Vzácná želva z okraje velkoměsta

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  06. 08. 2022


V Bullsbrooku na dnešním předměstí Perthu si jednoho rána roku 1953 farmář Arthur Gates všiml malé vodní želvy. Mířila přes silnici směrem pryč od bažiny. Gates ji sebral a daroval školákovi Robertu Boydovi, o němž věděl, že je nadšený přírodovědec. Ten ji pak ukázal odborníkům, aby mu ji určili. Podle jejich názoru šlo o běžnou dlouhokrčku, ale Robert se nedal. Jeho želva má přece krátký krk! Nakonec se podivná želva dostala až do rukou kurátora Západoaustralského muzea Ludwiga Glauerta. V následujícím roce pak vyšel jeho vědecký popis zcela nového druhu, kterému dal jméno Emydura inspectata. Tak byla díky laskavému farmáři, zvídavému klukovi a úctyhodnému vědci objevena živoucí fosilie, která se téměř neliší od želv svého rodu z období miocénu.

Jak se brzo ukázalo, tato želva, která dostala české jméno krátkokrčka hnědavá, již přežívala jenom v mělkých bažinách na miniaturním území Swan Valley, zhruba mezi perthským letištěm a blízkou základnou australského letectva. Začalo úsilí o její záchranu – ale než budu pokračovat, musím zmínit ještě „prequel“ jejího příběhu. Roku 1958 vyšlo najevo, že první exemplář krátkokrčky hnědavé nalezl již roku 1839 Ludwig Preiss a odeslal jej do vídeňského muzea. Tam podle něj roku 1901 Friedrich Siebenrock popsal nový druh s vědeckým jménem Pseudemydura umbrina – a toto jméno bylo vzhledem k jeho prioritě uznáno jako platné.

Ve snaze o záchranu krátkokrčky hnědavé byly roku 1962 ve Swan Valley založeny dvě malé rezervace. Tehdy byla celková početnost odhadována na 200 až 300 jedinců. Ani to však ještě nebylo nejhorší – v polovině 80. let zbývalo ve volnosti méně než třicet krátkokrček! Naštěstí tou dobou již dvacet let existovala i záložní populace v lidské péči, byť je třeba podotknout, že chov a zejména rozmnožování těchto želv je velice obtížné. Navíc všech 26 krátkokrček, které se v Perth Zoo podařilo odchovat v letech 1966 až 1977, bylo jedné noci ukradeno…

Postupně se však podařilo tuto škodu zacelit a především stále lépe zvládat metodiku chovu. Od roku 1994 jsou krátkokrčky vypouštěny do přírody – vrátily se jich tam již stovky jedinců –, ale navzdory veškerému snažení zůstává tato želva mezi kriticky ohroženými druhy. Navíc se jí zjevně dotýká i globální oteplování, a tak se nově začalo s její introdukcí daleko od Swan Valley, do míst, kde by v budoucnosti mohla mít slušnou perspektivu.

A proč o ní píšu? Také my jsme v jejím příběhu napsali jeden krátký řádek: Když v únoru 2021 sežehl požár jednu z klíčových rezervací, podpořili jsme z peněz, které jste nám darovali, částkou 194 000 Kč nákup inkubátoru do Adelaide Zoo. Při mé letošní návštěvě mi již ředitel Phil Ainsley hrdě ukazoval jedno z řady mláďat krátkokrčky hnědavé, která se v inkubátoru vylíhla.

 

Psáno pro MF Dnes

 

 


Jedním z „velvyslanců divoké přírody“ je v Zoo Praha i gorilí mládě, které se narodilo před měsícem. Dnes v 11 hodin jej zde pokřtí slavná primatoložka a ochránkyně přírody Jane Goodall. Foto Kateřina Jíšová

Podle knihy Genesis měla Noemova archa 300 stop na délku a 50 stop na šířku. Převedeno do současných jednotek měřila zhruba 135 krát 22 metrů. Vtěsnat na ni po páru, či dokonce sedmi párech každého zvířecího druhu musel být...

Mládě orangutana sumaterského, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Další mládě! Letos jsem již potřetí oznámil narození lidoopa v Zoo Praha. Po dvou gorilách nížinných přišlo předevčírem po poledni na svět mládě orangutana sumaterského! Jde přitom o vnouče slavného a...




Přihlášení k newsletteru