Láska v říši zvířat

Novinky u zvířat

13. 02. 2012


...aneb několik slov o sexu

Že je Valentýn, a tedy i lásky čas? Inu, jak pro koho. Láska v říši zvířat kvete po celý rok, protože námluvy a páření se neřídí tím, zda je právě hezky, ale složitými vnitřními hormonálními hodinami. Právě ty řídí celý „romantický“ proces účelově tak, aby se nová generace rodila v co nejpříznivějších podmínkách.

Aranka a Leonardo: Nebezpečná lovestory. Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Kde jsi, miláčku?
Základní podmínkou úspěšného vztahu je samozřejmě nutnost partnera najít. Jen docela málo živočišných druhů žije trvale v páru či v rodinné skupině, a tak ti ostatní mají nelehký úkol: vyhledat druha či družku, přilákat ho a zaujmout natolik, aby mohlo dojít k páření. Lidé mají dnes k dispozici telefony, e-maily či jiné komunikační vymoženosti. Zvířata se musejí spolehnout na své vlastní možnosti. A tak se vyhledávají čichem (takový motýl martináč vnímá pachy pomocí tykadel a dokáže rozeznat samičku na vzdálenost několika kilometrů), hlasem (samci některých kytovců, třeba keporkaků nebo kosatek, vábí samici ultrazvukovými signály i dobře slyšitelným zpěvem) nebo zrakem (ať už je to výrazné zbarvení nebo nejrůznější tanečky a nakrucování). Právě ten poslední způsob je pro lidi nejlépe pozorovatelný, protože i my se řídíme hlavně zrakem.

Jeřábi v době toku tančí proslulé zásnubní tance. Tvoří páry na dlouhou dobu a o mláďata se starají oba rodiče společně. Foto: Tomáš Adamec, Zoo PrahaVěrnost až za hrob?
Lidé rádi opřádají zvířata a jejich život nejrůznějšími legendami. Nejinak je tomu i v tak lákavé tematice, jako je láska. Je zajímavé, že s opravdovou věrností se setkáme hlavně u ptáků, i když ani tady nejde o lásku až za hrob. Jestliže se trvale spolu žijící páry (například u labutí nebo jeřábů) přece jen rozpadnou, pak zbylý partner nehyne steskem, jak se traduje, ale obvykle si v příští sezoně najde novou náhradu. Mnohé páry, které společně každým rokem vyvádějí potomky, netráví pohromadě celý rok. Tak třeba čápi bílí se na zimoviště vydávají ve společném hejnu a zpátky se vracejí o něco dříve samice než samci. Upraví hnízdo a pak toho svého přivolávají hlasitým klapáním zobákem. Když do určité doby nepřiletí, přilákají jiného – nebo hnízdo opustí a založí rodinu jinde.

Příběhy ze zoo
Odborníci se stále nemohou dohodnout, do jaké míry je chování zvířat ovlivněno umělými podmínkami chovu v lidské péči, ať už je to domácnost, nebo zoologická zahrada. Faktem je, že pokud se prostředí a režim alespoň trochu podobají životu v přírodě, zůstává většina projevů zachována. Může za to i poměrně tvrdošíjná genetická paměť, která nutí zvířata (a do jisté míry i lidi) zachovávat generacemi prověřené rituály. Tato síla je tak mocná, že se chování během toku nebo námluv nevymaže, i když není právě k dispozici ten správný partner. V zoo se pak může náklonnost přenést na člověka – trvale nebo jen dočasně.
Ve skupině tučňáků Humboldtových se například vylíhl sameček, který hned od mládí vyhledával přítomnost jedné z chovatelek. Při každé příležitosti k ní běžel, něžně se o ni otíral a vůbec ho nezajímaly ryby, které rozdávala ostatním tučňákům. Není divu, že si vysloužil jméno Milovník. Teprve, když úplně dospěl, rozhodl se přece jen alespoň v době hnízdění dát přechodně přednost tučňáčí samičce Oskarce, ale slabost pro chovatelku mu zůstala.
V zoo máme jedinečnou příležitost pozorovat zvířata zblízka, a tak se leckdy dočkáme i překvapení. Patří k nim například hroch Slávek. Mohutný, i na hroší poměry obrovitý samec, který se v Praze narodil, se ve svém rodinném

životě ukázal jako něžný a starostlivý otec. Zatímco většinu hroších samců je nezbytné v zoo oddělovat, aby neublížili svým vlastním potomkům, pro Slávka to neplatí. Nejenže mláďata neohrožuje, ale chová se k nim i k samici ohleduplně, dává jim přednost na schodech do bazénu a starostlivě ukládá sudovité tělo tak, aby mrně nezalehl.
Trvalé páry u savců jsou mnohem vzácnější než u ptáků, i když i tady se často na výchově potomků podílejí oba rodiče. Když už ale takový pár žije společně, je pouto velice silné. V pražské zoo se to projevilo například při odchovu prvního hrabáče. Tento africký savec, který vypadá tak trochu jako kříženec prasátka, klokana a oslíka, žije spíše samotářsky. Náš pár ale vytvořil harmonickou dvojici. Samec Táta i samice Bojsa spolu spali propleteni do jednoho klubka, společně jedli a neustále se drželi vedle sebe. Když se ale narodilo mládě, chovatelé je přece jen pro jistotu oddělili. Jenže oba hrabáči začali být velice smutní a stýskalo se jim tak zjevně, že se chovatelé rozhodli je zase spojit. A udělali dobře. Táta a Bojsa opět spokojeně spali – možná o to spokojeněji, že měli ještě třetího do party.
V projevech lásky nejsou za ptáky a savci pozadu ani plazi. Názorným příkladem se v poslední době stala samice varana komodského Aranka. Je to zcela výjimečná zasloužilá matka, která má za sebou už šestou snůšku (i když v lidské péči tito mohutní ještěři mívají nanejvýš tři), a to nepochybně i díky své urputné snaze svést partnera za každou cenu. V době rozmnožování je hnána odvěkým pudem natolik silně, že překoná i hrazení mezi svým výběhem a výběhem samce a riskuje dokonce vážné poranění. Námluvy u ještěrů nejsou nijak něžnou záležitostí a samice často utrží hluboké šrámy od drápů či zubů. Stalo se to i Arance, když po smrti původního samce dostala nového partnera Leonarda. Je to už starší pán a na Arančiny něžnosti si moc nepotrpěl. Došlo dokonce i na chirurgický zákrok, při kterém musel veterinář zašívat dlouhou ránu na těle samice. Ovšem Aranka to nevzdala a při dalších námluvách se opět snažila vlichotit do Leonardovy přízně. Ten už zřejmě rezignoval, a tak vše dopadlo dobře.

                                                                                                                                             Romana Anděrová

 


Mobi pozoruje svět ze hřbetu své matky Duni. Ta se projevuje jako velmi hravý rodič, ale současně velmi obezřetný. Ačkoliv návštěvníkům svou Mobi každý den ukazuje, žádné další gorile dceru zatím nepůjčila. Foto Oliver Le Que, Zoo Praha

Dvouměsíční samička gorily nížinné Mobi v Zoo Praha se živě zajímá o své okolí. V posledních dnech k tomu přispěla lepší fixace hlavy, a tak už gorilí kojenec cíleně reaguje na všelijaké podněty. Stále více se rozhlíží,...

Mládě ježury před prvním velkým veterinárním zákrokem loni na podzim. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Mládě ježury australské, které se vylíhlo přibližně v polovině prosince 2022, bohužel letos v lednu podlehlo akutní bakteriální infekci.




Přihlášení k newsletteru