěchu. Já mohu dodat, že současně jde o jeden z největších úspěchů pražské zoo.

Malé želvy korunkaté můžete nyní vidět každou sobotu a neděli v rámci pravidelného komentovaného setkání v Pavilonu velkých želv. Myslím, že když se na ně přijdete podívat, bude to pro Petra Velenského nejcennější odměna.

 

Psáno pro deníky VLP


 

Mobi a Gaia, foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Přijďte s námi v neděli 20. září oslavit Mezinárodní den míru v duchu odkazu světově uznávané primatoložky a ochránkyně přírody Dr. Jane Goodall!

Maňásková metoda brání v přilnutí mláděte k člověku, tedy jeho chovateli či chovatelce. Zoo Praha tento způsob využívá vedle supů mrchožravých také třeba v případě umělých odchovů kondorů menších, dvojzoborožců nosorožčích nebo krasek jávských. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

V Zoo Praha vyrůstá výjimečné mládě supa mrchožravého. Oba jeho rodiče pocházejí z volné přírody, přičemž za své přežití vděčí mezinárodní spolupráci odborníků. Samec zvaný Brok byl postřelen brokovnicí v Libanonu a...





Foto: Jaroslav Šimek

Zoo Praha se intenzivně věnuje ochraně druhů v lidské péči i v místech jejich přirozeného výskytu.

 

 

Přihlášení k newsletteru