Proč v Zoo Praha nechceme delfinárium

Sloupky Miroslava Bobka


Na počátku 70. let vznikl generel Zoo Praha, který počítal mimo jiné s vybudováním delfinária. Přestože si tehdejší ředitel Zdeněk Veselovský delfíny skákavé velice přál, postavil se k jeho stavbě odmítavě. Nevěřil, že lze pro delfíny vytvořit odpovídající podmínky.

Na počátku 70. let vznikl generel Zoo Praha, který počítal mimo jiné s vybudováním delfinária. Přestože si tehdejší ředitel Zdeněk Veselovský delfíny skákavé velice přál, postavil se k jeho stavbě odmítavě. Nevěřil, že lze pro delfíny vytvořit odpovídající podmínky.

Po čtyřiceti letech jsme se k otázce stavby delfinária vrátili. A došli jsme ke stejnému závěru. Delfinárium nechceme.

Není náhoda, že většina západoevropských delfinárií se nachází u moře; vnitrozemská vznikla vesměs už před desítkami let a i přes zásadní přestavby bývají ještě častěji než přímořská zařízení předmětem ostré kritiky.

Rovněž není náhoda, že delfíny se daří rozmnožovat zejména v delfináriích, která mají k dispozici vodu z moře. A přes všechnu snahu delfíni chovaní v lidské péči často vykazují různé poruchy chování a dožívají se nižšího věku než v přírodě.

Vybudování delfinária, které by sloužilo alespoň dvacet nebo třicet let, by znamenaIo vynaložení astronomických investičních prostředků a posléze i enormní provozní náklady. Delfíni jsou společenští tvorové a pro jejich početnější skupinu by byly nezbytné ohromné nádrže. Ne dvě, ale pět nebo i víc. Velikost těchto nádrží by se s ohledem na budoucnost, kdy se požadavky na chov kytovců ještě zpřísní, musela silně naddimenzovat. Zázemí s technologií na produkci a čištění takovýchto objemů náhrady mořské vody by sneslo srovnání se středně velkou chemičkou (například v Zoo Norimberk sahá 12 metrů do podzemí; dlouhé chodby a portálové jeřáby, spousty dveří a za nimi ohromné nádrže, spleti potrubí, kohouty a řídící panely, to všechno dohromady připomíná podzemní továrny z bondovek).

Moderní a požadavkům doby odpovídající delfinárium by stálo hodně přes půl miliardy korun. Možná sedm set, možná osm set milionů. A možná ještě víc. Delfíny bychom v něm vzhledem k vysokým provozním nákladům ukazovali za velmi vysoké vstupné a nebyli bychom si přitom jisti, že jsou spokojení a že se nám začnou rozmnožovat.
Vědět, že nemůžu mít všechno, je znakem dospělosti. A Zoo Praha ve svých dvaaosmdesáti již dospělá je.

 
Psáno pro Deníky VLP

 


 

Zatímco při partenogenetickém rozmnožování dosahuje líhnivost až 80 %, při pohlavním rozmnožování s oplozením klesá tato šance i pod 60 %. Nově dorazivší vajíčka byla nakladena v květnu a červnu, jejich inkubace bude trvat zhruba sedm měsíců. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Další významný milník v chovu až patnácticentimetrových „stromových humrů“. Zoo Praha získala ze San Diego Zoo tři sta vajíček kriticky ohrožených strašilek humřích – a ne ledajakých. Pocházejí totiž z pohlavního...

Mládě loríčka oranžovoprsého je evropskou raritou. Jeho pohlaví je patrné pouhým okem díky objevující se oranžové náprsence, která je doménou samců. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

V Zoo Praha vyrůstá historicky první mládě loríčka oranžovoprsého. Tohoto choulostivého papouška se zde podařilo rozmnožit poprvé v rámci českých zoo. Raritou je nejen samotný odchov druhu, kterého v Evropě chovají jen tři...





Foto: Jaroslav Šimek

Zoo Praha se intenzivně věnuje ochraně druhů v lidské péči i v místech jejich přirozeného výskytu.

 

 

Přihlášení k newsletteru