Webová výstava: Převaláci na Dívčích hradech

Foto: Vojta Herout

Převaláci na Dívčích hradech

Kousek divočiny v metropoli 

Námět: Miroslav Bobek

Autor výstavy: Andran Abramjan

Autoři fotografií:
Petr Hamerník, Miroslav Bobek,
Marek Vojtíšek, Pavel Krásenský, Martin Hrazdíra, Andran Abramjan,
Martin Černý, Martin Pelánek, VOJTa Herout

Grafická úprava: Marek Václavík, Štěpán Kotrba

Vernisáž výstavy proběhla 6. srpna 2021 v Zoo Praha

 

Léto 2017. Jednotvárné pole na Dívčích hradech v Praze-Radlicích zdobí makety koní Převalského, druhu, který Zoo Praha úspěšně chová a pomáhá vracet do jeho mongolské domoviny, kde byl kdysi vyhuben. Zahajuje se zde projekt, jehož cílem není pouze „oživit“ papírové koně na travnaté pláni, ale díky jejich pastvě přivést zpět původní stepní flóru a faunu.
Foto: Petr Hamerník

 

Rozestavěný plot vytyčuje budoucí výběh a uzavírá do něj dva ze tří „remízků“ (jeden mimo záběr). Jde ve skutečnosti o zbytky německé protiletadlové obrany z 2. světové války. Však také Dívčí hrady byly odedávna strategickou lokalitou. Podle legendy o dívčí válce si ženy vybudovaly hradiště zde, naproti Vyšehradu, kde se naopak opevnili muži.
Foto: Martin Hrazdíra

 

Xicara (třetí zleva), Khamiina (druhá zprava) a Lana (na konci řady za Khamiinou) jsou tři ze čtyř klisen, které se přestěhují na Dívčí hrady. Zatím se však prohánějí se svým stádem v Chovné a aklimatizační stanici v Dolním Dobřejově. Místní klima, kvůli němuž se oblasti přezdívá Česká Sibiř, je pro „převaláky“ ideální. Odtud jsou také transportováni do Mongolska.
Foto: Miroslav Bobek

 

Poté, co bylo dokončeno zázemí, vyhlídky s informačním systémem a všechny bezpečnostní prvky, byl 19. dubna 2021 areál konečně připraven uvítat čtveřici klisen. Zástupci médii sledují dění z velké vyhlídky, zatímco osm mužů přesouvá půltunový box s koněm. Celá akce přesunu koní z Dolního Dobřejova na Dívčí hrady zabrala pět hodin.
Foto: Miroslav Bobek

 

Khamiina se vydává vstříc novému prostředí. Na cestě z více než 80 km vzdáleného Dolního Dobřejova byli koně pod dozorem veterináře, který na třech kontrolních zastávkách průběžně dohlížel na jejich stav. Když probíhají transporty do Mongolska, stráví koně na cestě až 36 hodin a převáží je letouny Armády ČR.
Foto: Miroslav Bobek

 

Celá skupina pohromadě. Zleva Khamiina, Lana, Gruhne a Xicara. Lana a Gruhne si vzájemně pečují o srst, což je chování sloužící k utužení přátelských vztahů. Koně Převalského vytvářejí harémy sestávající z jednoho dospělého hřebce, dospělých klisen a hříbat. Stádo ovšem nevede hřebec, ale dominantní klisna. Ta rozhoduje o pohybu stáda a směru pastvy. V této skupině jí je Lana.
Foto: Petr Hamerník

 

Letecký snímek zachycuje pohled na výběh koní od severovýchodu. Areál má rozlohu téměř dvacet hektarů a kromě samotné pastviny je v něm několik ohrazených ploch s výsadbou původních stromů a keřů. V pravé části snímku lze vidět tři zarostlé ostrůvky – zbytky německých postů. Jižní okraj náhorní plošiny (vlevo nahoře) se svažuje do Prokopského údolí.
Foto: Miroslav Bobek

 

Koně sice mají dostatek pastvy, ale přesto dostávají jednou denně doplňkové granulované krmivo. Díky tomu se také učí chodit na manipulační dvorky, kde může v případě potřeby proběhnout veterinární ošetření. Ve výběhu je od hlavního plotu odděluje ještě vnitřní hrazení, aby nedocházelo k nežádoucímu krmení ze strany návštěvníků. Nevhodná strava může koně i zabít.
Foto: Petr Hamerník

 

Návštěvníci mohou pozorovat koně ze tří bezbariérových vyhlídek, z nichž jedna je vyvýšená, čímž poskytuje ojedinělý pohled nejen na samotné stádo, ale také na panorama Prahy. V čele skupiny běží čtyřletá klisna Gruhne, narozená v Belgii. Lana a Khamiina pocházejí ze zoo v Kolíně nad Rýnem a z Tierparku Berlín. Xicara (v popředí vpravo) se jako jediná narodila v Zoo Praha.
Foto: Petr Hamerník

 

Dívčí hrady se nacházejí na okraji Prokopského údolí, které tvoří nejzazší výběžek Českého krasu. Ten je významný především výskytem xerotermních (sucho- a teplomilných) druhů flóry a fauny. Řada z nich však z mnoha míst naší krajiny vymizela, zejména v důsledku zarůstání pastvin a stepí. Ve výběhu koní by však mohly některé z těchto druhů časem znovu nalézt útočiště.
Foto: Andran Abramjan

 

Vřetenuška pozdní (Zygaena laeta) se dříve vyskytovala na většině vhodných lokalit v ČR, dnes však žije jen v nejteplejších částech Čech a Moravy. Zde sedí na živné rostlině svých housenek, máčce ladní (Eryngium campestre). Ta je významnou nektaronosnou bylinou a patří mezi takzvané stepní běžce – uschlou část rostliny žene vítr po zemi, přičemž z ní vypadávají semena.
Foto: Marek Vojtíšek

Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) je středoevropským endemitem rozšířeným kromě Česka i na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a Německu. U nás je silně ohrožený zarůstáním sušších otevřených stanovišť. Spásané stepní lokality mu tedy svědčí. V ČR má podobně jako řada dalších teplomilných druhů dvě ohniska výskytu: teplé oblasti Čech a jižní Moravu.
Foto: Pavel Krásenský

 

Noční motýli lišajové pryšcoví (Hyles euphorbiae) jsou druhem suchých a teplých stanovišť. Ještě ve 20. století bývali poměrně hojní. Obrat k průmyslovému zemědělství však jejich stavy snížil natolik, že jsou dnes uváděni v Červeném seznamu ČR jako ohrožený druh. Housenky (na snímku) mají výrazné varovné zbarvení – živí se jedovatými pryšci, a samy jsou proto jedovaté.
Foto: Marek Vojtíšek

 

I když se koně živí také výhonky dřevin, čímž zabraňují zarůstání stepi, je jejich hlavní potravou tráva. Jejím spásáním podporují rozrůstání kvetoucích bylin, které pak lákají četný hmyz a ten zas ptáky a další obratlovce. Na velké býložravce je tak přímo i nepřímo vázána celá řada druhů. V tomto případě kavka, která ze zad Xicary sbírá materiál na vystlání hnízda.
Foto: Petr Hamerník

 

Z ptáků otevřené krajiny lze na Dívčích hradech pozorovat například koroptve polní (Perdix perdix) či skřivany polní (Alauda arvensis). Řada druhů se zde zastaví během tahu a někteří se zdrží i déle, například bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) – na fotografii. Dříve to byl celkem běžný druh sušších, kamenitých míst, který ustoupil v důsledku nedostatku hnízdních příležitostí. V Praze hnízdí jen občas.
Foto: Martin Pelánek

 

Ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius), vzdálený příbuzný mravkolvů, patří k velkým vzácnostem naší přírody. V ČR se vyskytuje jen lokálně v Českém krasu a na jižní Moravě. Při troše štěstí na něj narazíme i v Prokopském údolí. Za slunečných dní poletuje nad stepí či lesostepí a ve vzduchu probíhají také jeho námluvy či lov kořisti. Je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy.
Foto: Martin Černý

 

Modrásci patří k motýlům s fascinujícími ekologickými vazbami. Housenky mnoha druhů vylučují látky imitující pach mravenčích larev. Mravenci je tedy mohou odnést do mraveniště, kde motýl v bezpečí dokončí svůj vývoj. Na snímku modrásek vičencový (Polyommatus thersites), který v Praze před lety vyhynul a nedávno byl opětovně vysazen na Dívčích hradech.
Foto: Marek Vojtíšek

 

Pankrácké věže na protějším břehu Vltavy tvoří zejména při rozbřesku impozantní kulisu, která v kombinaci s koňmi evokuje střet přírody s civilizací. Dá se říct, že výjev ve zkratce shrnuje osud koní Převalského, které lidé v jejich domovině nejdřív vyhubili a nyní se je snaží opět navrátit. Je to dlouhá cesta a jednou ze zastávek na ní mohou být i Dívčí hrady.
Foto: Vojta Herout