Vývoj zoo od 60. let

Pavilon goril před otevřením v roce 2001, foto (c) V. Motyčka

Nesnadné doby

Netypické stavby určené pro zvířata byly sice zajímavé pro architekty, ale zhotovitele nijak zvlášť nelákaly. Bylo to období budování socialistických velkostaveb a ne nějakých specialit. Soukromí řemeslníci již neexistovali a národní podniky potřebovaly plnit a překračovat plán, takže o často náročné, avšak málo efektní výběhy a pavilony v zoo neměly zájem. Přesto se podařilo v 70. letech dokončit dvě velké stavby – pavilon pro slony a jiné „tlustokožce“ a novou voliéru dravců.

Dům velkých savců vznikal dlouho a obtížně. Původní pavilon pro slony, hrochy a nosorožce byl maličký a postupem času i stále chatrnější. V roce 1960 vznikl projekt nového objektu, ale bylo nesmírně obtížné najít firmu, která by ho postavila. Teprve v roce 1971 se do něj mohla nastěhovat zvířata, ovšem pro veřejnost mohl být zpřístupněn až po odstranění četných závad o dva roky později.

Velká voliéra dravců nahradila původní Jandovu voliéru, která se zřítila pod náporem sněhu. Trvalo však déle než rok, než se nakonec stavby ujala Poldi Kladno. Vznikla mohutná konstrukce, která sice nevypadá nijak umělecky, ale na druhou stranu dovolila podstatné zvětšení voliéry.

Další zajímavostí, která se v 70. letech objevila, byla sedačková lanovka. Vlastně je to spíš kuriozita, protože se jedná o torzo – jediný zhotovený úsek z velkolepého projektu, podle kterého měla lanovka vést ze Severního města přes území zoo a přes Vltavu do tehdejšího Parku oddechu a kultury Julia Fučíka (dnes Výstaviště).

Nová tvář pražské zoo

Další vlna budování nových staveb nastala pro pražskou zoo až od přelomu 80. a 90. let. V roce 1991 byl otevřen pavilon velkých kočkovitých šelem, v roce 1998 pavilon velkých želv. V roce 2001 následovaly dva nové pavilony – gorily a Africký dům. Po půl století byl zbourán pavilon opic a do roku 2004 vyrostl na jeho místě pavilon Indonéská džungle – největší stavba svého druhu ve střední Evropě.

Mezitím došlo k rekonstrukci pavilonu malých živočichů a výsledkem je jedinečně pojatý pavilon Afrika zblízka. Rozsáhlé poškození staveb i volných výběhů při povodni v srpnu 2002 si vyžádalo další rekonstrukce – novou podobu dostaly pavilon tučňáků, pavilon vodních ptáků (dnešní Sečuán), areál Vodního světa a opičích ostrovů. V místech bývalého zázemí byla vybudována Dětská zoo, expozice Příroda kolem nás, pavilon gaviálů Čambal nebo Ptačí mokřady a expozice člunozobců.

Současně se stavbou pavilonů se dramaticky měnil také vzhled a celkové pojetí jednotlivých expozic v celé zoologické zahradě. Kovové ploty a mříže mizely a nahradily je suché příkopy a sklo. Rozdrobené výběhy byly spojovány do logických celků, dostávaly novou, přírodnější podobu a poté se do nich stěhovaly skupiny zvířat, často i více druhů pohromadě. Expozice začaly vypovídat o prostředí a životě konkrétních míst na Zemi, ať už to je Severský les s jeleny, africká savana s velkými kopytníky nebo čínské hory s pestrým ptačím světem.

Rozvoj zoologické zahrady se pochopitelně nezastavil. Z nejnovějších staveb jmenujme především Údolí slonů a Pavilon hrochů, které přivítaly první návštěvníky v roce 2013. Kam v zoo můžete zjistit po kliknutí ZDE.