Tajemství vlny

Lamy alpaky v pražské zoo. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Od ovcí až po králíky 

Z vlny se dá vyrobit nejen pletené oblečení, ale také klobouky, kabáty, saka, teplé ponožky, vložky do bot, přikrývky i koberce. A dokonce se používá jako izolace do domů či letadel nebo jako hnojivo!

Nejběžnější je vlna ovčí. Zpracovat se ale dá i srst jiných zvířat, třeba koz, angorských králíků, lam nebo velbloudů. A majitelé dlouhosrstých psů si mohou nechat upříst klubíčko vlny z vyčesané srsti svého chlupatého kamaráda…

Ukázky výrobků z vlny. Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Ovce

Ze všech druhů vln je ovčí vlna nejběžnější. Zároveň patří k nejstarším spřádacím materiálům na světě: vlněné textilie lidé vyráběli s jistotou už před osmi tisíci lety. Většina ovčí vlny dnes pochází z Číny a Austrálie, k významným producentům ale patří také Nový Zéland, Jihoafrická republika či Argentina.

Existují různé typy ovčí vlny a každá se hodí na něco jiného. Nejjemnější ze všech je merino, která na rozdíl od jiných typů ovčí vlny neškrábe. Využívá se například na výrobu funkčního sportovního oblečení – oproti syntetickému totiž nestudí, ani když se propotí. Navíc nepohlcuje pachy, je odolná vůči nečistotám a dobře izoluje teplo. Má ale kratší životnost.

Většina ostatních druhů ovčí vlny je „kousavá“, při nevhodné péči se sráží a má sklony plstnatět. Přesto mají mnohostranné využití. Plstnatění totiž může být i výhodou: právě díky němu lze z ovčí vlny vyrábět plstěné klobouky, tradiční lesnické či armádní stejnokroje, filcové vložky do bot, sukna na kulečníkové stoly, plstěné pásy k izolaci vodovodních trubek a také dnes tolik oblíbené plstěné dekorace. Ovčí vlna je použitelná i jako ekologická přírodní izolace, která se uplatní při zateplování fasád, podlah i stropů a hodí se do zvýšených vlhkostních podmínek, protože neplesniví a je propustnější pro vodní páru než polystyren. Dá se také zpracovat peletováním na granule přírodního hnojiva pro rostliny. A ještě jedno překvapivé využití ovčí vlna má: hydrolýzou se z ní získává keratin, jenž se přidává do vlasové kosmetiky, například do šamponů, jako posilující prvek, který pomáhá vlasy chránit před třepením konečků a lámavostí.

Ovce merino. Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Kozy

V Česku se sice dlouhosrsté kozy běžně nechovaly, ve světě však existují plemena, která mají dlouhou, nebo dokonce kudrnatou srst podobně jako ovce. Oděvy z ní jsou měkké, lehounké, a přesto hřejivé.

Z kudrnatých angorských koz, pocházejících z turecké Anatolie a dnes chovaných hlavně v Jihoafrické republice, se každoročním ostříháním a zpracováním získá z každého jedince tři až šest kilogramů mohéru. Tento odolný a nežmolkující materiál je oblíbený při výrobě svetrů, krajkových topů i čepic. Je elastický, prodyšný, dobře se barví, vyniká výrazným leskem, nesráží se a neabsorbuje pachy, takže ho není potřeba tak často prát.

Z dlouhosrstých kašmírských koz, žijících od Nepálu přes Čínu až po Mongolsko a dnes hojně také v severní Austrálii, se vyčesáním chlupů podsady nebo jejich sběrem během jarního línání získává hebký kašmír. Je ho ale málo, z každé kozy nanejvýš čtvrt až půl kilogramu za rok, proto je velmi drahý. Kašmírské kozy nejsou jedním plemenem, ale spíše různorodou skupinou, v níž se jedinci postupně přizpůsobili podmínkám míst, v nichž žijí. Z kašmíru se vyrábí hlavně luxusní svetry a pašmíny, jak se říká kašmírovým šálám. Na běžně velký kašmírový svetr je přitom potřeba vlna ze tří až pěti koz!

Angorská koza (vlevo) a kašmírská koza (vpravo). Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Králíci

Už naše prababičky chovaly běžně dlouhosrsté angorské králíky, jejichž ostříháním se získává nejjemnější vlna vůbec – angora. Dnes pochází většina angory z velkochovů v Číně. Oblečení, které se z ní plete, ovšem pouští chlupy, má sklon srážet se při praní a snadno elektrizuje, takže kolem sebe tvoří jakési halo. Proto se samotná angorská vlna na oblečení používá málokdy, běžnější je jako příměs k ovčí vlně.

Angorský králík. Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Lamy alpaky

Jejich každoročním ostříháním se získává alpaková vlna, přičemž jedna alpaka vyprodukuje průměrně tři až pět kilogramů vlny ročně. Je to nesmírně jemná a měkká vlna, podobná kašmíru. Protože „nekouše“, mohou se z ní vyrábět i látky, které přicházejí do přímého styku s kůží. Její velkou výhodou je, že netvoří žmolky a je vodoodpudivá: když se třeba čalouněný potah z alpakové vlny polije, vlhkost zůstane na povrchu, odkud ji lze odsát. Zajímavostí je, že alpaková vlna umí nejen hřát, ale také chránit před přílišným horkem, proto se výrobky z ní dají nosit po celý rok. A protože není náchylná k pohlcování pachů, oděvy z ní není třeba tak často prát – stačí je vyvětrat. Jednu nevýhodu ovšem alpaková vlna přeci jen má: mokrá snadno mění tvar, proto se alpakové textilie musí prát v ruce, nesmí se ždímat a při sušení je potřeba postupovat opatrně, aby se nevytahaly.

Lama alpaka. Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Velbloudi

Ze srsti velbloudů dvouhrbých domácích, sbírané během línání, se vyrábí velbloudí vlna, přičemž z jednoho zvířete lze získat až pět kilogramů. Tato vlna patří k nejdražším textilním surovinám na světě. Je jemná, měkká a mnohem lehčí než vlna ovcí. Stejně jako alpaková vlna nejen hřeje v zimě, ale také chrání před horkem v létě. A protože je nesmírně prodyšná, lidé se v ní nepotí.

Velbloud dvouhrbý domácí. Ilustrace: Ivana Hanzlíková
 

Stříž a další zpracování 

Ovce chované na vlnu se musí pravidelně (někdy i vícekrát za rok) stříhat, jinak jim srst přeroste a je pro ně těžká. Některá specializovaná plemena mohou poskytnout až 18 kilogramů vlny ročně! Schopný střihač zvládne ovci strojkem ostříhat za dvě až tři minuty. Ručně speciálními nůžkami trvá stříhání neboli stříž déle – od deseti do čtyřiceti minut, podle šikovnosti střihače. Výhodou ale může být, že zvířata při tomto postupu nejsou stříhaná tolik nakrátko, takže jim zůstane alespoň částečná ochrana před nepřízní počasí.

Ostříhaná srst drží pohromadě jako jeden velký „kobereček“ a nazývá se rouno. Nejlepší rouno je na lopatkách a na bocích, naopak vlna z břicha a ocasu je nejméně kvalitní – krátká, hrubší a často hodně znečištěná.

Stříhání ovce strojkem. Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Po ostříhání je vlnu potřeba roztřídit podle jakosti, vyprat a jemně usušit. Klíčové je, aby se během praní ani sušení prudce neměnily teploty, jinak vlna zplstnatí. Usušená vlna dále podstupuje proces rozvolnění na jednotlivé pramínky s pomocí ostrých kovových hrotů – česání (kramplování) nebo mykání. Během něj se zároveň zbaví případných posledních zbytků slámy a jiných hrubých nečistot.

Mykáním se obvykle zpracovávají kratší, méně hodnotná vlákna. Rozvolněním a navrstvením na mykacím stroji vzniká pavučinka vlněného namykaného rouna. Pokud je vlna určená k výrobě přikrývky, proces zpracování je zde téměř u konce; rouno se v šicí dílně už jen vloží mezi povrchové tkaniny a přikrývka se prošije a dokončí. Pokud však má z vlny vzniknout klubíčko příze, je potřeba ji ještě upříst.

Tradičně se ke spřádání používala vřetena a přeslice nebo o něco modernější kolovraty, dnes se vlákna zpracovávají průmyslově na spřádacích strojích v přádelnách. Mykaná příze je „chlupatější“, nadýchanější a hřejivější než příze česaná a má v sobě různé nerovnoměrnosti a uzlíky. Používá se buď k ručnímu pletení, nebo se dále zpracovává tkaním na tkalcovském stavu. Finálním produktem pak jsou koberce či tkaniny jako tvíd, flanel nebo flauš.

Tvídový oblek vyrobený za využití mykané příze. Ilustrace: Ivana Hanzlíková

Česaná příze se vyrábí z kvalitnějších, delších vláken (ta kratší jsou během procesu česání odstraněna). Protože při česání dochází zároveň k narovnání a uspořádání vláken, je vzniklá příze pevnější, hladší a lesklejší než příze mykaná a lépe odolává žmolkovatění. Oproti mykané ale tolik nehřeje. Na pletené oblečení se příliš nepoužívá, uplatnění však nachází při výrobě elegantních tkanin na pánské obleky či smokingy, a to včetně takových, které lze nosit v tropech.