Za profesorem Jiřím Jandou

Prof. Janda, foto (c) Archiv Zoo Praha

Osobnost prof. Jiřího Jandy si však zaslouží, aby se čtenáři s tímto význačným zoologem podrobněji seznámili.

V předvečer 60. výročí úmrtí prof. Jiřího Jandy, 24. srpna 1998 položil na jeho hrob v Praze na Olšanech kytici současný ředitel pražské zoologické zahrady PhDr. Petr Fejk. O den později položil kytici k jeho pamětnímu reliéfu na zdi hlavní budovy pražské zoo bývalý ředitel prof. RNDr. Zdeněk Veselovský, DrSc.,který zastával funkci ředitele od roku 1959 až do roku 1988.

Profesor Jiří Janda se narodil 24. dubna 1865 v Praze 3 u sv. Tomáše. Jeho otec byl tajemníkem Zemského výboru a byl známý jako spisovatel, básník a romanopisec Bohumil Janda – Cidlinský. Po něm zdědil prof. J. Janda literární schopnosti, které později dokonale využil ve svých publikacích. Po svém otci byl i básnicky založený a patřil k vynikajícím vypravěčům. Měl velkou lásku k přírodě a dovedl mistrně stylizovat své postřehy ze života zvířat, především ptáků. K opeřencům měl obzvláště vřelý vztah. Už jako devítiletý hoch si od svého otce vyprosil, aby mu koupil čížka a stehlíka. O oba ptáčky se malý hoch pečlivě staral. /V té době prodávali ptáčníci prakticky bez omezení drobné pěvce pro chov v klecích.

O rok později, když bylo Jiřímu Jandovi 10 let, jeho otec ve věku pouhých 44 let zemřel. Během těžké otcovy nemoci žila rodina Jandova celý rok v Poděbradech u dědečka, otce matčina. Dědeček byl milovníkem zvířat a choval v domácnosti řadu zpěvných ptáků, kočky, psy a pár koní. Pobyt u dědečka zanechal na životě Jiřího Jandy trvalou lásku k přírodě. Tady poprvé poslouchal mladý hoch kouzelný tlukot slavíka a hlasy dalších druhů ptáků při pravidelných vycházkách do nádherné polabské krajiny, kde se vyskytovalo mnoho vzácných živočichů.

Po smrti otce se Jiří Janda vrátil do Prahy, kde navštěvoval zprvu akademické gymnázium, posléze novoměstské gymnázium, kde také složil v roce 1884 maturitu. Láska k přírodě přivedla Jiřího Jandu na filosofickou fakultu v Praze, kde v letech 1884 – 1889 studoval přírodní vědy. V letech 1887 – 1888 však navštěvoval universitu ve Štýrském Hradci. Na pražské universitě studoval zoologii u profesora Antonína Friče, který patřil k význačným ornitologům, a který také přispěl značnou měrou k dalšímu zaměření ve vývoji Jiřího Jandy. Rovněž však působil u profesora Františka Vejdovského, kterého byl žákem, později, v roce 1892 a 1893 jeho prvním demonstrátorem a asistentem. Tehdy se u profesora Vejdovského Jiří Janda zabýval strunovci (Gordiidee), o nichž vydal 3 práce, ale také se věnoval studiu pavouků. V těch dobách se na univerzitě hlavní směr činnosti zaměřoval na bezobratlé živočichy. Ale tento obor Jiřího Jandu nezaujal a sám se vyjádřil že „tato oficiální zoologická věda se zabývá jen mrtvými živočichy, a nepozoruje jejich život a nedbá krás živé přírody. „ Proto také opustil Vejdovského ústav, bylo to v roce 1893, a odešel učit na Moravu. Působil nejdříve jako profesor na gymnáziu v Uherském Hradišti, poté v Kroměříži, ve Valašském Meziříčí a nakonec i v Brně. V té době, v letech 1893 – 1904 se věnoval studiu ornitologie. Vydal také řadu ornitologických publikací, drobnějších i rozsáhlejších knižních. Je to například „Užitečné ptactvo našeho domova (1898)“ a zvláště pak „Atlas ptactva středoevropského (1902)“, který se dočkal II. vydání v roce 1929 a patří dodnes k pokladům naší ornitologie. Vydal rovněž učebnici zoologie, která vyšla v češtině, slovenštině a maďarštině.

V roce 1904 se prof. Jiří Janda vrátil do Prahy, kde učil na reálce v Praze 7., a od roku 1907 pak na akademickém gymnáziu, kde působí až do roku 1926, kdy odchází na odpočinek, do penze.

Prof. Jiří Janda se nadále věnuje publikační činnosti. Uveřejňuje téměř nekonečnou řadu článků v odborných časopisech a v denním tisku a vydává další přírodovědné knihy, především z oboru ornitologie: „Stručná ornitologie všeobecná /1908/“, „O ptačím stěhování 1906/“, „ Přehled zemědělsky důležitého ptactva (1905)“, „Ptačí profily (1911)“ , v roce 1923 pak „ Naše zpěvné ptactvo“ s 200 nádhernými Kleinschmidtovými tabulemi, a mnoho dalších ornitologických publikací. Krátce před vypuknutím světové války začal vydávat velmi obsáhlý čtyřdílný „Velký illustrovaný přírodopis všech tří říší /1912/“, jehož druhé vydání vyšlo pak v roce 1930. I. díl – Savci - Ptáci napsal sám. V letech 1926 – 1930 vydal u Ottů překlad velkého vydání „Brehmova života zvířat“, kdy 4 svazky o ptácích také sám přeložil a doplnil svými poznatky. Mimo vlastní publikační činnosti rediguje „Vědu přírodní“.

Prof. Jiří Janda zastával i řadu významných funkcí a v odborných společnostech a státních institucích. Roku 1919 byl jmenován státním konzervátorem přírodních památek. Z této funkce jednal o zřízení československo-polského tatranského přírodního parku. Mimoto navrhl několik ptačích rezervací v Čechách, na jižní Moravě, na Dunaji i v Tatrách. A vypracoval návrh na všeobecnou ochranu ptáků. Byl předsedou International committee for Bird Protection /mezinárodní společnost pro ochranu ptáků/, čestným členem Šafaříkovy učené společnosti v Bratislavě, dopisujícím členem Office internationl pour la protection de la nature v Bruselu /mezinárodní institut pro ochranu přírody/, čestným členem Wenglein.Bundu a členem Masarykovy akademie práce a předsedou jejího ornitologického ústavu. Jistě nebude bez zajímavosti ocitovat nové jmenování prof. Jiřího Jandy do této funkce: doslovné znění:

Masarykova akademie práce
Praha III.
Vlašská ul. 19 – Lobkovický palác

V Praze dne 4. prosince 1936

Č.j. 2611 – ÚV. – 27

Věc: volba znalcem MAP na dalších 6 let.

Pan Prof. Jiří Janda
Ředitel Zoologické zahrady,

Vážený pane profesore,
Oznamujeme, že Ústřední výbor Masarykovy akademie práce, zřízené zákonem ze dne 29. Ledna 1920 č. 86 sb.z.a.n., zvolil Vás opětně ve smyslu základního řádu MAP:, článek 9. ve své členské schůzi, konané 3. prosince 1936, po návrhu přírodovědeckého a lékařského odboru na dalších 6 let znalcem zmíněného odboru.

Oznamujíce Vám tuto zprávu, těšíme se na další spolupráci, které si vždy vážíme, a poroučíme se

S projevem dokonalé úcty

Prof. Jiří Janda však nezůstává jen u „slov“, ale věnuje se především v ornitologii i praktické činnosti a výchově nových nadšenců. V roce 1928 založil Československou společnost ornitologickou a byl také jejím prvním předsedou. Byl rovněž spoluzakladatelem/27. června 1930/ „Klubu pěstitelů exotického ptactva“ a rovněž v tomto spolku zastával funkci předsedy a to až do 25. ledna 1931, kdy odstoupil z důvodů značné zaneprázdněnosti. Byl však jmenován čestným předsedou a i nadále se zúčastňoval aktivně práce chovatelů exotického ptactva. Sám byl významným chovatelem řady druhů papoušků, zvláště amazoňanů, ale i dalších druhů exotických ptáků, které pravidelně vystavoval na klubových výstavách.

Značné praktické znalosti ve svém oboru získal prof. J. Janda častými studijními cestami do zahraničí. V roce 1903 podnikl dlouhodobou cestu kolem pobřeží poloostrova Koly po Ledovém moři až do Alexandrovska. Procestoval rovněž jižní Rusko až po severní Persii a studoval přírodu i na Korsice, v Alžírsku a Tunisku. Mimoto navštívil téměř všechny zoologické zahrady v hlavních městech Evropy.

Je nesnadné určit ve kterých směrech své činnosti získal prof. J.Janda největší zásluhy, ale jedna z nejdůležitějších jeho „akcí“ bylo založení pražské zoologické zahrady.

Založení zoologické zahrady v Praze byl Jandův sen už od útlého mládí. Za uskutečnění této své touhy bojoval prakticky celý svůj život. Účelnost zoologické zahrady v Praze propagoval v článcích, na přednáškách i v knihách a četných intervencích na „nejvyšších“ místech. Tento plán „nosil“ v hlavě už od svých 19 ti let, kdy se v roce 1884 vrátil z cesty po cizině, kde si prohlédl v hlavních evropských městech zoologické zahrady. Tehdy poprvé se se svými myšlenkami o zřízení zoo v Praze svěřil profesorovi dr. Vilému Kurzovi. Už v té době se objevují v novinách úvahy o zřízení zoologické zahrady, v té době ve Stromovce. Ale všechny snahy se i v dalších letech minuly účinkem.

Až zase v roce 1904 se rozvířila naplno otázka zřízení zoo v Praze. A jedním ze zanícených propagátorů se stává prof. J. Janda. V roce 1906 byl prof. Jiří Janda vyzván tehdejším primátorem Prahy dr. Grošem, aby započal přípravu k zřízení zoologické zahrady na ostrově Štvanici. Pozemek k tomu určený byl však malý a nevyhovoval. Několik let se polemizovalo, až válka definitivně přerušila všechny naděje.

Až zase koncem roku 1919 byl podán návrh v poradním sboru přírodovědecko-matematického Ministerstva školství a národní osvěty, aby ministerstvo samo se chopilo iniciativy k zřízení zoologické zahrady v Praze. Byl jmenován i komitét, který pověřil prof. Jandu, aby se ujal přípravných prací. Bylo vytipováno několik míst. O jednom z nich uvažoval prof. Janda jako o nejvhodnějším a tím bylo území v Praze – Troji. Až ale teprve v roce 1922 se ukazuje území jako „schůdné“, když majitel těchto pozemků v Troji velkostatkář Alois Svoboda je daroval Československému státu s podmínkou, že část území bude sloužit i k vybudování zoologické zahrady.

Na schůzi ministerské rady 29. února 1924 byl schválen návrh, aby těchto pozemků bylo využito pro výstavbu zoo a v první etapě „přiděleno“ něco přes 8 ha. Ale i přes toto usnesení musel prof. Janda nadále úporně „bojoval“ o pražskou zoo proti mnohým překážkám. Konečně 21. Května 1926 se konala v zasedací síni Staroměstské radnice ustavující hromada „Hospodářského, nákupního a stavebního družstva Zoologická zahrada“ za předsednictví prof. Jiřího Jandy, který se také stal prvním předsedou družstva a zastával tuto funkci až do roku 1932.

Konečně se životní sen prof. Jandy splnil. 28. září 1931 byla otevřena pro veřejnost zoologická zahrada v Praze, jejímž prvním ředitelem se stal ve svých 67 letech prof. Jiří Janda.

Ale i po založení a otevření zoo v Praze se musel prof. Janda potýkat s nesčetnými nepochopeními a útoky, kterým však čelil s neúnavností jemu vlastní. Ale to ho zřejmě vyčerpalo a přispělo i k jeho nenadálému skonu 25. srpna 1938 ve 20.30 hod. Ještě ten den odpoledne kolem 16.00 hod. chodil prof. Janda po zahradě. Trpěl těžkou srdeční chorobou.

Články, knížky a úvahy o zoologických zahradách jako například „Zoologická zahrada“ z roku 1924 nebo „ZOO“ z roku 1927 od prof. Jandy jsou dodnes zdrojem poučení a inspirace i pro současné zoology.