Pomáháme ptákům

Foto: Martin Smrček

Místo pro život

Čím pestřejší prostředí, tím víc druhů uspokojí. Někteří ptáci hnízdí v hustých keřích, jiní využijí hromadu dříví, někteří loví hmyz a další se živí semeny… Pokud máte zahradu, vysaďte na ni keře a stromy (obzvláště ty s jedlými plody), květiny (hlavně naše původní druhy), odložte chemické postřiky, méně sekejte a zřiďte pítko nebo jezírko – ptáci i další živočichové to ocení.

Většina lidí považuje bodláky za nežádoucí plevel, pro stehlíky jsou však jejich semena vítanou potravou. Foto: David Maw / CC0, Pixabay

Při výběru keřů pro ptáky je nejlepší kombinovat druhy opadavé se stálezelenými, volit keře různých výšek a plodící v různou dobu. Některé poskytnou mezi svými hustě rostoucími nebo trnitými větvemi úkryt před predátory a bezpečné místo k hnízdění, jiné jsou v průběhu roku zdrojem bobulí či lákají hmyz, na němž se ptáci mohou živit. Nezapomínáme ani na popínavé rostliny – i ty mohou být velice cenným hnízdištěm nebo zdrojem potravy. Aby si však ptáci mohli v hustě rostoucí zeleni vybudovat hnízdo, neprovádíme prostřih v době hnízdění.

Z našich druhů dřevin se do ptačí zahrady hodí například jeřáb ptačí, kalina obecná, svída krvavá, bez černý, dřín obecný, hloh jednosemenný, střemcha obecná, břečťan, ptačí zob, trnka obecná, růže šípková či brslen evropský. U toho ovšem pozor: ptáci jeho bobule hojně konzumují, pro savce včetně lidí jsou však prudce jedovaté. K cizokrajným druhům, které jsou mezi ptáky oblíbené, patří muchovník, aronie („černý jeřáb“), hlošina úzkolistá, hlohyně šarlatová či pámelník bílý.

Ideální ptačí zahrada – nebo obecně přírodní zahrada – je rozmanitá a trochu „neuklizená“. Přehledný, nakrátko sekaný trávník s úhledně zastřiženými tújemi poskytne jen málo místa pro život. Naopak přirozeně rostoucí (nestříhaný) živý plot z různorodých dřevin, alespoň část trávníku ponechaná volnějšímu růstu, hromada klestí z prostřihu ovocných stromků či révy coby úkryt pro drobné živočichy včetně ptáků žijících v křovinách – to vše jsou prvky, které ptáci v zahradě ocení.

I obyčejná terakotová miska pod květináč může ptákům posloužit jako pítko. Foto: Andrew Martin / CC0, Pixabay

Budky

Někteří ptáci hnízdí v dutinách. Starých dutých stromů je však málo, proto můžeme ptákům pomoci vyvěšováním budek. K dostání jsou různé typy a každý je vhodný pro jiný druh hnízdičů, od sýkor až po sovy. Šikovný kutil si budku může vyrobit i sám. Vhodné je myslet na otvírání, aby se budka dala čistit. Vyvěšujeme ji mimo dosah predátorů a do polostínu, kde ptáčatům nehrozí přehřátí.

Ideální dobou pro vyvěšování budek je podzim. Na první pohled se to může zdát překvapivé, když ptáci na podzim ani v zimě nehnízdí, ale jde o to dopřát jim čas si na budku zvyknout. Navíc druhy, které u nás zimují, si vybírají místo pro hnízdo už v průběhu zimy. Naopak migrujícím druhům zavěšujeme budku až v předjaří nebo brzy na jaře, když se vracejí ze zimovišť. Tím zajistíme, že i na ně nějaká dutina zbyde. Vyvěšením budky však práce nekončí. Důležité je také budku po každé sezoně vyčistit, zkontrolovat a odstranit případné závady. Jen tak zaručíme, že bude ptákům dobře sloužit.

Ukázka jedné z budek umístěných v areálu Zoo Praha. Oplechovaný vstupní otvor chrání hnízdo před strakapoudy a veverkami, šikmá střecha s přesahem a sklonem od kmene stromu odvádí vlhkost pryč, celá přední stěna je odklopitelná pro kontrolu a čištění. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha 

Jednotlivé budky by měly být alespoň 15 metrů od sebe. Dávat více budek stejného typu do těsné blízkosti bývá obvykle zbytečné, ptáci pak některé neobsadí. Větší druhy hnízdí výše nad zemí, drobní pěvci se často spokojí i s nízko zavěšenou budkou (často nevadí dokonce ani umístění v úrovni očí) – ovšem pokud by hrozilo jejich časté vyrušování z důvodu vyššího pohybu lidí, umístíme budku raději o něco výš.

Na ochranu před predátory se dá zkombinovat více různých opatření. Budku je dobré umístit tak, aby v krajině „nesvítila“ a nepoutala na sebe pozornost. Pokud ji navíc každý rok přestěhujeme jinam, ztížíme dlouhověkým predátorům možnost jít lovit „po paměti“. Vyšší nebo hlubší budka zaručí, že pokud by ji kočka či kuna přeci jen objevily, nedosáhnou tlapkami až k vlastnímu hnízdu a na ptáčata. Podobný účel splní i překážka za vletovým otvorem, nástavba nebo trubice před vchodem nebo střecha s přesahem nad něj. Proti veverkám a strakapoudům, kteří si rádi pochutnají na vejcích či ptáčatech a do budek se umějí dostat tak, že si zvětší vstupní otvor, zase může pomoci oplechování vstupního otvoru, případně i boků nebo spodní části přední stěny. A pozor: na budku nedáváme bidélko před vletový otvor. Ptáci ho nepotřebují a predátorům zbytečně usnadníme přístup do budky, protože se o něj mohou opřít.

Pomoc v zimě

Pozorování ptáků lidem přináší poznání a zážitky. Klasická krmítka ale často prospívají běžným druhům na úkor vzácnějších. Navíc se na krmítku snáze přenášejí choroby, jako je pro ptáky smrtelná trichomonóza, která v některých oblastech v posledních letech zcela zdecimovala populace zvonků zelených. Původ krmiva také může být spojen se značnou ekologickou zátěží (například u zrnin pěstovaných s využitím velkého množství pesticidů a dovážených z dalekých zemí).

 Jedlé bobule jsou v zahradě přirozeným zimním zdrojem potravy například pro hýly. Foto: Alex Kantsur / CC0, Pixabay
 

Nejlepší pomocí je zajistit ptákům přírodní prostřený stůl: nestříhat květiny před zimou, ale nechat je jako zdroj semen pro zrnožrouty, nehrabat listí (schovává se pod ním různý hmyz) a pěstovat rostliny, jejichž bobule jsou pro ptáky jedlé a mohou sloužit jako potrava v průběhu roku i během zimy.

Chceme-li ptáky v zimě navíc i krmit, pak podle těchto pravidel:

• Krmítko denně vymeteme a 1x týdně vydesinfikujeme, aby se nestalo pro ostatní ptáky zdrojem nákazy.
• Vhodnější jsou krmítka, kde ptáci nesedají přímo v potravě, například tubusové zásobníky s krmnými otvory dole.
• Potrava musí být chráněna před vlhkostí (sníh, déšť), aby neplesnivěla.
• Pečivo, sůl i koření či zbytky vařeného jídla ptákům škodí!
• Síťky na prodávaných lojových koulích mohou být smrtící pastí. Koule vložíme raději do drátěného tubusu (lze také koupit).
• Je lepší vyvěsit více menších krmítek než jedno velké.

Takovýto typ krmítka udrží potravu v suchu a eliminuje riziko znečištění trusem. Foto: CC0, PxHere

Běžným návštěvníkům krmítek se nejvíce zavděčíme slunečnicovými semeny (loupanými i neloupanými), drcenými vlašskými ořechy nebo arašídy, hovězím lojem či tukem (například ve formě lojových koulí nebo domácích závěsných tukových krmítek, kde jsou tukovou směsí vyplněny půlky kokosových skořápek, škvíry mezi otevřenými plátky borových šišek nebo otvory navrtané do špalíku), larvami potemníka moučného („moučnými červy“) a obilnými zrny, jako jsou oves, proso či pšenice – a to nejen vcelku, ale také ve formě vloček, které jsou pro některé ptáky dokonce vhodnější. Čím pestřejší nabídka potravy a způsobů jejího podávání, tím více různých ptáků přiletí.

Nezapomínáme ani na druhy, které si obstarávají potravu přednostně na zemi, jako jsou kos, červenka nebo pěnkava. Pro ty jsou vysoko umístěná krmítka nepohodlná a na malých zásobnících často ani nedovedou přistát. Krmení jim ale můžeme nachystat na misku na chráněné místo pod hustým keřem či jehličnatým stromkem. Vhodné jsou obilné vločky, loupaná slunečnice, larvy, sekané arašídy i lojové směsi – v tomto případě je však lepší nadrtit je na jednotlivá drobná sousta, protože kosové i červenky mají oproti sýkorám či strakapoudům slabší zobák a celistvá lojová koule je pro ně příliš tvrdá, než aby si z ní dokázali bez potíží odzobnout.

Skryté pasti

V blízkém okolí našich domovů se ptáci setkávají s celou řadou smrtících nástrah. Nemusí tomu tak ale být!

Skleněné plochy

Nárazem do skla hyne v Česku každý rok až milion ptáků. Ptáci totiž skleněné plochy nevidí – ať už se jedná o okno, výlohu, nebo třeba zastávku MHD. Prevencí je sklo ptákům zviditelnit, třeba záclonami, žaluziemi, nebo samolepkami. Ty existují i v UV provedení; pro ptáky je jasně zřetelné, ale pro lidi nenápadné.

Náraz do skleněné plochy patří k nejčastějším lidmi zaviněným příčinám úhynu ptáků v Česku. Foto: Petr Stýblo, ČSOP
 

Vodní nádrže

Po kolmých, hladkých a kluzkých stěnách bazénu nebo sudu na vodu se nedá vylézt. Pití či koupel se tak mohou snadno změnit v boj o život. Podobné nádrže by proto měly být zakryté nebo opatřené plovákem a „žebříkem“ z pletiva, po kterém může živočich vylézt.

Pokud nemůžeme nádrž s vodou zakrýt, opatříme ji plovákem a „žebříkem“ z pletiva – tak zabráníme utonutí řady drobných živočichů. Foto: Miroslav Bažant, ČSO

Plastové sítě

Ptáci se do nich snadno zamotají a ven se už nedostanou. Nebezpečné jsou nejen sítě na ochranu ovocných keřů, ale i síťky na kupovaných lojových koulích. Lojové koule proto dáváme do drátěného tubusu a na ochranu ovocných keřů používáme raději husté pletivo, do kterého se ptáci nezamotají.

Lojové koule se obvykle prodávají v plastových síťkách, mnohem vhodnější je však vložit je do drátěného tubusu jako je ten na snímku. Foto: Miloslav Anderle, ČSO

Svislé dutiny

Zapadnout do komína, okapu, větrací šachty nebo kolmo stojící roury znamená smrt – stěny jsou hladké a v úzkém prostoru se létat nedá. Ochranou je vstupní otvor zakrýt mřížkou nebo pletivem a volně stojící roury položit.

Okapové roury mohou být pro ptáky nebezpečné, řešení je však poměrně snadné: zakrýt vstupní otvor mřížkou. Foto: Miroslav Bažant, ČSO

Lepové pasti

Jsou sice určené na hmyz, ale často se k nim přilepí i pták či jiné drobné zvíře. Uhynou pak vyčerpáním nebo se smrtelně zraní při pokusu o únik. Jediným skutečně bezpečným řešením je tyto pasti vůbec nepoužívat – ať už se jedná o mucholapky, pasti na mravence, pásy na kmenech stromů proti píďalkám nebo třeba lepové desky proti vrtuli třešňové (hmyzu, který způsobuje červivost třešní).

DALŠÍ ČTENÍ

• Česká společnost ornitologická
• Český svaz ochránců přírody
• www.procbudky.cz
• www.puvodnikere.cz