Pohledem ředitele: Ledová obloha

Návrat divokých koní 2012

Miroslav Bobek  |  19. 07. 2012


Navlékl jsem se do svetru a kulicha, ale přesto mrznu. Klimatizace u stropu je obalená námrazou a tu a tam se z ní snese vločka ledu. Jako by začínalo sněžit. Ledové klima na palubě letadla má však svůj důvod: klisny v transportních boxech se nesmí přehřát.

Cestou z Dobřejova do Kbel a pak při nakládce byly klisny hodně nervózní. Při vzpomínce na start před rokem, kdy se casa jen otřásala kopanci koní, jsme měli obavy, co se při něm bude dít tentokrát. Naštěstí proběhl nad očekávání klidně.

Určitě se nedá mluvit o tom, že se klisny chovají zvlášť způsobně. Zejména Spela a Greta co chvíli kopnou a při každé příležitosti se snaží okénkem pro podávání vody a potravy vystrčit hlavu. Právě hrstmi sena a tu a tam i mrkví se je – zejména během startů a přistání, či když jsou zvlášť neklidné – snaží Honza Marek a Roman Vodička rozptylovat. A ovšem stejně jako loni jim do beden stříkají feromony. Ty by je měly také uklidňovat; zcela jistě však jejich aplikace uklidňuje nás.

Zpoždění, které jsme nabrali hned v Praze, se podařilo dohnat už během letu do Kazaně. Na ni máme velmi nepříjemné vzpomínky z loňska, kdy nám tam jedna z klisen bezmála zkolabovala. Došlo k tomu v situaci, kdy jsme kvůli dohadům s kazaňskými úředníky dlouho stáli s vypnutými motory, takže teplota v letadle stoupla na neúnosnou míru. Tentokrát se zpočátku zdálo, že všechno proběhne rychle a bez problémů – dokud nepřišel celník, který začal řešit otázku tranzitu koní. Museli jsme s ním jít do služebny, kde jsme padli do spárů jeho nadřízeného. Ten odmítl vzít na vědomí dokumenty psané v angličtině a uprostřed noci se začal dožadovat jejich oficiálního překladu. Poté rozhodl, že musíme do rána počkat na jejich veterináře. Sdělil jsem mu, že to koně nevydrží. Řekl, ať je tedy vyložíme. To jsem také odmítl a následovala debata na téma ruských celních předpisů a řada telefonátů. Zkrátím to. Odletěli jsme s jen nevelkým zpožděním – ale byly to velmi perné chvíle. 

V Novosibirsku jsme přistáli již za plného denního světla, dotankovali a nyní jsme jen asi dvě hodiny letu od západomongolského Bulganu. Sice bych se konečně rád ohřál na sluníčku, ale pro koně by bylo mnohem lepší, kdyby bylo pod mrakem. Právě jejich odbavení a vykládání bude další náročnou etapou naší cesty.

 

Miroslav Bobek, psáno pro deníky VLP  


Přihlášení k newsletteru