Šváb, kterého v přírodě už nepotkáte

Šváb simandojský. Foto: Petr Hamerník

Jedním z hlavních poslání zoologických zahrad je ochrana ohrožených druhů – a to jak v místech jejich přirozeného výskytu (in situ), tak prostřednictvím chovu v lidské péči (ex situ). U některých organismů je však na ochranu v přírodě pozdě. Tyto druhy z volné přírody zcela vymizely a nyní přežívají pouze v lidské péči. Takových případů je v Zoo Praha jen několik – daly by se spočítat na prstech jedné ruky. Jedním z nich je šváb simandojský (Simandoa conserfariam), nenápadný, ale výjimečný hmyzí druh s pozoruhodným a dodnes ne zcela uzavřeným příběhem.

Šváb simandojský byl objeven v roce 2002, v jediné jeskyni v pohoří Simandou v jihovýchodní Guineji v západní Africe. Když byl v roce 2004 formálně vědecky popsán, bylo to právě pohoří Simandou, které inspirovalo jeho rodové jméno: Simandoa. Druhové jméno conserfariam je odvozeno z latinských slov conservo (uchovat, chránit) a multifariam (na mnoha místech), což podtrhuje příběh záchrany těchto švábů.

Celé pohoří Simandou patří k oblastem s mimořádně vysokou biologickou rozmanitostí. Kromě švába simandojského je domovem například ohrožených populací šimpanzů, celé řady druhů netopýrů nebo například vzácného pěvce prinie západoafrické.

Samice šimpanze hornoguinejského v oblasti Simandou. Foto: Rio Tinto

Život v trusu netopýrů

Vědci se se švábem poprvé setkali ve vlhké jeskyni obývané tisícovkami netopýrů. Právě jejich přítomnost byla pro tento druh klíčová – švábi žili v silné vrstvě netopýřího guána, kde tvořili kolonie čítající desítky jedinců. Patří tak do ekologické skupiny tzv. guanobiontů, organismů vázaných na prostředí bohaté na netopýří trus.

Zploštělé robustní tělo, tmavé zbarvení a nelétavý způsob života švába simandojského jsou ukázkovou adaptací na život v substrátu, přesto tento šváb nevykazuje některé další znaky troglobitů (živočichů vázaných na život pod povrchem), jako je například zakrnění očí či křídel. Šváb simandojský není ani striktně jeskynním druhem v pravém slova smyslu, žil totiž na okrajích jeskyně, kam pronikalo omezené množství světla.

V guánu se živil rozkládajícím se organickým materiálem, a hrál tak důležitou roli v koloběhu živin jeskynního ekosystému. Stejně jako mnoho jiných švábů byl spíše skrytým, ale ekologicky významným článkem celého místního společenstva.

Šváb simandojský. Foto: Petr Hamerník

Jeskyně, která zmizela z mapy

Oblast Simandou není známá jen jako biologicky cenná lokalita, její význam pro člověka je především ekonomický. Je svázán s nerostným bohatstvím, které se zde nachází – jde zejména o ložiska železné rudy a bauxitu. Z bauxitu, horniny vzniklé zvětráváním v tropických a subtropických podmínkách, se získává hliník.

Krátce po objevení švába simandojského byla jeskyně, jež byla jediným známým místem jeho výskytu, zničena v důsledku výstavby infrastruktury vázané na získávání nerostného bohatství. Původní populace švába tak spolu s jeskyní zanikla a druh se již ve volné přírodě nikdy nepodařilo znovu nalézt. Z tohoto důvodu je dnes veden jako vyhynulý v přírodě (EW – Extinct in the Wild).

Nelze však zcela vyloučit, že se v okolních horách nacházejí další zatím neprozkoumané jeskyně s podobnými podmínkami. Stále tedy existuje šance, že by se v regionu mohly vyskytovat neobjevené a těžbou nezasažené populace. Žádné takové nálezy ale dosud nebyly potvrzeny.

Ložiska v pohoří Simandou. Foto: Rio Tinto

Záchrana pět minut po dvanácté

Jedním z objevitelů švába simandojského a spoluautorů jeho vědeckého popisu je polský entomolog Piotr Naskrecki z Harvardovy univerzity. Během terénního průzkumu v roce 2002 odebral z jeskyně malou skupinu jedinců pro vědecké účely. Tento jeho krok se později ukázal jako klíčový – díky němu bylo možné na Harvardu založit chovnou kolonii a šváb simandojský přetrval.

Švábi se zde úspěšně rozmnožovali po dobu asi deseti let. Následně byl druh rozšířen do dalších chovů, nejprve mezi odborníky a později i mezi zkušené zájmové chovatele bezobratlých živočichů. Dnes je můžeme vidět v několika zoologických zahradách v USA i Evropě. Mezi chovateli je ceněn nejen pro svůj neobvyklý vzhled, ale také pro klidné chování, společenskost a fakt, že nepředstavuje invazní riziko.

Šváb simandojský. Foto: Petr Hamerník

Příběh švába simandojského připomíná, že ochrana přírody se netýká pouze nápadných ikonických druhů. I nenápadný členovec může mít zásadní ekologický význam – a jeho osud může záviset na včasném zásahu přírodovědců a chovatelů. Bez úsilí těchto lidí bychom dnes živé šváby simandojské s jejich typickou kontrastní kresbou na tmavých krovkách pozorovat nemohli.

Šváb simandojský v Zoo Praha 

V Zoo Praha je šváb simandojský chován od roku 2021. Vidět jej můžete v pavilonu Afrika zblízka, kde obývá expoziční terárium navržené tak, aby evokovalo jeskynní biotop. Je zde vystavován s cvrčkem jeskynním, s nímž i v přírodě sdílel původní přirozené prostředí.

Linda Šprinclová, Ondřej Kohout