Návrat divokých koní – míříme na východ!

V Mongolsku se rodí jedno hříbě koní Převalského za druhým. Na snímku je hřebec Hustai s letošním hříbětem klisny Spiny, kterou jsme do Gobi B přepravili v červnu 2019. Ostatně i Hustai letěl českým armádním letadlem, a to během vnitromongolského transportu v roce 2016. Foto: SPA Great Gobi B

Samozřejmě bych býval nejraději hned zamířil na západ, do Gobi B, ale přiletěli jsme do Mongolska proto, abychom se společně s tamními kolegy vydali opačným směrem, do nejvýchodnějšího cípu země. Proč? V okamžiku, kdy píši tento sloupek, žije v Mongolsku 938 koní Převalského (zahrnuta je i rovná stovka letošních hříbat). Nacházejí se v Gobi B a Khomyn talu na západě Mongolska a v Khustain nuruu ve středním Mongolsku. Tento úspěšný návrat koní Převalského do Mongolska započal přesně před třiceti lety, kdy krátce po sobě přistála v Ulánbátaru dvě letadla s „převaláky” z Evropy – jedno se zásilkou koní pro Gobi B a jedno pro Khustain. Jistým paradoxem však je, že ještě mnohem dřív byla zvažována reintrodukce koní Převalského právě na východ Mongolska. Nikdy k ní nedošlo a chystáme ji až nyní – Zoo Praha ve spolupráci s mnoha českými a zejména mongolskými organizacemi.

Dva dny po našem ulánbátarském setkání s Ganbaatarem jsme již terénními auty brázdili stepi východního Mongolska. Do oblasti tzv. Dornodu jsme se vrátili po více než dvou a půl letech. Tentokrát nás ale bylo mnohem víc. Ani doba covidu totiž nezastavila práci na našem plánu vrátit koně Převalského také na východ Mongolska. Zapojila se do ní řada mongolských odborníků – a teď jsme konečně měli možnost společně posoudit předvybrané lokality.

Kde bude pro koně vhodná potrava? Co vodní zdroje? Kde se nacházejí rodiny pastevců a kde mají zimoviště? Jaký je profil terénu a průběh zimy? Jaké by „převalákům” mohly hrozit choroby? Atd. atd. Nebylo to vždycky jednoduché – např. i ctihodní páni profesoři po stehna v bahně vyprošťovali z mokřiny zapadlou toyotu –, ale veskrze úspěšné. Dále budeme posuzovat již jen dvě lokality. Jedna, s roztroušenými borovými háji, se nachází v blízkosti bojišť „zahajovací bitvy druhé světové války” u Khalkhin golu. Druhá, na níž v době naší návštěvy kvetly sytě žluté máky, poněkud jihozápadněji, u Hadí řeky.

Je před námi ještě nekonečně práce, ale věříme, že v horizontu několika let se koně Převalského vrátí i na východ Mongolska. A já sám doufám, že v tamních stepích jednou uvidím hříbata x-té generace potomků naší Anežky.

Psáno pro MF Dnes