Oslava druhých narozenin Moji - 16. 12. 2006

V sobotu 16.12. jsme měli velký den - slavili jsme společně s našimi hosty a návštěvníky druhé narozeniny gorilky Moji.

Program byl bohatý a začínal už v 10.30 v přednáškovém sále setkáním s ošetřovatelem goril, Markem Ždánským, který zde zajímavě vyprávěl o gorilí skupině, o svých afrických cestách za gorilami, o příchodu gorilího samce Richarda, a samozřejmě - hlavně o Moje. Proběhla zde autogramiáda půvabné fotografické knížky "Moja, příběh gorilí slečny", kterou s Markovým textem a krásnými snímky Pavla Potkányho vydalo ve spolupráci se zoo nakladatelství Argo. Beseda a autogramiáda se pak opakovaly ještě jednou v 15.00 hodin.

V přednáškovém sále se také po celý den promítaly filmové záběry goril (naše vlastní i z natáčení "Odhalených") a návštěvníci mohli rovněž shlédnout fotografickou výstavu "Z rodinného alba gorilky Moji".

Vlastní oslava se odehrála od 12 hodin před pavilonem goril. O dobrou atmosféru se postarali bubeníci a kejklíři z "Wagabundus collective", kteří bavili návštěvníky před i po slavnostním aktu. Trojlístek gratulantů tvořili Jaroslav Svěcený, Kateřina Brožová a Ester Kočičková, která opět nezklamala a rozesmála celé auditorium svou vtipnou moravskou "palidovkou" neboli mystifikací, přehranou z malého magnetofonu - Ester nám tento text věnovala:

Povídajú ľudé z vesnice / že máš nožky jako opice / Povídajú ženské ze sila / že si pěkná jako gorila! / Nedbám na to, hoja / frajárečko moja / Baladria hoja / ty si celá Moja! / Že si celá moja, ej / zanechám i zboja, ej / A že jsem tvůj galán / olůpem ti banán! Ej!

Pan ředitel v roli moderátora obstaral rozhovory se všemi třemi hosty, včetně rozhovoru s Markem Ždánským, který převzal dary pro Moju - od Jaroslava Svěceného CD s klasickou hudbou, od Kateřiny Brožové a její dcerky kytici mrkví, ovoce a plyšáka, od Ester Kočičkové kromě písně plyšovou opičku. Po přípitku se hosté spolu s novináři přemístili do pavilonu, kde čekalo na gorily překvapení - figuríny ošetřovatelů oblečené do jejich autentických pracovních uniforem s obličejem, tvořeným fotografií toho kterého ošetřovatele goril, s kapsami naditými pamlsky, které mají gorily rády. Čekali jsme, že to bude otázka vteřin, než zvířata figuríny rozcupují na kousky. Gorily však obezřetně oblézali své "ošetřovatele" a jako správné kapsářky, šacovali kapsy a všechny záhyby, kam jsme před tím schovali jejich dobroty. Pouze Richard se ostentativně držel stranou a pozoroval vše z povzdálí. Inu, neustoupí přeci jen tak snadno ze svých pozic zdravého konzervatizmu...