Ovce světa

Ovce patří mezi nejstarší domácí zvířata. Byly domestikovány zhruba před 11 000 lety v oblasti takzvaného Úrodného půlměsíce na Blízkém východě. Osvědčily se jako nenáročná a přizpůsobivá zvířata všude tam, kde by se většímu dobytku nedařilo. Najdeme je v chladných a deštivých vysočinách i na vyprahlých horských svazích, kde se střídají horké letní dny, studené noci a mrazivé zimy. Místní podmínky i cílené šlechtění postupně vytvořily pestrou paletu plemen, která se mohou nápadně lišit nejen mezi státy, ale mnohdy i mezi sousedními kraji či horskými údolími.    

Podle užitkovosti dělíme plemena ovcí na masná, mléčná, vlnařská a kožešinová. Mnohá však mají užitkovost kombinovanou. A stále častěji se ovce chovají také jako hobby zvířata nebo k údržbě krajiny. Řízená pastva ovcemi je šetrným způsobem, jak udržovat louky a stepi tak, aby se na nich dařilo některým vzácným druhům rostlin a živočichů.   

Vlnařské velmoci

Symbolem jemné vlny je merino. Z původního španělského plemene se postupně vyvinula řada dalších merinových plemen, uzpůsobených místním podmínkám a potřebám, od jižní Afriky přes Austrálii až po Německo. Nejvíce jich žije v Číně, Austrálii a na Novém Zélandu, které patří k vlnařským velmocím a merinové ovce se tam počítají na miliony, či dokonce desítky milionů.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Významnou roli sehrála také Velká Británie, odkud pochází mnoho vlnařských plemen. Produkce a zpracování vlny byly po staletí hnací silou její ekonomiky a látky jako tvíd, flanel či tartan se staly pojmem. Řada britských plemen má ovšem kombinovanou užitkovost – kromě vlny je lidé chovají také pro maso anebo mléko. To platí například pro ovce plemene Border Leicester (čti: bórdr lestr), nápadné svýma velkýma vztyčenýma ušima a klabonosou hlavou, nebo pro ovce Jákobovy, nezaměnitelné díky čtyřem rohům a strakaté vlně.  

Ilustrace: Ivana Hanzlíková 

Ovce sucha i stepí

V suchých oblastech Blízkého a Středního východu převládají tlustoocasá či tlustozadká plemena, chovaná především pro maso a mléko. Tuk uložený v zadní části těla jim slouží jako zásoba energie pro horší časy – podobně jako hrb u velblouda. K neznámějším patří ovce awassi, hissarská, somálská či karakulská. Z té se získává věhlasný perzián – jemňounká kožešina karakulských jehňat, z níž se šijí luxusní kožichy.

Zvláštním tlustoocasým plemenem je arabská ovce najdi (čti: nádždý) z kopcovité pouštní oblasti Nadžd. Místní obyvatelé ji opěvují pro její ladnost a krásu a za dobrého berana jsou ochotní zaplatit někdy až závratné částky. Chována je pro mléko a dlouhou, splývavou srst.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková

K plemenům s vůbec nejmohutnějším ocasem na světě patří chanská velkoocasá ovce, jejíž ocas váží až 25 kilogramů. Doma je v úrodných oblastech severní Číny, její předci ovšem žili na suchých pláních Mongolska. Dnes je tučný ocas udržován cíleným šlechtěním: tuk z něj je totiž ceněn coby všestranná kuchyňská surovina.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Maso z ovcí – jehněčí (ze zvířat do jednoho roku) i skopové (z dospělých ovcí) – patří v řadě zemí k těm vůbec nejoblíbenějším. Značný význam má například na Blízkém a Středním východě, na Kavkaze, na Balkáně či v Indii. Výrazná masná plemena ale byla vyšlechtěna i ve Velké Británii, Jižní Americe a Africe. Jedním z nejznámějších je jihoafrický dorper (čti: dórpr) s krátkýma nohama, bílou krátkou srstí na těle a černou hlavou, ceněný jak pro jemné a libové maso, tak pro kvalitní kůži.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Ovčí mléko a sýry

Ovčí mléko se nejčastěji zpracovává na sýr. Známá je slovenská brynza, parenica, korbáčik či oštiepok (a příbuzný polský osczypek), italské pecorino romano, řecká feta, kyperský halloumi nebo francouzský plísňový sýr roquefort. Pro lidi s intolerancí nebo alergií na kravské mléko mohou být ovčí sýry vhodnou alternativou – je však dobré sledovat složení. Přestože se výše uvedené druhy tradičně vyráběly z ovčího mléka, dnes mohou některé obsahovat příměs levnějšího mléka kravského, nebo být dokonce vyrobené výhradně z něj.

Významnými mléčnými plemeny ovcí jsou ovce východofríská z Německa, jejímž poznávacím znamením je hladký „krysí“ ocas, a lacaune (čti: lakón) z Francie. V suchých oblastech je pak nejdůležitějším mléčným plemenem již dříve zmíněná tlustoocasá awassi.

Česká národní plemena

Česko má dvě národní plemena ovcí: valašskou a šumavskou. Valašská ovce je původní krajové plemeno s dlouhou srstí a nápadnými šroubovitými rohy. Je odolná, nenáročná a vhodná pro celoroční chov v chladných podhorských a horských oblastech. Poskytuje vlnu, maso, mléko i kožešinu. Zpracovaná vlna je pevná a na oblečení se příliš nehodí, proto se používá spíše na tkané koberce, kožešina je však oblíbeným interiérovým doplňkem – třeba coby předložka k posteli.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Šumavská ovce vznikla ve druhé polovině 20. století cíleným šlechtěním s úmyslem obnovit vlastnosti původní české ovce selské. Je otužilá, nenáročná a dobře se uplatňuje v horských a podhorských podmínkách.