Vombatí samice Winkleigh trénuje na speciální vyšetření

Winkleigh je oproti Cooperovi méně důvěřivá, a tak je v jejím případě trénink na základě pozitivní motivace během na delší trať. Foto Oliver Le Que, Zoo Praha

„Když Winkleigh letos v dubnu přišla do Prahy, byla oproti samci Cooperovi dost plachá. Trpělivým přístupem se nám povedlo získat si její důvěru a spolupracovat. Nejvíc v klidu je, když žere. Na hrazdičku ji proto lákáme na oblíbenou pochoutku vombatů – na batáty – a břicho ukazuje stále ochotněji,“ říká chovatel David Vala.

Čtyřletá Winkleigh a tříletý Cooper tvoří první pár svého druhu v Česku. Zatímco Cooper přicestoval ze zoo v německém Hannoveru, Winkleigh získala pražská zoo přímo z Tasmánie, kde se narodila v Trowunna Wildlife Sanctuary. Při jejich jarním seznamování nechyběly kousance, cenění zubů i hlasité výskání. Dnes už spí bok po boku a proběhly i pokusy o páření. I proto je trénink na hrazdičce žádoucí.

„Pokud by Winkleigh zabřezla, je možné, že o drobném mláděti se dozvíme až po porodu ve chvíli, kdy bude ve vaku. Jako u všech vačnatců je totiž i březost vombatů velmi krátká, trvá zhruba 20 až 30 dní. Na rozdíl od samice luskouna, kdy nám hrazdička usnadnila vyšetření ultrazvukem, v případě Winkleigh trénujeme proto spíš kvůli prohmatání břicha,“ uvádí kurátor savců Pavel Brandl.

Návštěvníci Zoo Praha naleznou vombaty obecné v expozičním celku australské a tasmánské fauny Darwinův kráter v dolní části areálu. Nejaktivnější bývají kolem 14. hodiny, kdy dostávají odpolední krmení.

Winkleigh zvládá trénink na vyšetření každým dnem o něco lépe, byť se zatím zadníma nohama zdráhá vstoupit na plošinu pod hrazdičkou. Důležité ale je, že chovatelé již dosáhnou na její břicho. Foto Oliver Le Que, Zoo Praha