Na pokraji vyhynutí

Foto: Ingolf Koenig-Jablonski

Naštěstí se podařilo zachránit poslední zubry chované v lidské péči. Mezinárodně koordinovaný záchranný chov započal v roce 1923 a šlo o první projekt takového rozsahu v historii. Vedl také k vytvoření historicky první plemenné knihy pro volně žijící druh zvířete. Poprvé byla publikována v roce 1932 a dnes je vedena pod hlavičkou Národního parku Bělověžský prales, kde se nachází také nejznámější volně žijící stádo zubrů.

Za záchranou druhu stojí především úsilí polských chovatelů. Současná světová populace zubrů pochází z malého počtu zakladatelů, a proto je dodnes nezbytné pečlivě sledovat jejich původ a příbuznost. V plemenné knize je zubr veden ve dvou hlavních liniích: nížinné a nížinně-kavkazské. Nížinná linie pochází ze sedmi zakladatelů původem z oblasti Bělověžského pralesa. Nížinně-kavkazská linie vychází z jedenácti zvířat nížinného poddruhu a jediného jedince kavkazského poddruhu Bison bonasus caucasicus, který byl vyhuben po první světové válce.

V rámci Evropské unie je dnes zubr nejrozšířenější v Polsku, kde se vyskytuje ve volné přírodě i v ohrazených chovech. Významný reintrodukční program probíhá také v Rumunsku, kde jsou zubři nížinně-kavkazské linie vypouštěni na několika místech do karpatské přírody. Plemenná kniha dále zmiňuje chovy například v Německu, Nizozemí, Francii a Španělsku.

V českých zoologických zahradách je kromě Prahy zubr k vidění v Olomouci, Plzni a v Zooparku Chomutov. Největší stádo v České republice žije v oboře Židlov, kde Vojenské lesy a statky ČR, s. p., zaštiťují chov zhruba 30 jedinců.

V České republice je zubr zvláště chráněným živočichem a zároveň druhem chráněným podle evropské směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.