Čekání s žirafami

Připadá mi, jako by to byly celé měsíce, i když ve skutečnosti jsou to nanejvýš čtyři týdny. Čekáme, až nám začnou rodit žirafy.

Co nevidět snad porodí Nora, matka filmové star Jakuba a v poslední době také vůdčí samice naší skupiny žiraf Rothschildových. Vzápětí poté by mělo přijít na svět i mládě Elišky – a očekávání tohoto porodu je provázeno ještě větším napětím, protože se odehraje v internetovém přímém přenosu. Čekáme na oba porody společně s mnoha fanoušky našich žiraf, kteří vytrvale sledují obrazovky svých počítačů – ale jestliže píšu o napětí, pak ty nejtěžší chvíle snad my v zoo už máme za sebou.

Těžce jsme se odhodlávali, kdy skončit trápení Berty, naší nejstarší žirafy, Eliščiny matky a někdejší vůdkyně stáda… Ve svých třiadvaceti letech trpěla silnou artrózou kyčelních kloubů i dalšími neduhy stáří, a aby nezkoušela přespříliš, musel jí náš veterinář dávat silná analgetika. Pro chovatelku Katku Pechrovou, která s ní prožila řadu let a měla ji ze všech žiraf nejradši, to byly určitě vůbec nejtěžší týdny v zoo, ale nakonec jsme se definitivně rozhodli a stanovili si termín uspání Berty na čtvrtek 12. ledna ráno. Když si ke mně Berta ještě ve středu dopoledne přišla pro letninu, zaváhal jsem, jenže rozumové argumenty byly jednoznačné… Přesto mi to nedalo a znovu jsem se na ni zašel podívat v pozdním odpoledni. Jak se dalo čekat, apaticky polehávala – zato Nora byla neklidná.

„Myslím, že už to začíná,“ oznámila mi Katka Pechrová. „Anebo taky ne, těžko teď říct. Budu ji chodit kontrolovat.“

Večer i v noci jsem čekal na zprávy o Noře. A nešlo jenom o to, kdy začne rodit a jak bude porod probíhat. Hlavní otázka byla, jestli se následující den ráno budeme radovat z mláděte, anebo se loučit s Bertou. Narození versus smrt. Na tu noc nikdy nezapomenu. Ano, i takové může být čekání s žirafami…

Psáno pro deníky VLP