Návrat divokých koní

Již pětkrát přepravovaly armádní letouny CASA koně Převalského na západ Mongolska. Čelili jsme přitom úředním komplikacím, modlili se, aby nerozmokla přistávací dráha v Gobi, opravovali auta, chladili bedny s koňmi a hledali nejlépe sjízdné cesty. Osmnáct klisen a jeden hřebec koně Převalského se ve zdraví dostali do své původní domoviny a stali se rodiči řady potomků. Počet „převaláků“ ve zvláště chráněné oblasti Gobi B se i díky tomu již loni vrátil k číslu, na kterém byl před smrtící zimou 2009/2010, a nyní jej již značně převyšuje.  Dosahuje téměř sto šedesáti jedinců.

Dnes odstartujeme z Kbel pošesté. Ale tentokrát nejenže chceme do Gobi přepravit čtyři koně Převalského z evropských zoologických zahrad, nýbrž také čtyři jedince z národního parku Chustaj. Půjde tedy o zdvojený Návrat divokých koní.

V Chustaji, který leží poblíž mongolské metropole Ulánbátaru, žije již asi čtyři sta koní Převalského, což je možná až příliš. Navíc jde o oblast, kam historický areál tohoto divokého koně nezasahoval. Je proto logické pokusit se odtud alespoň několik „převaláků“ dopravit do jejich stoprocentně domovské Gobi. To ale jinak než letecky není možné.

Myšlenka na zdvojený transport – z Evropy a pak uvnitř Mongolska – je stará víc než čtyři roky a sněhová vánice byla na cestě k její realizaci ze všech komplikací ta nejmenší. Bylo nutné jednat postupně s více mongolskými ministry, se dvěma řediteli národního parku, řešit mnoho logistických obtíží – a pak také vystavět ohradu a pochytat do ní „převaláky“ určené k přepravě do Gobi.  Jenom to, co jsem zmínil za pomlčkou, by přitom vydalo na román.

Máme toho velmi mnoho za sebou – a přitom je ještě všechno před námi. Dnes odpoledne vylétáme. Držte nám, prosím, palce!