Zoo Praha

E-vstupenka
Menu

Dantes

Miroslav Bobek  |  01. 10. 2012


Ferdinand se držel zpátky. Vyrážel sice na noční výlety, ale vždycky se spořádaně vrátil domů. A k stáru jich zanechal úplně. Stal se z něj spořádaný dikobrazí Metuzalém.

Jeho nástupce Dante se přistěhoval z Německa, avšak německý smysl pro pořádek a disciplínu zcela postrádá. Před časem opustil svou ubikaci i partnerku a začal žít nespoutaným životem. Ochranka ho v noci spatřila poblíž expozice lachtanů. Jindy se v noční tmě pohyboval poblíž svého výběhu. Pak se objevil v ptačím zázemí...

Kolegové mu však byli na stopě. Na mobil Anety Kratochvílové posílali pracovníci zoo i ostraha zprávy o Danteho pozici. Posléze jí však začala volat rovněž policie, a to jak městská, tak státní. Dante se totiž vydal po Tróji a pak směrem k Bohnicím. Úsilí o jeho odchyt vzrostlo.

Byla to, myslím, právě Aneta, kterou napadlo, kde by se Dante mohl přes den ukrývat. V zapomenutém tunelu propojujícím zoo s parkem Trojského zámku. Opravdu! Dante byl právě tam - a spojeným úsilím osmi pracovníků zoo se ho podařilo lapit.

Být to na mě, přejmenoval bych ho z Danteho na Dantèse. Edmonda Dantèse. Je ale pravda, že mně – na rozdíl od mnoha kolegů - během svého útěku žádné peklo nedělal.
 
Psáno pro deníky VLP

Na izolaci a charakterizaci pederinu prý bylo v 80. letech minulého století třeba nasbírat 25 milionů drabčíků Paederus fuscipes. Dnes je již možné tento jed syntetizovat v laboratoři. Foto Dragiša Savić

Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.

Foto: Ami Vitale

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.