Prasata

Prase přeštické černostrakaté v Dětské zoo. Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Maso a tuk

Na světě žije více než tři čtvrtě miliardy prasat, přičemž více než polovina z nich se nachází v Číně. Vepřové maso je nejvíce konzumovaným masem vůbec – ročně se ho sní ještě více než masa drůbežího. Významnou roli v tom hraje jeho všestranné využití: připravuje se pečené, dušené, smažené i grilované a zároveň je nejvýznamnějším druhem masa pro výrobu uzenin, od salámů a šunky přes párky, špekáčky a klobásy až po jitrnice a jelita.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková (vlevo), ChatGPT (vpravo)

Ceněný je také prasečí tuk – sádlo – který je nepostradatelný jako základ při přípravě mnoha pokrmů a uplatňuje se i v kosmetice, například při výrobě mastí nebo tradičního tvrdého mýdla. To vzniká smícháním rozpuštěného sádla s louhem (hydroxidem sodným) a trochou vody. Vedlejším produktem zmýdelňovacího procesu (odborně se mu říká saponifikace) je glycerin – základní surovina pro výrobu dynamitu i dalších výbušnin obsahujících nitroglycerin. Vzpomínáte na film Klub rváčů?  

Ilustrace: ChatGPT (vlevo), Ivana Hanzlíková (vpravo)

Méně známým produktem získávaným z prasat, konkrétně z vepřového sádla (ale i z hovězího loje či rostlinných olejů, například palmového nebo kokosového), je kyselina stearová. V kosmetice funguje jako emulgátor, zahušťovadlo a stabilizátor do tělových mlék, tekutých mýdel, holicích pěn, šamponů, kondicionérů apod. Přidává se také do parafínových svíček, aby byly pevnější a déle hořely. Uplatnění má i v gumárenském průmyslu, kde usnadňuje zpracování kaučuku a zlepšuje vlastnosti pryžových výrobků – od dopravních pásů přes hadice až po pneumatiky. V potravinářství pak přispívá například k elasticitě a měkkosti žvýkaček.   

    

Ilustrace: ChatGPT (vlevo+uprostřed), Ivana Hanzlíková (zcela vpravo)

Výrobky z kůže a kostí

Přestože jsou prasata chována především pro maso a tuk, zužitkovat lze téměř celé jejich tělo. Známým materiálem je vyčiněná prasečí kůže, zvaná vepřovice neboli vepřová useň. Vyrábějí se z ní brašny, řemeny, podšívky do oděvů, obuvi či pracovních rukavic, ale také třeba knižní vazby. Vepřovice je však kvůli otvorům po štětinách poměrně pórovitá, a tedy méně odolná vůči vodě než například kůže hovězí. Proto se nepoužívá na vrchní části obuvi, ale jen na vnitřní dílce.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková (vlevo), ChatGPT (vpravo)

Prasata jsou spolu s hovězím dobytkem významným zdrojem kolagenu. Kolagen z vepřové kůže je nenahraditelnou surovinou pro výrobu tlačenky, huspeniny či sulcu, ale využívá se i při výrobě doplňků stravy na podporu kloubů. Vyvařením a následnou úpravou kůží, šlach, vazů a kostí prasat (nebo krav) se pak získává želatina – základ gumových medvídků, maršmelounů, žužu a dalších sladkostí, želírující látka v termixu a jiných mléčných dezertech, ale také surovina pro výrobu kapslí léků. Před nástupem digitální éry byla želatina nezbytná i při fotografování a filmování – sloužila jako pojivo a podklad pro světlocitlivou emulzi na filmových pásech, fotografických filmech a fotopapírech.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Klih, získávaný z kůží a kostí prasat či skotu, se od dávných dob používal jako lepidlo v truhlářství, knihvazačství i při výrobě hudebních nástrojů, a také v tradičních technikách zlacení. Dnes se uplatňuje především při restaurování starožitností. Také kopyta mohou být okrajově využívána při výrobě želatiny a klihu, častěji se však zpracovávají na rohovinovou moučku používanou jako hnojivo. Podobně se nakládá i s dalším vedlejším jatečním produktem – krví, která v podobě krevní moučky slouží jako cenný zdroj živin pro zahradní rostliny.  

Kosti, respektive kostní popel (primárně ze skotu, v menší míře ale i z prasat), jsou základní surovinou při výrobě luxusního kostního porcelánu. Tento typ porcelánu, původem z Anglie, vyniká mimořádnou bělostí, jemností, leskem a zároveň vysokou pevností. Typická je pro něj i částečná průsvitnost. Zhotovují se z něj především slavnostní jídelní soupravy a čajové či kávové servisy.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Využití štětin

Z prasečích štětin se vyrábějí primárně malířské a natěračské štětce. Mají však i méně známé využití: hydrolýzou prasečích štětin (a také lidských vlasů a ptačího peří) se získává aminokyselina L-cystein. Ta se v potravinářství používá jako látka zlepšující vlastnosti mouky. Dříve byla široce rozšířená napříč pekařskými výrobky, dnes se s ní v důsledku negativní publicity setkáváme méně často nebo je ve složení uvedena obecněji jako „látka zlepšující mouku“. Někteří výrobci ji však stále přidávají například do vánoček, bagetek, vek či tortil.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková (vlevo), ChatGPT (vpravo)

Medicína

Prasata mají zásadní význam rovněž v medicíně a biomedicínském výzkumu. Využívají se při vývoji a ověřování nových léčebných postupů, operačních technik i diagnostických metod. Slouží jako model pro studium lidských onemocnění, například obezity, diabetu nebo vysokého krevního tlaku. Z prasečích střev se získává heparin, látka používaná ke snižování srážlivosti krve, a prasečí srdeční chlopně se využívají jako biologické náhrady těch lidských. Kůže prasat se speciálním způsobem upravuje a takto vzniklá bezbuněčná sterilní „xenodermis“ se užívá jako dočasný biokompatibilní kryt při léčbě popálenin či bércových vředů.

Prasečí orgány jsou navíc velikostí i funkcí velmi blízké lidským, což z prasat činí klíčového kandidáta pro řešení nedostatku orgánů k transplantacím. Orgány geneticky upravených prasat mají nižší riziko, že budou lidským tělem odmítnuty, a již byly úspěšně provedeny experimentální transplantace (například ledvin či srdce) lidským pacientům. 

Ilustrace: ChatGPT 

Příklady plemen

Známe stovky plemen prasat, od malých přes kudrnatá až po tučná. Předkem všech je prase divoké.

Prase vietnamské je tradiční vietnamské tučné plemeno, dříve široce rozšířené v drobných venkovských chovech. Je to černé prase s vrásčitou tváří, prohnutým hřbetem a výrazně povislým břichem, sahajícím téměř k zemi. Roste sice pomalu (ve věku jednoho roku dosahuje hmotnosti kolem 40 kg), ale jeho sádlo bývalo ceněno pro chuť i relativně příznivé složení mastných kyselin. V minulosti byla vietnamská prasata oblíbená i v Česku a ještě koncem 60. let 20. století jich ve Vietnamu žily přibližně dva miliony. Dnes se však toto plemeno ocitlo na pokraji vyhynutí. V 80. letech byla totiž vietnamská prasata masivně křížena se západními plemeny ve snaze zvýšit jejich užitkovost – a čistokrevní jedinci z chovů postupně vymizeli. Ve Vietnamu proto probíhají vládní programy obnovy tohoto plemene, řazeného mezi chráněné genetické zdroje. Tyto snahy však komplikují problémy spojené s úzkou příbuzenskou plemenitbou, protože k dispozici zůstalo jen velmi málo vhodných zvířat.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Prase přeštické černostrakaté pochází ze západních Čech a patří mezi plemena chráněná jako genetické zdroje. Roste pomaleji než moderní plemena určená pro intenzivní masnou produkci a má mnohem vyšší podíl tuku, ale tuto „neekonomičnost“ vyvažuje mimořádně oceňovanou chutí masa, které je křehké a šťavnaté. Navíc je to plemeno nenáročné a otužilé, odolné vůči chorobám i stresu. Jeho typickým zbarvením je černé s širokým bílým pásem přes plece a hřbet. Hmotnost se obvykle pohybuje od 260 do 280 kg, výjimečně však mohou někteří jedinci dorůst až téměř 400 kg.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Prase mangalica zaujme na první pohled svou kudrnatou srstí. Pochází z Maďarska a dnes je čím dál oblíbenější zejména na ekofarmách, kde se chová celoročně venku na pastvě. Jde o velké plemeno – výjimkou nejsou ani jedinci o hmotnosti kolem 500 kg. Má velmi tučné maso, ze kterého se tradičně vyráběly uzeniny, například uherský salám, a získává se z něj kvalitní špek a slanina. Také u tohoto plemene se často uvádí příznivější složení mastných kyselin v tuku, takže jeho konzumace nezvyšuje hladinu cholesterolu v krvi. Zajímavostí je, že selata se rodí pruhovaná, podobně jako u prasete divokého.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Prase göttingenské bylo vyšlechtěno ve druhé polovině 20. století na univerzitě v německém Göttingenu jako laboratorní zvíře. Jde o nejmenší plemeno v Evropě a jedno z nejmenších na světě: dospělá zvířata váží přibližně 35 až 55 kg. V biomedicínském výzkumu se uplatňuje i dnes, kromě toho však našlo využití také jako netradiční domácí mazlíček. Nejčastěji bývá bílé nebo černě skvrnité, může ale mít i jiné barvy.

Ilustrace: Ivana Hanzlíková