Skalní podklad

Plošina v nejvyšší části zoo je pokryta čtvrtohorními říčními písky s valouny (štěrkopísky), které jsou zbytkem předchůdkyně dnešní Vltavy.

Pro vývoj říční sítě v Čechách je charakteristická stupňovitost, daná střídáním období s převažujícím hromaděním a rozrušováním. To je následek změn klimatu: střídání chladných "ledových" a teplejších "meziledových" dob.

Stojíme u báze Vinohradské terasy. Ještě asi půl metru nad cestou vystupuje skalní podklad, výše v nízkém svahu však již vidíme písky a štěrky s dokonale zaoblenými valouny. Tyto nezpevněné uloženiny leží asi padesát metrů nad povrchem dnešního záplavového území Vltavy a jejich stáří je zhruba půl milionu let. Jsou důkazem toho, že Pražská kotlina byla kdysi mnohem mělčí a rozlehlejší. Navíc byla bez souvislých lesů a řeka v ní často měnila koryto.

Říční terasy
Na území Prahy je rozlišeno deset říčních teras, které jsou označovány místními názvy. V zoo se jedná o vinohradskou terasu, u které právě stojíme.