Nová generace nefil v Zoo Praha

Nefila senegalská ve své silné, odolné a pružné síti ve viváriu v Rezervaci Dja. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Když se řekne Rezervace Dja v Zoo Praha, vybaví se téměř každému vzácná a oblíbená dvojice mláďat goril, zábavná hopkající mláďata gueréz a některým také roztomilá ušatá mláďata talapoinů. Ti všichni jistě stojí za pozornost, v Dja je však k vidění i jiná rarita – v jednom z velkých vivárií na vrcholku schodiště u expozice goril můžete spatřit kolonii nefil senegalských, obřích pavouků tkajících unikátní sítě.

Tyto svislé nepravidelné sítě mohou dosahovat průměru okolo 1,5 až 2 metrů a vzhledem i způsobem tkaní se podobají sítím křižáků. Pavučina je tvořena žlutými vlákny, která ve slunečním světle zlatě září. Některá jsou lepivá a jiná ne. Jsou natolik silná, že se v nich občas zachytí i drobní ptáci. Díky mechanické odolnosti spojené s velkou pružností jsou vlákna produkovaná nefilami předmětem výzkumu za účelem výroby nových odolných materiálů použitelných v mnoha technologických odvětvích.

Letos se nám v Zoo Praha opět podařilo docílit odchovu další generace nefil senegalských! Pojďme se na něj podívat „pod lupou“ prostřednictvím unikátních makrofotografií.

Kokon s vajíčky uvnitř a s vylíhnutými nymfami v jeho okolí v chovatelském zázemí. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

V kokonu bývají zpravidla vyšší desítky až nižší stovky vajec, jež jsou chráněna několika vrstvami pavučiny. Jejich vývoj trvá zhruba dva až tři měsíce a po opuštění kokonu jsou mláďata velice drobná. Časem z nich však vyrostou největší síťoví pavouci, kteří jsou schopni ulovit i drobné ptáky.

Miniaturní, jen asi 2–3 mm velká mláďata, opouštějí kokon ve stádiu nymfy. V tomto stavu ještě nepřijímají potravu, avšak záhy dochází k prvnímu svleku, a poté jsou již připravena začít lovit drobný hmyz. Na detailní makrofotografii níže jsou zachycena již svlečená mláďata, která budou brzy schopná začít lovit svou první potravu, v tomto případě mušky octomilky.

Mláďata nefily senegalské po svém prvním svleku. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Mimořádně zajímavým zjištěním při odchovu těchto nefil bylo, že mláďata opouštějí kokon ve vlnách – jednotlivé skupinky mláďat tak mohou mít mezi sebou rozestup až několik týdnů. Kontrolovaným chovem jsme zjistili, že mláďata, která opouštějí kokon jako první, jsou takřka vždy samice. Ty jsou v dospělosti mnohonásobně větší než samci a patří k největším pavoukům, kteří staví pavučinové sítě. Když tedy z kokonu vylézají poslední opozdilci, mezi nimiž drtivě převládají samci, předchozí skupiny samičích mláďat už mají velký náskok v růstu. Díky tomuto mechanismu probíhá dospívání potomstva synchronizovaně, což nefilám může napomoci při kolonizaci nových území.

Mláďata nefil opouštějí kokon fázově, vždy po skupinách s rozestupy až několika týdnů. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Dospělý pár nefil senegalských na fotografii níže názorně ukazuje výraznou pohlavní dvojtvárnost těchto pavouků. Vedle velkých a barevných samic vypadají malí a nevýrazní samci skoro jako jiný druh. Nefily jsou schopné žít ve velkých koloniích, což můžete pozorovat v jejich expozici v teráriu v pavilonu Rezervace Dja.

Pár nefil senegalských, drobný samec se nachází nad zadním párem nohou mohutné výrazně zbarevné samice. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha