Pohledem ředitele

Kdykoli jsme v západním Mongolsku vypouštěli koně Převalského přepravené z Evropy, zažíval jsem pocit zadostiučinění. Jak jinak… Podobný pocit jsem však měl i minulý týden, když jsme se po půlroční přestávce vrátili na východ Mongolska, do Údolí klášterů. 

Častou otázku, které zvíře v zoo je nejoblíbenější, by šlo odbýt replikou, že pro každého nějaké jiné. To je ovšem pravda jen do určité míry. Některá zvířata jsou podstatně oblíbenější než zvířata jiná. Ovšemže nesmírně populární jsou třebas gorily. Nebo sloni. A pochopitelně také lvi,...

Z pochůzek po areálu zoo mám i nějaké ty fotografie motýlů. Když jsem se na ně včera díval, zjistil jsem, že jich je docela slušná sbírka a že v ní mám i dost vzácné druhy. Na pár záběrů od Sklenářky se dokonce ve svých zprávách odkazují experti, kteří mi příslušné druhy určovali.

Nedávno jsme v Darwinově kráteru představili vombatí samičku Winkleigh. A nově máme v této expozici také současníka dinosaurů. Je jím wolemie vznešená, jejíž neuvěřitelný příběh se před zraky lidí z celého světa začal odvíjet ani ne před třiceti lety.

Před devadesáti lety byl v Zoo Praha – co by kamenem dohodil od hlavního vchodu – slavnostně otevřen nový medvědinec. Jednu jeho část obývali hnědí medvědi, příp. baribalové, druhou lední medvědi. Ti se nakonec stali jeho výhradními obyvateli. S plynoucím časem jich zde Pražané i mimopražští...

Když jsem odběhl z kanceláře a ve voliéře pod skalou sledoval pár kladivoušů, kteří neúnavně nosili materiál na své už tak gigantické hnízdo, vytanula mi na mysli filmová replika Heleny Růžičkové: „Když vy přistavíte, tak my to popoženem vo štok!“ Až na to, že kladivouši to popohnali rovnou o štoky dva.

„200 km rovně, mírná zatáčka vlevo, znovu 200 km rovně, odbočka vpravo a po dalších 50 km budeme přespávat,“ psal jsem domů jen s mírnou nadsázkou poté, co jsme po odpoledním přeletu do Kostanaj v severním Kazachstánu mířili auty do „zlaté stepi” Altyn Dala. Následujícího dne už mě humor trochu...

Byl to neuvěřitelný paradox. Během mé cesty do Kamerunu mi z Prahy přicházely zprávy o pokrocích luskouní samičky Šišky a současně jsem denně vídal luskouny v pouličních stáncích a na tržištích anebo uvařené v místních restauracích... Luskouni jsou v Kamerunu již řadu let přísně chránění,...

Spoustu let jsem měl přání, o kterém jsem raději nikomu neříkal. Natolik neskromné a nereálné se mi zdálo.