Žirafí smutek

Ve čtvrtek 12. ledna jsme se rozloučili s naší žirafí samicí Bertou. Ve svých třiadvaceti letech byla nejen nejstarší členkou našeho stáda, ale i nejstarší žirafou v České republice. Narodila se 25. března 1988 v německém Kolíně a do pražské zoo přišla v listopadu téhož roku. Za svůj život porodila jedenáct mláďat, která měla stejně jako Berta báječnou povahu. Klidná, vyrovnaná a možná až trochu flegmatická, Berta byla zkrátka nezapomenutelná a dlouhou dobu i vůdčí osobnost naší žirafí skupiny. V posledních dnech se ale její zdravotní stav natolik zhoršil, že jsme se po dohodě s veterinářem rozhodli Bertino trápení dále neprodlužovat.

Žirafa Berta, foto (c) Jozef Sebíň

Berta. Foto: Jozef Sebíň

Trávím s žirafami většinu svého času, prožívám s nimi všechny jejich radosti, ale i trápení. I proto mě Bertin odchod velice zasáhl. Prožila jsem s ní mnoho neopakovatelných zážitků.

Když se pro něco rozhodla, tak to i přes mé protesty udělala, a když se jí nechtělo, nedělala nic. Nepomohlo žádné přemlouvání. Berta byla dáma, která si řídila svůj život sama. Její stařecké vrtochy a nálady mě dokázaly občas pěkně potrápit, ale na druhou stranu i rozesmát. Berta mi opravdu chybí - a nejen mně!

Žirafy mezi sebou udržují velmi přátelské vztahy. Zejména mláďata se dokáží velice rychle skamarádit, ale i dospělé žirafy se často navzájem vyhledávají, různě se o sebe otírají anebo vedle sebe jen tak leží. Na Bertu byla celá skupina zvyklá, znamenala pro ně určitou jistotu, vnášela do stáda klid. I když v posledních měsících Berta chodila na noc do boxu v zázemí, který měla vystlaný měkkou podestýlkou, ostatní žirafy věděly, že se k nim ráno opět připojí. Teď Bertu velice postrádají.

Pokud se přijdete v těchto dnech na naše žirafy podívat, uvidíte je jako vždycky postávat a přežvykovat seno, okusovat větve nebo polehávat na podestýlkách, ale já vím, že nejsou úplně ve své kůži. Přijímají o trochu míň krmení než obvykle a spolupráce s nimi není jednoduchá. Do ničeho se jim moc nechce. Chápu to a snažím se jim vyjít maximálně vstříc a mít s nimi trpělivost. Berta jim musí chybět mnohonásobně víc než mně. Asi nejvíc to prožívá Diana. Zřejmě měla k Bertě nějaký zvláštní citový vztah a momentálně se často zdržuje u Elišky. Eliška je jednou z Bertiných dcer, a co se povahy týče, je své matce velice podobná. Možná právě to Dianu uklidňuje, a proto vyhledává její přítomnost.

Situace se každým dnem zlepšuje. Zkrátka i žirafy, tak jako všichni, potřebují čas, aby se s takovou událostí vyrovnaly. Jsem si jistá, že to celé nakonec zvládnou a smutek nahradí radost v podobě narozených mláďat.